KiJi

JAK ČEKÁNÍ NA GODOTA Tenhle film nemá vůbec nic, co nabízí a avizuje. Akce - nuda. Děj – nuda. Příběh – slátanina. Hudba – nuda. Triky – pěkné. Problém filmu je, že čekáte na nějakou emoci, která vyplyne z příběhu nebo akce, postav, jenže nic. Stále doufáte, že se to rozjede, přijde pointa, jenže to vyšumí, jak bublinky sířeného vína.

KLASICKÝ BERG, KLASICKÝ WALBERG To je film na odpoledne ke kafi, čaji nebo vínu. V duchu Vítejte v džungli, ale o několik řádů níže. Lehce pobaví více či méně trapnými frky, trochu akce, ale dost vo ničom. V příběhu a ději netřeba hledat logiku, ani v motivaci postav, páč tam jí moc není. Naštěstí se to nebere vážně. P.S. Knihu jsem nečetl.

K SVAČINCE JEDNOHO ČLOVÍČKA Já si ho dal k obědu. Nikoli človíčka, ale druhý díl z prostředí Jurského parku. Právě Ztraceným světem začalo mé malé ohlédnutí zpět. Nedávno jsem si k obědu pustil televizi. A narazil na dvojku Jurského parku, už běžela asi 20 minut. No co, mrknu na to, řekl jsem si, byl to dobrý biják. A vydržel jsem na to čučet až do konce. Úplně mě to chytlo. Protože to má Spielberg fakt promyšlené. Sice má dost podobný vzorec a skoro i scény jako jednička (i když trochu jinak udělány či pojaty), stále jsem stejně jako postavy znovu pocítil tu fascinaci dinosaury. Přesto je to jiný snímek – je méně vědecký, o to dobrodružnější, akčnější, velkolepější. Ponechal si jemný vtip. Opět výborní herci. S odstupem času a dnešním pohledem jsou digitální triky perfektní a precizní. A hlavně, Spielberg umí pracovat s napětím, když divák přestává dýchat – fakt mě dostala scéna, kdy dva Tyrannosauři okukují vůz s jejich mládětem uvnitř, které léčí hrdinové filmu. Pak na vůz zaútočí, shodí ze skály…však to znáte, nervy drásající drama. A od té doby divák skoro nemá čas vydechnout. A opět si vyhrál s detaily a nápady (jako třeba hon lovců na dinosaury) Pravda, pobíhání Tyrannosaura ve městě a závěr byly až příliš Holywoodské, na druhou stranu v názvu přece odkazuje ke Ztracenému světu…

DUP, DUP, BUM, BUM A VODA SE TŘESE Asi každý po této scéně s příchodem Tyrannosaura pak sledoval pití, zda se v něm náhodou nebudou dělat vlnky. Teď v létě jsem k celému světu Jurského parku vrátil, nikoli z nostalgie, ale ze zvědavosti (viz komentář k dvojce). S tím obrovským odstupem času, kdy triky a digitální technologie jsou dnes o mnoho a mnoho úrovní jinde. Není už to vlastně zastaralé? Není!!! Triky jsou totiž skvělé – precizní, revoluční, nenápadné, nápadité, ale o nich to není. Je to o zpracování příběhu, budování napětí i lekání diváka. Skvělé exteriéry, široké záběry hned vystřídají detailní skoro face to face, výtečné herecké výkony. A hlavně záběry nechávají toto všechno diváka si vychutnat. Drží se osvědčeného syžetu, kdy někteří jsou fascinováni vědou a výsledky, jiní varují před jejím nebezpečím, a ve filmu si najdou čas, to rozebírat a filosofovat nad tím. A víte čím mě teď dostali? Dotykovými obrazovkami :o))))))))

SLOW BOYS Nemá to už švih, tempo, dynamiku jako dvojka. Martin je dost obtloustlý, do akcí se příliš nezapojuje, a když, tak je spíše takovým ocáskem Willa. Od děje se nedá nic světoborného čekat (hlavním motivem je pomsta), má dost hluchá místa. Obrovskou slabinou je akce, působí dost jalově, odbytě, spíše vychází z předcházejících dílů, pro mě tam nebylo nic, z čeho by se mi tajil dech. Alespoň choreografie osobních soubojů je pěkně udělaná. Narážky na to, že dva borci jsou už staří, měla Smrtonosná zbraň 4 lepší. Ostatní postavy působí spíše jako komparz. Až na kapitána. Ten je naštěstí stále stejně hláškový. A právě největší síla filmu je v komice a herectví Willa a Martina, kteří fakt perlí. Ale to je na Mizery málo; značka Mizerové je hlavně nadupaný akčňák, a to trojka není.

LETEM SVĚTEM CO A JAK PŘEDCHÁZELO BITVĚ O MIDWAY A CO SE BĚHEM NÍ STALO Na Emmericha dobrý. Žádný trapný americký patos, záběry na rozstřílenou americkou vlajku nebo letadla v západu Slunce. Prostě střídmě. To je třeba vyzdvihnout. Ale něco tomu pak chybělo - drama, drive, tempo, jako měl Dunkirk od Nolana. Emmerich spíše popisoval, než vyprávěl. Sice o válečné scény není nouze, ale stylem „co nejvíc toho nacpeme do jednoho filmu“. Takže tam máme od japonského útoku na Pearl Harbor, bombardování Japonska Doolittlem, přes plánování (toho je teda dost málo) až po samotnou bitvu o Midway. No a pak se to musí vzít trochu zkrátka, aby se nám tam vešel taky nějaký děj, postavy a jejich příběhy. No a některé jsou tam dosti schematické, protože v historii u toho byly, a tak ve filmu se také musí mihnout, jenže není vidět příliš jejich přínos (ten se spíše dozvíte v doslovu filmu). Také jsem ocenil, že ukázal i pohled a plánování Japonců, že z nich nedělal blbečky nebo zvířata. Ale v jedné scéně jasně divákovi prezentoval, že Japonci jsou ti zloduši. Zvuky zejména letadel na dobré úrovni. Jen mě překvapilo, že do ČB asi nedorazila verze v Atmos….nebo že bych ji propásl? (pozn. viděno kino 2D, tit.).

ÚPADEK STAR WARS DO HLUBIN FILMOVÉHO VESMÍRU Po dlouhé době jsem šel na film hned po premiéře a taková blamáž. Vždyť to skoro nenavazovalo na dvojku….tajemný hlas zní galaxií…omg. A von to je …. (nebojte, neprozradím), a to je ještě větší omg, vůbec ne k smíchu, k pláči vyprahlost scénáristů jest. Zlaté Lukasovy Epizody 1-3, to má alespoň hlavu a patu, velké bitevní scény, pěkné choreografie soubojů….závěrečný, devátý díl, nemá nic z toho. Nebo v novém prvním díle (resp. sedmém) se dozvídáme o Prvním řádu, ve třetím (resp. devátém) je navíc Konečný řád chachacha cha. V této závěrečné epizodě vedlejší známé postavy jsou spíše křovím, žádný přínos ději, autoři zjevně nevěděli co s nimi, co by měli říkat, dělat…vše je tak povrchní, jen aby to tam bylo, nevyhrají si s ničím, ani s bitvami, stále vše dokola. Pouze pár, ale skutečně jen pár trochu zajímavých triků tam je. Avšak souboje s laserovými meči raději nechcete vidět. Nakonec si hlavní hrdinka moje sympatie získala, i Kylo Ren a možná oni dva to zachránili před odpadem. A pointa? Alespoň ta byla trochu nečekaná. Rozhodně si to tvůrci neuzavřeli, aby se mohlo případně pokračovat. Tak nechť nás provází trpělivost.

ÚCHYLÁCI, KRUTOST, ZLO A ŠPETKA NADĚJE „Na jakej film jsi mě to vzal, vždyť je to tam samej úchylák“, zašeptal mi bratr ve třetině filmu a já mu odpověděl: „Co chceš, východ…“ Plusy – děj vypráví obraz a kamera, hodně pomalu, přesto je tam několik dynamických scén, minimum dialogů, avšak různé jazyky dokreslují autenticitu příběhu, symbolika scén s hlavním hrdinou, divák si příběh kluka skládá sám, absence hudebního podkresu je skutečně dobrý nápad, černobílé širokoúhlé záběry, herecky skvělé až na kluka, jedna vtipná scénka o výkladu podstaty komunismu mínusy – výraz kluka víceméně stejný jako u robota, proměna charakteru tak vyšla naprázdno, hlavní bojová scéna obsahově slabá (v Tobruku to Marhoul zvládl lépe) Je to určitě v české filmografii něco mimořádného, hodně mi to připomnělo 60. léta Československé kinematografie. Hlavní hrdina putuje po východních zemích v období druhé světové války. Jen podle jazyka postav lze trochu odtušit po kterých. Ale mluví se velmi málo, dialogy-monology by se daly spočítat na pouhé minuty. K divákovi promlouvá hlavně obraz, kamera, a to velmi dlouze a pomalu, jako u Tarkovského. Měl jsem trochu problém si na takové netypické tempo zvyknout hlavně na počátku. A to film začíná dynamickou scénou. Možná je v tom i určitá strategie Marhoula po dlouhém pomalém tempu dění na plátně zrychlit (dojde i na jednu pěknou lekačku pro diváka). Zopakuji, že děj vypráví právě obraz, částečně i příběh sám. Zpočátku vlastně nevíme, kdo je kluk, proč tam je. Postupně se nám vytváří skládačka jeho života. Mnohdy je použita symbolika, jako nabarvené ptáče, které roj ptáků napadne, stejně tak se chová společnost ke klukovi. V tom tkví velmi násilná stránka filmu. Lidé ho bijí, týrají. Násilí tu však není přímo explicitní. Marhoul ho šikovně zobrazuje tak, že spíše naznačuje, aby si divák brutalitu domyslel (neuvidíme např. samotné vydlabování očí). To platí i pro sexuální scény. Jsou filmy, které se ve zobrazování brutality, zvrácenosti a sexuality vyžívají, tento mezi ně nepatří. Proto mi po filmu byly trochu záhadné zprávy z Benátek, kdy lidé z festivalové projekce odcházeli z kina právě kvůli násilí. Anebo už jsem otrlý divák . Motivy filmu mi trochu připomněly Revenanta a 12 let v řetězech. Kluk je sám v přírodě, kde může zemřít. Ale ve společnosti lidí málokdy najde pomoc, spíše zlo a zvrácenost, proti kterým není v jeho postavení obrany. Jenže mu nic jiného nezbývá, pokud chce přežít. Ale nakonec dojde k osobnímu vzdoru až pomstě, avšak dosti neadekvátní. Závěr je nakonec spíše otevřený… Bohužel hlavní dětský herec na rozdíl od ostatních je podle mě největší slabinou filmu. Stále stejný bezemoční výraz, snad kromě trochu strachu. Neprodal charakterový vývoj postavy (doufám, že tam měl být, knihu jsem nečetl). A pak bojové scény nám převedl Marhoul v Tobruku lépe. Tady je taková nedomrlá, asi ale měla vyznačovat chaos a zhoubu pro lidi, když oblastí putují nepřátelské jednotky. Ale také jsem se zasmál, když ruský velitel vysvětluje klukovi princip komunismu… víc nemůžu prozradit. A pak mě zaujala postava ruského ostřelovače, kterého hraje Barry Pepper. Ten si zahrál amerického ostřelovače ve filmu Zachraňte vojína Ryana. Byl to další Marhoulův vtip nebo ne? Asi se ho budu muset zeptat….

VYPNI TO! NEJDE TO! To jsou poslední slova obsluhy velínu jaderné elektrárny v Černobylu, zněl kdysi jeden vtip. A já se smál. Po zhlédnutí tohoto seriálu mi už moc do smíchu není. Víme, jak to dopadne, lze si o tom už leccos odborného načíst, ale tu skutečnou hrůzu a tragédii si těžko představíme. A tento seroš nám to vše dokázal zprostředkovat – věcně a názorně. Dokonce i historicky věrně (ano, něco si upravili v rámci umělecké licence, zjednodušili pro snadnější vyprávění, ale místy dbali i na skutečné detaily, rozhodně se zásadními fakty nemanipulovali). A proto jim odpouštím místy určitou schematičnost jednání postav jako podle předem daného modelu, občas zbytečně silové až pozérské výlevy. Kdybych ho mohl ocenit deseti hvězdičkami, dostal by je. Je to skvěle natočené, děj, výprava, kulisy (fakt máte pocit 80. let v SSSR), hudba výborně podbarvuje děj a mrazí v zádech. Výtečné herecké výkony. Struktura celého seriálu je fakt chytře vymyšlena – začíná výbuchem a končí soudním procesem, při kterém retrospektivně ukazují, co dělo před výbuchem. A tak si po posledním dílu můžete pustit zase první….

Zatím *** (knihu jsem nečetl). Tenhle seroš má sílu v obraze a hlavně ve zvuku. Zachycuje chlad a zimu, ledový nekončící horizont zamrzlého moře, kolem postav v útrobách lodi je slyšet praskot, namáhání trupu, jak na něj tlačí led, fičení mrazivého větru….to musela ale být pro posádku ponorka…A jak se vypořádají se situací kapitán a jeho muži? Navíc napadáni tajemnou bestií, která jednoho po druhém likviduje… bude z toho psychologická sonda do různých charakterů, které vyzkouší a prověří extrémní situace?