kubyno

Tohle je tak brutální jízda, že scénářové nedostatky a hloupost konce mi tu vůbec, ale vůbec nevadí (uvidím, jak mi to bude připadat při další projekci) a z filmu jsem jedině nadšen. Kombinace Kosinského úžasného digitálního světa, Daft Punkové hudby (prokládané smyčci!) a Olivie Wilde mi neuvěřitelně sedla a já jsem se prostě parádně bavil. Vůbec z toho čiší taková pohodová filmařina - žádná křeč, žádnej stres. Jediná věc mě mrzí - že jsem to na 3D plátně prošvihl.

Já nevím - prakticky většina filmu se mi celkem dost líbila, akorát nevím, jestli to měla být parodie, pocta, nebo opravdu vážná gangsterka - protože mělo to černej britské humor, absurdní situace a tak obecně všechno to kolem, ale ve výsledku jsem byl na konci spíš zklamaný (asi i dost tím závěrem, kterej už byl moc wtf). Neucelený příběh a scénář, kterému něco chybí, aby ta absurdita byla snesitelná, jsou asi hlavní problémy. Jinak je to totiž herecky výborná podívaná a když nepočítám konec, tak se mi to vcelku líbilo. Lepší 3*.

Smutná a fascinující podívaná, kterou doporučuji všem zájemcům o podobná témata, ale určitě ne slabším povahám. Jinak klasický dobře natočený dokument, občas složitější na orientaci - nicméně všechna důležitá fakta jsou zde jasná a to je nejdůležitější. Poutavost zaručuje obsah...

Ten heroický konec mě dočista nas*al, ale jelikož to byl jinak tak nádherný a výjimečný film, budu se snažit předstírat, že tam ani nebyl. Proto mohu dát 5*, jelikož tento poetický snímek opravdu nemá obdoby a Bullock s Clooneym tu tvoří skvělou tragikomickou dvojici. Jeden z nejlepších kinozážitků, co mám.

Výborný a dokonale dotáhlý film po všech stránkách, nicméně ta Scorseseho odtažitost a DiCapriova strojová herní dokonalost mi trochu vadí. DiCaprio mi tu připomněl dost svůj výkon v Gatsbym - taky výborně zahraný, ale pořád stejně, nic co bych neočekával a nic, co by mě vyloženě překvapilo nebo zaujalo (ovšem výkon excelentní - to zas ne že by hrál špatně). Výraznějšími momenty jsou tedy spíš komické skeče Jonaha Hilla a Matthewa McConaugheyho. Tři hodiny uběhly jak nic, film je nadupaný, ale prostě něco tomu chybí.

Těžko se mi popisují přednosti a kvality filmu (popř. herců - jak jinak...). Tohle je prostě nádherný a citlivý film, který zanechá hluboké zážitky.

Tadjedin mě hodně zaujala - její styl vyprávění, protkané Mansellovou úžasnou hudbou, se skvělými herci (čtyři krásně se doplňující protiklady), je velice jemné, ovšem s velice silným zážitkem. A Guillaume Canet je určitě francouzksý bratr Bradleyho Coopera.

Ze začátku jsem si říkal wtf? - divné a ne moc zábavné, moc jsem nechápal (třeba ty velké časové skoky...). Ani ta hudba mi moc neseděla. Ale postupem času, když jsem pochopil, o čem to je, a začal se na to dívat trochu jinak, jsem byl docela fascinován. Nejvíc asi hereckými výkony - ty jsou opravdu excelentní. Určitě by to chtělo ještě jedno shlédnutí, dost zajímavý film.

Nemůžu si pomoct, ale takových pohodových nenucených oddechovek tu poslední dobou je jak šafránu. Prostější ten film už být asi ani nemůže, ale tak nějak mi to nepřijde na škodu. Ten jednoduchý nadhled má něco do sebe. Nezbývá než konstatovat - tak to jsem ještě nežral!!

Excelentní snímek, který je oproti dánskému Únosu očekávaně mnohem uhlazenější - a to znamená mnohem přístupnější větší škále diváků. A není to vůbec na škodu - všechny ty "americké velkofilmové prvky" jsou tu nasázeny vcelku střídmě a nic neruší. Díky Greengrassově režii film nemá žádné hluché místo a je nesmírně poutavý. V Jackmanově soundtracku se jasně podepisuje Zimmer, což není vůbec na škodu, a obecně rozložení hudby a celé to audiovizuální pozlátko je perfektní.