fmash

Opravdu mizerně udělaný film, na kterém je směšné snad všechno od gumových masek Tarků s kinklajícími se gumovými tesáky až po obličeje, které dělají herci, jimž dobrodiní masek nebylo dáno okusit. Zajímalo by mě, jestli v Asylum mají odborníky na laciný vzhled, nebo jestli se tam opravdu zastavil čas. Tak skvělá sbírka absurdit se jen tak nevidí, úplně jsem měl dojem, že se dívám na křížence Planety opic a starého Star treku. Nade vším ovšem vyčnívala obstarožní bývalá pornoherečka v roli princezny Dejah, jejíž botoxový výraz a roztomilé vrásky po celém těle snímku dodávaly zvláštní šťávu. Tím se dostávám k zajímavému srovnání mezi tímto snímkem z roku 2009 a letošním (2012) Johnem Carterem, protože navzdory mnoha rozdílům v kvalitě zpracování oba snímky trpí podobným omylem ve výběru představitelky princezny Marsu. Děvčata kdyby si to vyměnila, nejspíš by to nikdo nepoznal, protože není zas tolik znalců, kteří umějí rozeznat od sebe různá dřeva. Ale... když jsem Carterovi dal bůra, nemůžu trochu nenamazat Vládcům, kteří si co do příběhu oproti svému krásnějšímu mladšímu bráchovi zas tolik nezadají. Zvláštní je, že si u tak podobných filmů tak rozdílných řemeslných kvalit člověk poněkud paradoxně uvědomí, že na tom pozlátku skvělých masek a triků vlastně až tak moc nesejde. A možná se ta Burroughsova předloha nedá úplně zprznit. I když snaha tedy byla. PS: přijde mi roztomilé, jak sem tam proběhne informace, že „tento film se stal vzorem Avatarovi“. Ten „marketing“ už někdy opravdu neví coby... 2½.

Po letech hvězda dolů. Vzhledem k letopočtu výborný nápad i zpracování, klasika o odcizení a podivínovi v nás, něco o maloměšťáctví a licoměrnosti atd. atd. Už mě to ale nepřijde tak objevné, jako v tom devadesátém roce. Možná jsem zmlsněl, možná je to opravdu utahané.

Hned první scéna, ve které dostane jakýsi Harry Potter podkovou do ksichtu, dává zřetelně najevo, že se jedná o nadsázku. A musím říct, že vůbec ne křečovitou, kteréžto positivum se podaří udržet až do konce. Film, ke kterému je třeba přistoupit s lehkou hlavou, což potvrzuje fakt, že má dvanáctiletá ratolest se polovinu doby vesele řehonila. Za to bych dal nejradši i čtvrtou hvězdu, ale zas taková pecka to nebyla. Nechápu tu sbírku odpadů tady, když být na to víc peněz, mohlo by Městečko Grockleton směle soupeřit s většinou produkce Tima Burtona a podobných vyvanulců.

První epizoda: Vtipný, nadupaný a dechberoucí kousek, který umí z hovna uplést bič. Bohužel se závěr zbytečně rozmělňuje, když z celé aféry vidí jenom licoměrné a zapomětlivé veřejné mínění a předsedův rodinný život. V reálné geopolitické situaci by totiž popsané důsledky vepřové zápletky zcela zapadly mezi důsledky východní revoluce. Ale o tom to asi být nemělo. 3½.           Druhá epizoda: Humánní verze Matrixu, která kromě viditelné spjatosti se současnou módou různých facebooků nese také hlubší podtexty. Přesněji řečeno skvěle a dmsn hluboce odráží málo diskutovanou teorii neudržitelného rozvoje. Totiž že s poklesem hodnoty lidské práce, jdoucím se stále propracovanější automatizací a efektivizací celého spektra činností, pozvolna přichází problém, jak lidi zaměstnat. Naše civilizace se stává civilizací volného času, průmyslové společnosti se mění ve společnosti služeb, výdělky se přesouvají do sféry patentů a autorských práv. Potíž je v tom, že valná většina lidí nic zajímavého neumí, ba naopak je současný systém do značné míry od pracovitosti, individualizace a intelektuální aktivizace odrazuje. (Mluvím ovšem obecně a také je třeba zohlednit, které části světa se tento problém aktuálně týká – v tomto filmu se nicméně poloha úlu a jeho rozlehlost blíže nespecifikuje.) Jak to pak dopadne s penězi, které si už teď národní ekonomiky tisknou zcela dle libosti, krmí jimi nezaměstnatelné, zaplácávají iracionálně vysoké dluhy, to vše v systému, který je založen na „důvěře“?            Odosobněný život, povrchnost, mentální a intelektuální odevzdanost a apatie mas v kontrastu k ďábelsky netečné manipulativnosti moci, které nic není svaté. Pohodlné šedé uniformy otroků, uměle vytvořený kastovní systém, ve kterém si otroci paradoxně připadají mocní a důležití, na oko korektní diktatura, která si pro každý svůj svévolný čin vyžádá souhlas rabů. Fatální prodejnost veškerých hodnot, kdy člověk nakonec zůstává pouze sám se sebou... Atd. atp., totální nářez a šest hvězdiček, které někomu mohou připadat nepochopitelné.

Výborné zpracování, které by samo o sobě zasloužilo nejmíň o hvězdu víc. Před časem bych neváhal, dnes už mi to tak originální nepřijde. Pro fanoušky claymation rozhodně doporučeníhodné. 3½.

Před pár lety pro mě byla Takenova hororová claymation zjevením nečekaného. Zaujme nejen explicitností, ale i tím, že to má svébytnou atmosféru.

Když jsem dychtivě s roztřesenými prsty pouštěl film u blaženého očekávání tzv. „meganámrdu“, ještě jsem netušil, že náhodně puštěné dvě minuty kdesi zprostřed, kterými jsem se chtěl navnadit, byly právě ty dvě nejlepší. Tzn. scéna mezi sekerkou a ledničkou. Těšil jsem se na přímočarou naturalistickou úsporně brutální řežbu, i kdyby tam vůbec nic jiného nemělo být. První zaváhání přišlo, když jeden člen speciálního komanda zoufale pláče a snaží se probudit svého kolegu s čistým průstřelem očního důlku, a to tak zaníceně, že si s fatálními důsledky přestane všímat svého vlastního zadku. Pak pár přitroublých přestřelek, ve kterých mají odrbanci těžce navrch, něco velmi příjemného vyvražďování hajzlíků, podružný pokus o příběh... Ani bych si nestěžoval, kdyby to byl očekávaný kříženec mezi stathamovinou a jaaovinou, naopak, ale dívat se na to, jak někdo vytrvale hází šedesátikilovými chlapisky a po dvě stě padesáti kopačkách a kolenech schytaných do vlastního ksichtu si jde zaběhat jako by se nechumelilo... No abych to zkrátil, že to bude tupá bušírna jsem čekal a těšil se, ale než bych hodinu koukal na nerealistický balet, to si radši pustím nějakou pohádku s létajícími dýkami.

Hravé a vtipné (zejména stopa rtěnky na tváři toho „padlého anděla“). Kasuistika v praxi. Jsem zmatený a nevím, stavět-li se k tomu pesimisticky či optimisticky. Odhlédna od výborného technického zpracování, váhám mezi odpadem a pětkou.

Hydrofobní případ pro lovce jelenů, který by vůbec nebyl špatný, protože chvílemi je i strašidelný (klasické scény se zrcadly), docela pohledný (všudypřítomné záběry na různě temné vodní hladiny), jenže... z nějakého důvodu jsem se fest nudil. Tak snad aspoň ubrat stopáž by pomohlo. Protože jsem neviděl první díl (americký), třeba se to ještě pohne. 2½.

1. série: Hezky vypravená poměrně nudná fantasy konverzačka, ve které je všechno „ledové“, „temné“, „noční“ a vůbec opatřené všelijakými směšně nadutými přívlastky. Nedostatek děje se dohání občasnou uříznutou hlavou, vyhřezlým střevem, zbytečným sexem a vůbec berličkovitým nadbytečným naturalismem. Druhá polovina se ale slušně rozjíždí a konečně poskytuje to, co od takového filmu (seriálu) očekávám. I ten Momoa se do role cikánského barona vedoucího své bulharské nájezdníky hodil slušně (narozdíl od role Conana). S posledním dílem se hodnocení převrátilo ke čtyřem buřtům. 3¾.