fmash

Původně jsem tento díl hodnotil za 3, protože není nijak zvlášť zábavný a ad absurdum natahovaná nespravedlnost „úřednické vlády“ v Bradavicích prokládaná rádobyvtipnými vstupy odporného fízla v podobě Filche… škoda mluvit. Navíc jako by obvyklá veletlustá předloha tentokrát nebyla zfilmovatelná a tak z ní scénář vynechal skoro všechno. S odstupem času ale hodnotím jinou věc, jež se možná v ohňostroji „mdlobnatebe“ trochu ztrácí. Tou je řekl bych v dnešní době celkem unikátní popis vzniku odbojové buňky, návod, jak se nepodrobit tak lacino a vůbec myšlenka, že bezpráví je třeba se vzepřít. Ne že by něco podobného nebylo v každém druhém filmu. Zcela obvykle se v kdejakém blockbusteru sebereme všichni dohromady a nezávisle na vyznání a barvě pleti se vzepřeme zlému politikovi/diktátorovi/rváči/domovníkovi/mimozemšťanovi (nehodící se škrtněte). Obvykle to obnáší nějaký tajný trumf, hromadu štěstí a tunu porozumění (a ovšem závěrečný ohňostroj a senzaci). Ve Fénixově řádu to obnášelo osobní odvahu, civilní odhodlání, skromnost a navíc jsme obdrželi soupis nutných charakterů a pomůcek pro rozjetí odboje. To vše bez přemíry patosu na pozadí situace, se kterou se může setkat – a setkává – skoro každý (když vynechám rekvizity v podobě hůlek). Může se to zdát banální, ale není. Tohle jsou věci, jež je třeba brát v potaz. Měním na 4.

„Ten, co zabíjí draky“, Ron tančící s profesorkou McGonagallovou — v Ohnivém poháru se najde hned několik opravdu skvělých scén. Dokonce i Hermionino příšerné entrée na bálu mi bylo vynahrazeno spontánním objetím s Harrym ve stanu před dračím kláním (nojo, mně stačí málo). Pořádné setkání se švindlem a nespravedloností, zastoupenými novinářkou Ritou Holoubkovou, také mělo jako předznamenání něco do sebe. Jenže v tomto dílu se opravdu naplno projevily slabiny předlohy, za které stále a nezvratně považuji například umělé natahování epizody tak, aby vyšla na celý školní rok. Vzhledem k extenzivní časové dimenzi děje, v té viditelné části reprezentované událostmi, jež by se mohly v klidu stát během dvou týdnů, nelze než předpokládat, že všechny rozhodující postavy (včetně a zejména Brumbála, Snapea a dalších) byly po celou dobu stiženy slepotou nebo demencí. Jinak si nemohu vysvětlit, že nikomu nic nedošlo. Rowlingová s logikou a pravděpodobností ostatně zápolí nepřetržitě. Takřka dospělácké thrillerové prvky jinak zábavného filmu, ani další vychytávky mi nemohou vynahradit pocit zbytečnosti, který ve mně celý díl vyvolává. Mimochodem, to Skrk junior nemohl Potterovi nějaké přenášedlo prostě a jednoduše podstrčit? Muselo to trvat celý školní rok a stát neuvěřitelný arzenál nepravděpodobností, předhazovaných divákovi (čtenáři) ozlomkrk?

Dlouhodobě považuji tento filmový díl Pottra za nejpovedenější. Neumím říct, jestli je to přínosem Garyho Oldmana, ale moc bych se tomu nedivil. Hloubka, již dovede svým postavám zprostředkovat, mě baví snad vždycky. K tomu mozkomorové… Poněkud zklamán jsem byl náhradníkem původního Brumbála. Gambonovo pojetí mi přijde oproti nanejvýš důstojnému předchůdci vždycky tak trochu transsexuální.

Zábavné, to rozhodně. Jestli mi něco lezlo krkem, byly to metody Dobbyho, jež plně definují celkový styl vyprávění Rowlingové. Čili hodně na efekt, hodně absurdně, bez ohledu na logiku a zdravý rozum. Divte se, ale moc nepřemýšlejte, jestli by to opravdu fungovalo. Z hlediska výpravy, celkové zábavnosti, efektů a cílů diváka, jenž chce vidět svého hrdinu v akci, však není moc co vytýkat. Kdyby to nebyl Harry Potter, nebyl bych asi tak shovívavý. Není to sice můj hrdina číslo jedna, ale ctím jeho ambice a nakonec i výsledky. Trochu slabší čtyřka.

Nemohu říci, že by se mi první film ze série nějak zvlášť líbil. To je ale způsobeno především předlohou, jelikož v Kameni mudrců ani sama spisovatelka ještě neměla jasno, jak moc se zabývat pohádkovostí čarodějné dimenze lidského společenství a jejími odlišnostmi od té běžné. A tudíž se jak předloha, tak film zmítají mezi popisnou „senzačností“ čarosvěta a dějem samotným. Buď jak buď, jako film je tento díl nadprůměrným dílem kinematografie pro děti.

Klídek, pohoda. Na to, jak velký otřes hlavní hrdinové právě prožívají, je toho klídku skoro až moc. Pravda je, že Fordovi to moc nešlo a jeho postava nebyla dvakrát přesvědčivá. Těžko říct, proč (mimochodem navzdory jeansové módě celkem sexy) Kristin Thomas Fordově postavě skočila na klín. Er... kolem krku. Proč vlastně dávám ty čtyři hvězdičky? Nějak mi zkrátka sedla ta celková umírněnost filmu, jenž se obešel bez povinně volitelných honiček, šílených zvratů a děsně napínavých situací. A pro mě zafungovaly dva supermomenty — setkání na chajdě v lese a skvěle dospělá sexuální scéna v autě. Takže sice slabší, ale čtyři.

V tomhle filmu je skryto tolik práce tvůrců, že nemohu hodnotit vysloveně nízko. K tomu ještě přispívá fakt, že celé dílo považuji za lyricko epický expresivní vizuální básnický počin, a jak známo, poezii je nutné leccos tolerovat. Včetně jinak nepřípustné míry patosu, občas poněkud násilné logiky, přehnaných náznaků atd., tedy projevů nestálé mysli poetovy. Nicméně film vysloveně trpí roztříštěností motivů, navíc místy skvělé vizuální zpracování kolísá mezi řemeslnou dokonalostí a až nevkusnou (a velmi nedokonalou) stylizací. Ba co hůř, a to (na kvalitu aspirující) poezii nedovedu dost dobře odpustit, vše je protkáno totálně polopatickými sděleními — nemluvě o jejich časté povrchnosti. Je to škoda, protože jinak by to byla docela síla. Slabší trojka, doporučit bych to dovedl, i když jen uvážlivě.

Vcelku dobře vyhlížející film, jehož poselství jsem však nepochopil. Působí na mě jako zručně provedené filmařské cvičení, jehož cílem bylo několik celkem povedených násilných scén, jež však obsahovaly poměrně brutální (a zbytečné) detaily, které mi nepřišly konzistentní se zbytkem filmu. Když k tomu připočtu svůj subjektivní dojem, že není zcela samozřejmé (!-spoiler-!) považovat několikaletou abstinenci notorického mafiánského zabijáka za dostatečné vykoupení, jež by jej automaticky stavělo do role bezúhonného taťky, kterému se někdo snaží nabourat spokojený život, a kterému mám fandit (!-konec spoileru-!), vychází mi z toho navzdory ostatním kvalitám velmi slabé 3 hvězdy.

Navzdory dokonalému (čemuž patří jedna a půl hvězdy z mého hodnocení) výtvarnému ztvárnění exteriérů (a přečetným erotizujícím náznakům) mě tato dějově zmatečná, psychologicky zjednodušující a poněkud zvláštně stylizovaná podívaná nepřesvědčila. Možná to je tím, že ač fanouškem, nejsem znalcem anime. V zásadě nuda.

Skoro v každém příběhu o upírech jsou k vidění podivné postavy lidí, jež se táhnou ve vleku svých krvelačných a bezcitných pánů. Zpravidla jejich počínání bývá vysvětleno jejich touhou po nesmrtelnosti; tito adjunkti většinou chtějí postoupit na žebříčku potravního řetězce kupředu za každou cenu, případně primitivně touží po co největším potenciálním prodloužení agonie, jíž jejich vnitřní i vnější život i v lidské skořápce je. Jak to tak bývá. V Ať vejde ten pravý můžeme vidět trochu jiný přístup. I touha po sounáležitosti se počítá mezi primitivní pudy, jakkoli její složitější aplikace v lidské společnosti může přinášet pozitivní plody (chacha, jsem to ale cynik). Upíří mámení patří také mezi síly, jimiž se zhypnotizovaná králičí oběť nechá opanovat, byť její účel nemusí být vždy primární nakrmení vládce (leč sekundární již ano, abych se vyjádřil polopaticky). Jak to tak bývá.            Co je na tomto snímku zajímavé, je zobrazení krvelačné bestie (nepatřím k trdlům, kterým dle poslední módy na základě pár romantických pohádek upíři přijdou jako romantická dokonalá stvoření, toužící po lásce) coby zoufalého ztraceného tvora, který má kromě nadlidské síly a schopnosti manipulace ztracenými dušemi pramalý potenciál žít život vládce podsvětí. Snad je to tím, že se upírem stal kdysi dávno ve dvanácti letech, čili je sice léty zkušený, leč vlastně značně retardovaný. Nejvznešenější pohnutky a počínání můžeme v tomto filmu vidět u lidí, od nichž to nečekáme a jejich „styl“ také nepatří k nejvybroušenějším. A i když se jejich drobné tragédie odbývají na pozadí, nelze je docela přehlédnout. Neměl jsem z filmu zcela plnohodnotný čtyřhvězdičkový zážitek, ale jistá žánrová výjimečnost a především (zde v komentářích často vyzdvihovaná) severská chladnost mě mají k tomu, abych slabší čtyři hvězdy přeci jen máznul.