fmash

Opravdu mile ztvárněná červená knihovna, na níž je vidět pečlivost, již BBC věnuje zpracováním anglické literární klasiky. Na své si přijdou milovníci dobových kostýmů i beznadějní romantici, těm přemýšlivějším je v girlandách marcipánových ozdůbek na idylickém dortu ponechán dostatek prostoru k zamyšlení nad společenskou diferenciací anglické společnosti (nejen) té doby. Dokonce i ta přímočarost až černobílost postav se v rámci žánru snese. Snad jen v závěru jsem byl poněkud zaskočen chvatnými zkratkami v ději, které na mě působily, jako by dílů seriálu mělo být původně pět, ale nakonec je bylo nutné směstnat do výsledných čtyř.

Dvě docela pěkné holky v hlavních rolích a místy slušná choreografie. To je vše, co na této slátanině dovedu pozitivně ohodnotit. Zbytek je mix trapnosti a esence „hongkongského“ herectví založeného na ksichtění, říznutý nedostatkem představy, o čem to má vlastně celé být.

Hezky to vypadá a hraje tam Scarlett Johansson (i když hraje husičku). Bana coby Jindřich předvádí svůj poměrně omezený rejstřík výrazů, N. Portman ujde. Zvědavý pohled na zákulisí anglického církevního rozkolu bohužel moc konkrétních informací nenajde. Ostatně i pletichy se víceméně omezují na několik scén se strýcem Boleynové a Annou, takže po této stránce je film rovněž poněkud dutý. Výsledek je koukatelná lehce bulvární podívaná, jež dobře zafunguje během nedělního odpoledne, vyšší ambice si ale neklade.

„Pánbůh si vás najde!“ Je to vlastně sračka, ale na druhou stranu... Rozjařené plkání a spontánní výkřiky životem zkrušeného zahořklého dědka, jež jsou náplní celého snímku, ničím moc nepřekvapí. Troufám si říct, že takhle uvažuje většina lidí, jenže zase většina z nás používá autocenzurní mechanismy — ne kvůli sprostým výrazům, na ty se sere, ale kvůli zjevným drobným demagogiím, nepředloženostem, unáhlenostem atd., jež nevyhnutelně při takovéto nenacvičené a spontánní tirádě musí vyplout na hladinu v míse, kde se pak převalují a otáčejí. Na to člověk ani nemusí být takový podivín. Autorovi snímku bych ani tak nevyčetl nedostatek vlastního uměleckého přínosu, jako spíš právě absenci externího cenzurního aparátu, s jehož pomocí mohl odfiltrovat (nejlépe ovšem autorizovaně) nejhorší „argumentační“ lapsy, jež by možná hlavní protagonista dokumentu sám s odstupem raději vynechal, aby tak pozornost zůstala více upřená na tu část názorů, jež nejenže mají hlavu a patu, ale normálně se s nimi ve sdělovacích prostředcích nesetkáváme. Je tu ovšem riziko, že bez toho klaunského, bláznovského či chcete-li ospravedlňujícího obalu by se celé sdělení dostalo do jiné, ještě méně přijatelné roviny. Závěr: poněkud příliš syrové, ale víc takových upřímných nenakašírovaných sond do uvažování lidí by nám obecně jen prospělo.

V úvodu filmu o filmu Aja konstatuje, že první verze scénáře, kterou k Zrcadlům četl, byla navzdory zajímavé zápletce tak špatná, že jeho první reakce zněla, že to točit nebude. Můj názor je, že ta vítězná verze o moc lepší nebyla. Film trpí značnou nevyvážeností. Pracně budovaná atmosféra (např. první scéna v metru jako vystřižená z počítačové hry, noční obchůzky obchodním domem) je buď narušovaná nenažraně krvelačnými intermezzy (navíc jen dvěma, takže jakoby navíc: závěr oné první scény, -spoiler- scéna ve vaně -konec spoileru-), nebo rozmělňovaná nestřídmě užívanými klišé. Když hned v jedné z úvodních scén vidím, kterak si bývalý člen NYPD dává v koupelně k snídani svůj první ranní painkiller, křivka mého zájmu strmě klesá k nule. Celkově přitom Zrcadla nepůsobí zvlášť špatně nebo příliš amatérsky (až na místy podivné CGI či logické nedodělky; mimochodem, v klášterech nemají okna, hrnky s vodou, lesklé zornice?), dokonce se mi podobný styl docela líbí. Jenže... vlastně jsem se vyjma několika vteřin vůbec nebál, neopodstatněnou krev ve filmech nepreferuji, na logiku si naopak potrpím, zbytečně natahovanou stopáž u nudných filmů nemám rád. Možná horší trojka, ale dávám to jako lepší dvojku.

Poměrně podrobně popsal švary i nešvary třetího Fimfára uživatel Savel (až na ty hrubky...), takže si spíš jen přisadím. Po výtvarné stránce je film povedený a je vidět, že u nás nějakou tu tradici loutkových animovaných filmů máme. Snad jen, že použitý výtvarný styl se už pomalu stává manýrou, i když u pokračující série se to snad snese. A zvlášť u třetí epizody mě rušily švy odlévaných latexových loutek — dřevo je dřevo. O 3D pomlčím, já si na to nepotrpím, jiní ano, osobně bych raději viděl ty loutky, než pochybný efekt, ale proti gustu... Horší to bylo s pohádkami. První, o obrech, byla opravdu zmatená, podivně dutá a doslova okamžitě jsem zapomněl, co v ní bylo. Později (ihned po promítání) jsem zjistil, že jsem nebyl sám a nebýt závěrečných titulků, nevzpomněl bych si asi dodnes. Nerozumím rovněž tomu, proč se hudební doprovod neustále uchyloval k jakési „klezmerovitosti“, proč byla princezna (snad pro to jméno?) ve třetí pohádce evidentně „jižanka“ a vůbec, nebýt neustálých a vlezlých narážek na produkty plzeňského pivovaru, těžko šlo usoudit, že jde o české pohádky. Hippie Štěstí mě už ani nezarazil. Atd., abych to shrnul a abych jen nehaněl: výtvarně nadprůměrný a hezký film, jakých se točí málo, příběhově to bylo slabší a atmosféra se pomalu poroučí. Abych nezapomněl, tuze to na mě působilo, že už těch méně recyklovaných werichovských výškrabků mají ve zvukových archivech opravdu málo a má to jediné důstojné řešení — už toho Fimfára nechme, než se to zprasí úplně.

Zpočátku příjemná pohádkově laděná náladovka, která se v závěru zalkne doslovností a touhou po syrovosti, k níž však nemá potřebné vlohy. Farrell se mi v téhle své podobě líbí, poněkud přehnaná obrazová stylizovanost (kdyby se ke konci rovněž nezvrtla do samoúčelnosti) ladila s náladou irského rybářského příběhu. Proč se ale pracně budovaná mytičnost v druhé polovině ne zhoupla, ale krkolomně přepadla do thrilleru, to mi nedošlo. Za prvé byly náznaky konce příliš zdlouhavé a návodné, takže nemohlo dojít k překvapení, za druhé, pokud opravdu o vyvolání pocitu šoku z nenadálého konce mělo jít, tak nevím proč — film měl našlápnuto úplně jinam. Ve finále je to trojka a je to škoda.

Skoročtyřka. Milé a tradiční, ale jakoby bez emocí a bez šťávy.

Po celkem kvalitní první sérii, která se navzdory nijak vynikajícně napsaným rolím potomstva mohla považovat za decentně a inteligentně humornou (zvažoval jsem 4 hvězdy) následuje série druhá. Bohužel. V ní se všechny humorné nitky mění v příšerné oslí můstky, vyčkávavé grimasy předcházející každé rádoby cynické fousaté poznámce jsou až ponižující, ze sympaticky se kočkujícího páru se stala dvojka sestávající ze senilního trouby a drzé krávy bez špetky vkusu. Ještě se na to dívám, ale už se mi to hnusí a rozhodně bych (přinejmenším druhou sérii) nikomu nedoporučil.

Film má všechny předpoklady dobré zábavy — dobré obsazení, módní téma, příslib legrace i romantiky. Ve skutečnosti ale divák při sledování neví, jestli je to spíš komedie, nebo spíš drama. Je to sice možná účel, stejně jako akcentované sexuální a romantické scény, u nichž jako by se nepřihlíželo k homosexualitě postav, nýbrž se k nim přistupuje jako k běžnému výbušnému heterosexuálnímu vztahu, jenž probíhá za dobrodružných okolností. Vězeňská romantika je chvílemi vtipná, Carrey v záplavě obvyklých grimas sem tam předvede, že vlastně dokáže zahrát cokoli a dobře. Založení příběhu na skutečných událostech přidává příběhu na pikantnosti. Jenže... jakkoli jsem se na film těšil, neskonale jsem se u něj nudil. Nevím přesně, čím to je, ale když to skončilo, měl jsem pocit, že to trvalo nejmíň dvě a půl hodiny. Škoda.