fmash

Když si v sedmasedmdesátém roce na pódiu někdo utahoval z Vítězného února, musel mít nějaké eso v rukávu (v tomto případě to byla popularita a ona to byla spíš legrace, než satira), aby se tam udržel do dalšího představení. Tolik k „Vizionáři“. Co se „Posla světla“ týče, je to asi nejmilejší sci-fi, co jsem kdy viděl. Pravda, celkový dojem je spíš ke čtyřce, ale za to „Petr, něco červenýho, Bezruč!“ zaokrouhluji nahoru.

Romerův problém je, že nedokáže překročit svůj stín. Stále ty sedmdesátkové zombie postupy, jak se odněkud vynoří mrtvola, oběť si jí nevšimne, ale ochotně jí nastaví krk, případně obličej, ze kterého si zombie ukousne jako z nahnilé broskve. (Místy) trikově nepříliš vyvedený komediální gore, vesměs silně nerealistický, ale hlavně nehodící se k vyznění zbytku filmu. Občas nic moc kamera, stále stejné postupy... skoro bych řekl, že Romero neumí točit a asi už se to nikdy pořádně nenaučí. Na druhou stranu stále se opakující příběhové schéma, kulisy a několik desítek let udržená myšlenka působí docela sympaticky, jako stará metalová alba, jejichž skladby dohromady tvoří jeden větší příběh. Možná ale je to vše jen nedostatek invence, kdo ví. Nicméně nebýt toho folklóru, Survival by měl s klidem našlápnuto do áčkových vod, už kvůli hercům a několika skvěle napsaným postavám. Máme tu další příběh o tom, že i mezi příšerami je svým největším nepřítelem opět člověk. Slabší trojka, protože mně ty výše zmíněné ptákoviny dost lezou na nervy, ale dvojka se mi zdá moc přísná. Přihlédnuto k žánru.

„Chcete cement, bude cement. Chcete krytinu, bude krytina.“ Pro mě jeden z nejdokonalejších kousků, ačkoli není tak akční a výpravný jako některé jiné. Nebudu nic vykládat o odvážnosti společenské kritiky této hry se zpěvy vzhledem k době jejího vzniku, ale vykreslení postav je prostě okouzlující. Odkazy na klasickou českou poezii.

Chtěl jsem svůj komentář uvodit dávno zlidovělým „Nuda, nuda, šeď, šeď“ s kličkou, že to se o Němém Bobešovi říct nedá, podotknout cosi o bezpříkladném využití filmového střihu a flashbacků na divadle a uzavřít to celé další všelidově známou hláškou „hoďte na něj deku, nebo ho zabiju“. Ale nemělo by to cenu — byl bych asi padesátý v řadě. Takže se omezím na poznámku, že trojka, kterou dávám, nevyjadřuje podobně jako u Salonního coupé můj objektivní postoj, ale pouhou osobní snahu rozlišit pro sebe jednotlivé hry podle toho, které mě bavily nejvíc. Takže doporučuji všem.

Když občas přemýšlím, které „filmy“ jsem viděl vícekrát, případně nejvíckrát, Dobytí severního pólu mi na mysli nevytane. A přitom by mě nepřekvapilo, kdyby bylo na příčkách vítězů. Nemohu si pomoci, ale i na podesáté se směji skoro celou dobu.

Pro mě asi nejslabší cimrmanovka, kterou si ani nepouštím opakovaně. To ale vůbec neznamená, že je špatná. Nějak to rozlišovat ale musím, takže trojka.

Studnice hlášek a podnětů k zamyšlení. Zajímavý komentář má Radek99.

Pravdivou historii Bronsona neznám, a ani nechci znát. Pravděpodobně by mi to zkazilo dojem, který na mě udělala tahle přemýšlivě bujará ptákovina, příběh člověka, který se narodil ve špatné době na špatném místě. Dětsky bezbranná mysl násilníka („vždycky jsem věděl, že jsem se narodil pro něco výjimečného“), zmítaného nespoutanou agresivitou a vnitřní vitalitou, mytického válečníka, který se navzdory svému uličnictví nikdy nesníží k něčemu, co považuje za nesprávné. V reálu nepochybně nesnesitelná osina v zadku společnosti, nepřátelský trol (viva Tom Hardy) — ale zkusme si představit zloděje a rváče Conana v ulicích dnešního velkoměsta. Mohli bychom se bavit o glorifikaci násilí, ale já z Bronsona ten pocit nemám. Vždyť ani ty neustálé brutální rvačky nebyly natočeny akčně, nýbrž většinou zpomaleně (odtud pramení obecné zklamání z traileru, který působil mnohem dynamičtějším dojmem), skoro jako balet, podbarvený neadekvátním hudebním doprovodem (ostatně celé to varieté provázela skvělá hudba). Dá se také říci, že film diváka nenutí hlavnímu hrdinovi nekriticky fandit a při pohledu na cynického ředitele, užívajícího si možnosti pořádně si smočit, nemůže nevyvstat myšlenka: jen mu dej, hajzlovi. Shrnuto: nikoli černobílá, zajímavě stylizovaná, vynikající kamerou nasnímaná záležitost, která si zaslouží být viděna víckrát. Hodina a půl je ale tak akorát. A přeci jen bych si to víc užil, kdyby byla titulní postava smyšlená. Solidní čtyřhvězda.

Vizuálně vypulírovaný začátek jako předzvěst hodokvasu během pobytu v Gridu. Asi první film, u kterého mě napadlo, že bych jej chtěl vidět ve 3D. Kazil to jen renderovaný obličej mladého Bridgese nejen v první části (já vím, technologický zázrak, ale třeba proti staršímu rovněž digitálnímu Glumovi...), chladná atmosféra uvnitř Gridu (bodejť by nebyla chladná, že ani latexem obtažené prdelky hostitutek nevypadaly sexy, když je to jen umělá země, ale proč tam musí být jen tma a mraky?), nefalšovaná nuda, rychle přibíhající, jakmile se přestalo něčím rychlým jezdit nebo házet (není lepší mlčet a vydávat to za Zen, než zbytečně plkat?) a především naprosto příšerná midi-like hudba. Proti gustu žádný dišputát, prosím, ale co na tom všichni máte? To jste zažili tolik nezapomenutelných chvil u hracích automatů, když jste do nich v době jejich největšího boomu u nás házeli pětikoruny a doufali, že vás to nesejme moc brzy, abyste nemuseli jít somrovat o další koruny na telefon? Já si u nich užil dost, ale při tomhle filmu, vždycky když jsem se nudil nejvíc, došlo mi, že mě hrozně ruší ta muzika. Nostalgie nenostalgie. K tomu nesympatická kušna Garetta Hedlunda, a je to jen tak tak. To všechno ale nic nemění na tom, že se na všechna ta světýlka hezky kouká.

Velmi prostoduchá podívaná s černobílými charaktery, což by tolik nevadilo, nebýt snahy vytvořit dojem, že taková není. Oproti prvnímu dílu, kde mi výrazně vadila pouze Starkova schopnost svařit z plechu dokonalý oblek na koleni v jeskyni, se tady Rusák (kdo jiný) popasuje s podobným úkolem ve sklepě, nalitý vodkou, a ještě mnohem lépe. Stačí mu pak elektrické kšandy, aby mu rozjeté auto nezlomilo pánev, když ho párkrát přimáčkne k plotu. Ale možná je takový od přírody, když dovede srážet bičem střely v letu a jeho hlava vydrží i finální blast z Priori Incantatem, který omráčí i full-metal Iron Mana. Nebo to dělá ta vodka... Mimochodem, docela by mě zajímalo, kdy už Rourke dá pokoj s těmi připitomělými rolemi ubrečených drsňáků (čímž nemám na mysli ani tak Wrestlera, ale hlavně toho moulu z Expendables). To, že si ruský „brink my moj bord“ maník kromě bezva kérky přinese z patnáctiletého kriminálu na Sibiři také schopnost hackovat počítačové systémy zbrojních korporací na počkání a montovat robotické armády, mi vadí skoro méně, než to, že Ironmanův oblek popírá veškeré fyzikální zákony včetně těch, které si film sám nastoluje (že by nová sloj vibrania?). Konečně, jde o komiks, takže skoro vše je dovoleno, včetně pár klišé; ale proč bych pak měl odpouštět, že z toho udělali nudnou slátaninu pro osmileté děti? Po dlouhém přemýšlení jsem hodnocení snížil na dvojku a necítím lítost.