fmash

Vcelku zábavná romantika, které ale nijak zvlášť nesluší ten nádech velkofilmu, navíc kapku podbízivá. Chcete-li tuhle chuť nechat lépe rozvinout, pusťte si raději ušlechtilejší Bokovku.

Nenápadné prolínání mladických ideálů, ztřeštěnosti a rebelantství a jejich pozvolná transformace ve všednodenní rutinu. Co se dřív zdálo být výhodou, může být náhle na obtíž, a naopak. Ne vždy je na pohled jasné, co je ještě projevem síly osobnosti, a co je již pošetilost. Kdy se ještě řídíme zdravým rozumem, a kdy již dopřáváme sluchu nezdravému rozumu? Přízračný svět je milou nenápadnou exkurzí do maloměstského světa dvou čerstvých absolventek, které si tento proces právě začínají uvědomovat. Každá jinak. Obě snad záviděníhodným způsobem v závislosti na úhlu divákova pohledu. Buscemiho obdivovatelé si přijdou na své, hudba dobrá, nálada výborná. 4½ hvězdy.

Tzv. „malý film o malých lidech“, typický americký indie posledních let, lidský, mírný, vřelý, přívětivý... Je až tak moc přívětivý, že je skoro černobílý, bez překvapení a bez zvratu... zapomenutelný. Možná proto tam jako Damoklův meč visel ve vzduchu ten smrtící úder v podobě latentního homosexuála; vůbec netuším, co za nevystřelenou pušku to mělo být. Přiznávám, že bych takovou idylu přál všem vyděděncům, mám rád šťastné filmy, které si nehrají na umění naturalismem za každou cenu. Ale nic se nemá přehánět. Lepší trojka a přihlédnuto k žánru (jinak bych šel výš).

Kdo by neznal nějaké internetové video, na němž se jakémusi anonymnímu smolařskému pitomci něco hrozného stalo, pravděpodobně jeho vlastní vinou. V Darwinových cenách se zvláštně nevýpravným způsobem můžeme spolu s podivínským typologem podívat trochu do soukromí takových zoufalců. Ne že by téma bylo kdovíjak vytěžené, ne že by se divák občas nedivil (proč třeba neidentifikovali vraha podle záběru na kameře, když už jim ho tak laskavě ponechal?), ne že by to celé díky té pseudodokumentární formě nevypadalo trochu divně. Jenže — mně se to líbilo, bavilo mě to, Winona Ryder s Fiennesem tvoří vysloveně sympatický pár a jako romantická komedie to na mě zabralo (plus Metallica jako bonus).

(Projekce na slepo.) Po nepříjemně polopatickém úvodu, sloužícím pouze jako informace, že Kaleův táta byl hrozně fajn a jeho ztráta tedy bolí oprávněně (sic!), jsem se postupně uklidnil a začal vstřebávat romantickou teen komedii, jež se díky Sarah Roemer (trochu mi připomíná Cate Blanchett) dala vzít na milost. Jenže pak se začaly dít věci — modří, jelikož se na čsfd podívali na žánr, již vědí. Příběh se zvrhává v celkem solidně zvládnutý thriller, který však trpí na hnojný scénář. Nevíte-li, jak se v atypické situaci dostat do průšvihu, zde je návod: budete-li mít informaci, po níž pátrá kriminální ústředna, nechte si ji pro sebe; uvidíte-li v domě člověka, jehož podezříváte z vraždy, někoho utíkat a volat o pomoc, nevolejte policii; nikomu neříkejte, co máte v úmyslu; až vás někdo začne zděšeně volat, zakousněte se do pizzy a dejte si oraz... A tak dále, vždyť to znáte sami. Přitom to šlo udělat i bez toho, aby se všechny postavy v rámci dodávání „šťávy“ chovaly jako idioti bez mozku (argument, že šlo o puberťáky, neberu, já měl pud sebezáchovy i v onom věku). Stačilo by dát si tu práci a vymyslet to. Ale kdo by se tím zabýval u popíkové jednohubky, že. A ještě na závěr: Normálně nemám vůbec nic proti romanci na pozadí zmaru a hniloby, ale tenhle případ mi prostě nevoněl. Asi pro svou naivní samoúčelnost; tyhle kulisy byly úplně zbytečné a uměle naroubované.

Zajímavě syrový a drsný začátek předznamenává, že bude následovat něco mimo střední proud, dílko, které nese jasné znaky svého původu v britských vodách. Je příjemné sledovat, jak se dá kouzlit při hereckém obsazení tří lidí a jedné nábojnice. Po rovněž střídmé úvodní oťukávačce postav pak následují šarády v nebývalém množství a intenzitě. Bohužel to, co má být hlavní devizou filmu, se tak trochu obrací proti tvůrcům, protože čeho je moc, toho je příliš, a když se všechno zvrtne už popáté, začne to trochu nudit. Po x-té iteraci se nejen dá snadno dopředu určit, jaký zvrat bude následovat, ale demotivovaný divák postupně získává dojem, že ať to dopadne jak chce, je to vlastně jedno, záleží pouze na tom, kde se zrova zastaví rozpočítadlo. To určitě nemusí vadit každému, pro mě ale film po chvíli ztratil kouzlo a nejvíc mě nakonec zaujalo prosté sdělení, že největší gauner nemusí být vždy největší všivák (což jej ovšem nutně nečiní menším gaunerem). Přiznávám ale, že kdybych v té křepelce na posteli rozeznal Gemmu Arterton dřív než při závěrečných titulcích, existuje reálná možnost, že bych během filmu spolupracoval lépe a radostněji. Doporučeníhodná trojka.

Humor je sice po předchozích dvou částech předvídatelný a hrátky s časoprostorem už ani nepředstírají důvěryhodnost, ale i kdyby nebylo mé touhy sledovat další dobrodružství hlavní dvojky (což je samo o sobě kompliment, uvážíme-li, že se jedná o podruhé nastavovanou kaši), dokonce i kdyby nebylo těch sci-fi propriet, tak mě to bavilo samo o sobě jako příjemný rodinný western. Solidní čtyřka.

Nebýt až příliš podbízivého a prvoplánového začátku (který mě mimochodem úplně vystrašil, že to nepůjde ani dokoukat), opět povedená motanice časových kontinuí. O něco méně „uvěřitelné“ než jednička a jsem zvědav, jestli budeme v roce 2015 nosit dvě kravaty vedle sebe. Pořád ale dobré, už kvůli té přestavě, co by se stalo, kdyby „ti zlí“ měli pořádné trumfy v ruce. Lepší trojka.

Zvláštní, jak některé filmy si koledují o hledání chyb a nedostatků, a některé filmy, ačkoli nejsou dokonalé, jsou vůči tomu naopak imunní. Kdo by v Návratu do budoucnosti trval na detailech kolem mizejících fotek a paralelních světů, když všechno, co se tam odehraje, vzbuzuje zájem a sympatie? Hezká a vkusná pohádka pro všechny věkové kategorie.

Hmm... Krátkou, nebo dlouhou verzi? Co třeba obě? Nejprve ta krátká: spíš než nový příběh o slavném Cimmeřanovi tu máme novou epizodu Prince of Persia, hrajícího si tentokrát na drsňáka. Je to epizoda kvalitativně ještě horší, mizerně napsaná i natočená, ale je o něco temnější a návrhář krajiny se vyřádil. Velmi slabý průměr.                              A pro zájemce teď ta dlouhá. Nechci rovnou napsat, že tenhle Conan je pro tajtrlíky, protože je na tom sice kus pravdy, ale nebylo by to úplně spravedlivé. Film má určitě silná místa. Jako třeba úvodní scéna s vyrubáním cizích zvědů; ačkoli už tam se objevují náznaky přehánění, jež mi pak vadily v průběhu celého filmu (např. chlístání kýblů kečupu po každém úderu tupým předmětem). Táta Hellboy (no, asi byl nevlastní, soudě podle vzhledu). Skvělé venkovní scenérie. Vcelku solidní souboje. No a pak má slabá místa, jež se dělí do dvou kategorií: filmová a příběhová. Filmovým zákonitostem sice rozumím jako koza petrželi, ale poznám, co mi nechutná. Třeba když mi celá první polovina přijde, že obsahuje dvakrát víc záběrů, než je potřeba. Nebo že to celé divně skáče, záběr na lidi v lese, záběr na moře, šup sem, šup tam. Občas opravdu ošklivé digitální scény s davy. A těch vykrádaček, no hanba! Přitom až příliš často posloužily jenom k napěchování stopáže balastními scénami. A v ději? Postavu Conana mám rád už hodně dlouho, Howard je můj oblíbený autor, takže k obsazení Milli Vanilli do titulní role jsem měl výhrady předem (aspoň mu mohli dát modré kontaktní čočky). Ale že to bude užvaněný mutující jouda, kterému dá kdejaký dědula na frak jeho vlastními zbraněmi, to mi vadilo trochu víc. Jinak je to takové slabší RPG: postup lokacemi, sidequesty, sem tam boss, bezdůvodné přibírání postav na plnění úkolů (zloděj), vtípky à la Prince laškující s princeznou v Píscích času, směsice motivů a nálad posbíraných po všech čertech a kde se dalo... V poloprázdném kině si jeden soused psal esemesky, druhý nadšeně hýkal při každém slově, které Conan říká Tamaře, když ji drží v zajetí, aby ukázal, že tomu „nekorektnímu genderovému humoru“ báječně rozumí... Prča. Já se tedy jednomu uchechtnutí rovněž neubránil, a sice když Momoa okázale předvedl svůj báječný gluteus maximus. Hnus. Ani nevím, jestli jsem se bavil. Ale aby to nevypadalo, že ze mě mluví zklamání či trpkost (já se, pln oprávněné skepse, zas tak moc netěšil), tak to uzavřu tím, že se na to dívat dalo, i když to byla hrozná a místy nedůstojná slátanina, u které ani vypnutí mozku moc nepomohlo. Méně vykrádaček a neumětelství, a mohla to být čtyřka, ale až moc mě to prudilo. Hodně slabá trojka.