fmash

Stejně jako u B*A*T*M*A*Na — nehodnotím výsledek nadšených pokusů, ale hodnotu filmu, který tady jednak nemá co dělat, druhak žádnou filmovou kvalitu nemá.

Nedělá mi to žádnou radost, ale musím to napsat. Naprosto nekonečná půldruhahodinovka o příhodách sýrových hlav. Sýrových jak ve smyslu klasického „humorného“ splatter gore, ve kterém lze mozkovnu prorazit i svazkem petržele, tak ve smyslu chování postav, jež se opět pěkně po romerovsku potulují světem zrovna jako ty zombie, třesouce se na nějaký ten kousanec za ucho. Co jsem dovedl tolerovat u Survivalu (mimochodem příběhu propojeného s Deníkem jednou společnou scénou s vojáky), to už mi tady nešlo, protože jsem postrádal náznak příběhu nebo aspoň něčeho, čeho bych se mohl chytit. Tím něčím pro mě rozhodně nejsou moralizující řečičky filmových studentů, ani „objev“, že jsme manipulování médii. Nezachrání to ani těch několik prima nápadů (zmíněné propojení filmů, bazén jako hrobka, „filmová“ scéna s mumií v lese). Jen skutečnost, že si uvědomuji devastující vliv brutálního českého televizního dabingu (aka ochotnického tyjátru na dně studny), což je ovšem závěr založený na předpokladu, že původní zvuk byl patrně lepší, dávám i druhou hvězdu. Jinak by to asi bylo ještě horší.

V době popularity Matrixu včas vyběhnout s chlápkem v dlouhém kabátu a s příslibem frenetické ručně-palné akce, to je poloviční základ úspěchu. Klasická antiutopická zápletka, kterak velký bratr sleduje a nařizuje. Nic proti, snad jen, že celý ten společenský mechanismus s potlačením veškerých emocí tak nějak sám v sobě nevypadá moc funkčně. Už proto, že různé emoce včetně strachu v tom filmu projevoval snad každý, a kdyby ne, scénář by se stejně mohl omezit leda na popis interiérů. Ovšem dalo by se to brát jako hezký odkaz na marx-leninské teorie, že za nějaký čas nebudou lidé potřebovat žádný zákon, protože všichni budou dobří, anžto jim nic nebude chybět. No ano, je to založeno na stejně nesmyslném předpokladu, že člověka lze napravit. Že k tomu stačí sám o sobě materiální dostatek, je jen třešnička na nesmyslném dortu. Ovšemže nic nebrání tomu čas od času to za pomoci represe prubnout.           Ale zpět k filmu, docela to klape, a když dojde na mlácení a střílení, tak je to dokonce pecka, pak začne Bale divně pitomět, pak začne lacinost z důvodu nízkého rozpočtu nahrazovat lacinost žánrová a nakonec má člověk dojem, že vůbec neví, na co vlastně celou dobu koukal. Jestli na antiutopický sci-fi akčňák, nebo na aktuální agitku pro nenáročného čtenáře. Nechám asi svou původní trojku z dob, kdy jsem se ještě bál filmu nízkým hodnocením ublížit, ale je dost nadhodnocená a spíš by tam patřila dvojka. No ale jak říkám, střílečky fakt dobrý.

Na dnešní dobu málo výpravný animák s nevyhraněnou cílovou skupinou. Pro nejmenší děti příliš rychlé a složité, pro odrostlejší dost utahaně nudné a pro dospělé vyslovená pohroma. S Shakespearovou hrou to má společný tak leda název, jména několika postav a tendenci neustále přidávat komplikující dějové vsuvky, aby vše bylo ještě víc žertovně zamotané. Na druhou stranu, kdyby měl někdo v začátcích dost rozumu a zvolil jiný název, hlavní animátor kdyby se trošku oprostil od učebnicových pouček a návrhář kdyby kreslil lokace úměrně k rozpočtu a možnostem, nebo kdyby někdo aspoň sestřelil stopáž o pětadvacet minut... No, je těch kdyby nějak moc, ale to by to pak mohlo být docela pěkné. Takhle zaujme leda zoufale vtipný sbor muzikantů reagujících na narážku s časem a občasný záběr na Heleniny kalhotky. Rozhodně pak nezaujmou lehce trapně působící odvolávky na všechno možné a patetický závěr. Trochu málo, opravdu slabá dvojka. „Já vím, že bys nezhubnul, kdybys na to zůstal sám.“ Juch rozverná romantika.

Vzpomínám, že když jsem byl na Vendetě v kině, předlohy neznaje, čekal jsem akční mlátičku a eskapády komiksového superhrdiny s tvůrčím otiskem Wachowských, tvůrců populárního superakčního Matrixu. Odcházel jsem notně zklamán, protože jsem viděl jenom svalnatou, zato nepříliš vizuálně výraznou agitku na téma totalita a boj proti ní. Po letech, když už jsem věděl, že svalnatý hrdina v sexy trikotu se konat nebude, pustil jsem si film ve zcela odlišném rozpoložení a se zcela jinými důsledky. Popis společnosti, navzdory televizním záběrům masakrů a válečných hrůz, svou naprostou civilností silně kontrastuje s renesančním Véčkem a jeho pitoreskním mikrosvětem, ale i s „temnou radou“ moderních černokněžníků, což umocňuje neodbytný pocit aktuálnosti. Weaving deklamuje ostošest a jedna báseň, Natalii Portman se hlavně v druhé polovině dostalo slušné příležitosti ukázat, že je k něčemu. Celkově to prostě šlo. Ne že bych neměl výhrady, vše je až příliš korektní dějově i vizuálně, věci jsou trochu složitější; a možná je to dost lacino koupený pocit instantního disidentství, který divák po zhlédnutí může mít, ale myšlenka se počítá a emoce jsem cítil rovněž. Co víc chtít. Na pětku se stydím jít, ale čtyřka je u mě nepochybná.

Když jsem to viděl před lety, víc jsem si užil ty tvrďácké výrazy, seriózní vystupování smrtonošů, temnou atmosféru a triky pořád ještě lepší, než ve filmech o různých formách denního šeření. Chci říci, že jsem si to užil víc než dnes, kdy mi z toho víc vyčuhovaly nedodělky, herecké podvýkony, vějičky na diváka, všelijaká četná klišé a dokonce i některé zhůvěřilosti. Asi je to daň za to věčné nimrání se ve filmech, kterému se při aktivitě na csfd člověk nevyhne. Nicméně jsem se rozhodl původní čtyřhvězdu ponechat, jakkoli bych hodnotil za tři, kdybych teď film viděl poprvé. Je to solidní béčko, které dobře pobaví a diváka nezostudí. Takové pravé Guilty Pleasure.

Sladkobolné otálení nad mladickými láskami, sice pěkné, ale ničím nenakrmilo žádný z mých hladů. Sled nostalgicky laděných obrazů podbarvený hudbou a pomalým vyprávěním. Za zmínku však rozhodně stojí výtvarná stránka — krásná a neuvěřitelně realistická grafika, která se nedotkne jenom srdce z kamene. To ale stejně na čtvrtou hvězdičku nestačilo.

Po dlouhé době zombie film, u kterého bych se dokázal i bát. Lidí, jak jinak. Paradoxní je, že se jedná o komedii, navíc vydařenou. Romero by měl radost z učenlivosti nemrtvých mozků, zároveň je zajímavé sledovat, jak jsou i ty živé přizpůsobivé. Inu, člověk si zvykne i na smrt a mrtví mají leckdy větší hodnotu než živí. Fido je mnohovrstevnatá podívaná. Další, a tou hlavní rovinou, je zobrazení fašistického rajského městečka, v jehož lesklém padesátkovém obalu se skrývá všechno, jen ne svobodný lidský duch. Je to bizarní podívaná, vkusná a dotažená, možná ne pro každého (nyní 66 %), ale doporučeníhodná. Zaokrouhluji nahoru bez uzardění. „Staré lidi máme rádi, ale — můžeme jim věřit?!“

Homer ani za nic nechce být jen dalším horníkem z Coalwood, je také po otci paličatý, má charisma a má talent. Protože se jedná o oslavný životopisný příběh, není třeba mnoho dodávat. Snad jen, že atmosféra snímku, pojednávajícího o tom, jak i z obyčejného prostředí mohou vyjít velcí přispěvatelé národní klenotnice osobností, není tak okatě agitační, jak by se dalo čekat, a když už, tak snesitelným způsobem. Rodinná dramata či jejich náznaky, lemující stránky hlavního příběhu jako drobné ilustrace, také nejsou vzhledem k prostředí hornického města od věci. Celkově se filmařům dařilo udržet kohoutky patosu přiškrcené skoro až do konce, kde už se to tedy ale vymklo a divákovi pak ta srajda teče i z nosu. Ale co bychom od příběhu o velikém sovětském... ehm, o velkém americkém člověku čekali. Bavilo a líbilo.

(--možné spoilery--) Normě v dětství ušmikli prsty na noze, z čehož má dost zkažený život. Je to taky pěkná kráva, protože tu nohu sebelítostivě ukazuje každému puberťákovi na požádání, místo aby ho poslala do kampatří. Lehce zaspoileruji, když prozradím začátek toho maratonu, a sice že Norma není morálně zrovna na výši. Nevím, co tu všichni máte, ale mě by ani nenapadlo takový velký červený čudlík mačkat — kvůli emocím možná ano, ale za obyčejné peníze může takové jablko utrhnout jedině ženská, což se zdá také být součástí leitmotivu filmu. (Hehe, a můžu si tu stovku nechat, i když to nezmáčknu? (Protože jestli ne, tak bych to radši snad i zmáčkla!)) No budiž, to je jen spekulace; buď jak buď nápad je docela nosný, jakkoli by, jak ostatně píše např. kiddo, se jeho ztvárnění obešlo i bez všech těch prapodivných kulis. Vůbec nevím, jestli všechny ty zombie v kostele (pardon, návštěvníci v knihovně) měly něco znamenat, nebo jestli chtěl být Kelly jenom zajímavý, ale tipuju obojí se silným důrazem na druhou část. Což platí i pro zbytek filmu, který je příliš okázalý a barevný, přesto tak nějak nedomrlý. Nicméně, přes všechny nedostatky a naprosto zbytečně přemrštěnou stopáž, se na to dá docela dobře dívat, úspěšné předvídání budoucího vývoje diváka v tomto případě baví, základní dilema vůbec není špatné a navíc, konečně se nebavíme o zprofanovaných tématech tak primitivně explicitně, jako například zde. Lepší trojka, ale když to vezmu kolem a kolem, při tom zdejším podhodnocení (nyní 55 %), dovolím si klidně zaokrouhlit nahoru.