fmash

Hezky udělaný film. Je trochu dlouhý, nic moc se v něm neděje, ale přesto nenudí. Tedy nijak moc. Za povšimnutí stojí dvě věci. Jednak jde o v reálu nevyřešený případ, takže jakkoli rafinovaně se může scénář tvářit, stejně divák nic nevymyslí, protože autor přinejlepším propaguje vlastní názor a k pravdě se může leda blížit. To dodává sledování zajímavou příchuť odlišnou od běžných detektivek podobného ražení. Druhak hlavní podezřelý, ačkoli nevíme, jestli je skutečným vrahem, je obyčejná nula, zcela nezajímavý a ničím výjimečný člověk. O tom ostatně v dokumentu o filmu mluví i Fincher, když říká, že nijak nechtěl, aby se dalo unikajícímu zločinci fandit. „Soustředil jsem se na oběti, nechtěl jsem ukazovat, jak si vrah brousí nože, to mě vůbec nezajímalo.“ To mi přijde velmi sympatické a uvítal bych, kdyby se takový přístup uplatňoval ve více podobně kvalitně natočených filmech. Nejen v těch, které zároveň hrají na notu místního věhlasu a musí pamatovat na veřejné mínění. Víceméně jen kvůli tomu zaokrouhluji nakonec na čtyřku, jinak normální povedená trojka.

Na třívteřinovém videu se dá těžko něco hodnotit, ale pustil jsem si je asi dvacetkrát za sebou a nechal jsem se unášet úžasným pocitem, že mohu sledovat více než 120 let staré záběry opravdových lidí. To stojí za to.

Takže to máme další pořad, u kterého mi zmizelo hodnocení i s komentářem. Co se dá dělat. Alespoň můžu srovnávat nově namísto Fear Factoru s prašivou napodobeninou Wipeout, která mě má k tomu, že zde nově zaokrouhluji nahoru na tři. Trochu pošahaná zábava asijského typu, kde si účastníci dávají při ošklivých držkopádech na tlamu a publikum převesele jásá. Nakonec se tomu ale určitá zábavnost upřít nedá a některé úkoly, přesněji urputnost, s jakou se jich někteří závodníci snaží zhostit, vzbuzují obdiv. Ale pravidelně sledovat? To ne.

Co si budeme povídat, je to pohádka pro dospělé, mírná jako Chuck, když vyleze z kostela. Na rozdíl od Seagalovek, kde se rovněž dává přednost ručnímu dávání lumpům na budku před střelbou, tu kosti nepraští, klouby se nelámou a mrtvol je poskrovnu. Nic proti, mezera na trhu je mezera na trhu a tenhle filmový ekvivalent white metalu má své místo pevně dané. Je trochu smutné, že je všechno tak pevně nalinkované a udělané přesně tak, aby Norris mohl hodněkrát udělat otočku, než gauner padne a všichni si potřesou rukou. Kromě krve, kterou vidět nutně nemusím, seriál postrádá i šťávu, a to je horší. Že jsou souboje nereálné a postavy černobílé — v které pohádce s PG-3 (nebo kolik to má) je to jinak?

Na Panchartech mi vadí jediná, zato celkem podstatná, věc, a sice, že film nebyl o nich. Režisér evidentně mířil výš, takže smíchal dva filmy do jednoho. A přitom každý z nich mohl být pecka. V této podobě byla sice zápletka hezky zapletená, ale osobně bych rád viděl pořádnou akci čety bezuzdných diverzantů a potom třeba ještě zajímavý příběh židovské uprchlice, oba filmy pěkně sevřené a nenechávající ve mně neurčitý pocit nevyplněného prostoru. Nechci si ale pořád stěžovat, je to povedený kousek, hrdinům se fandí, akce šlape, divák se na hodinky nepodívá a vlasy si nevyškube. Tarantina jsem vlastně nikdy zvlášť neobdivoval, takže jsem byl trochu na rozpacích, když jsem po (všemi právem opěvované) úvodní scéně Panchartů uvažoval, že mu asi budu muset napařit další pětku, nakonec je to ale lehce slabší čtyřka. Po úvodní scéně již také chápu, proč všichni mluví o Tarantinově westernu, který by měl, má-li nás Quentin rád, jednoho dne přijít.             Edit: Napodruhé po roce a půl – fajnový úvod a celkem i druhá kapitola, ale po hodině a čtvrt jsem to nějak vzdal a vypnul jsem to. Nebavilo. Hvězda dolů.

Před lety jsem ocenil aspoň tu povedenou potvoru, což mohu i dnes, ale dost mi v tom překáží všechna ta vata kolem, na kterou se snad museli složit všichni hollywoodští snovači klišé, co jich tam je. Demolice všemožných neworských pamětihodností mě neohromí, z roztomile naivního mladého vědátora mám puchýřky a bojové vrtulníky unikající před zkázou smykováním křivolakými uličkami, protože jsou dvě dé a neumí vystoupat nad střechy, mě nejspíš tak leda naserou. Ostatní vychytávky se mi vyjmenovávat nechce, Godzilla je vyumělkovaná nuda a je to škoda, protože to tak nemuselo být.

Kdybych si to nepřečetl, sám bych asi nepoznal, že se jedná o komedii. Že bych se ne právě přesvědčivě podaným zážitkům dvou vrcholně nudných týpků zasmál, to ani náhodou, pseudodokument o pseudodokumentu mě nenadchl a celkem povedená poslední třetina, která se konečně přestala tvářit jako amatérský snímek, už to moc nezachránila.

Loterie je bezva věc, když člověk vyhraje pořádnou pálku, pokud nepřijdou komplikace. A ony přijdou, proč by se na to taky kdo jinak díval, že. Policajt dobráček a světice servírka si padnou do noty, kazí jim to jen lakomá ježibaba v podobě poldovy ošklivé staré. Kdyby film skončil po úvodní desetiminutovce, byl bych navýsost spokojený, ale u vědomí, že mě čeká ještě asi hodina a půl jasně předpověditelných peripetií, než se dočkám happyendu, jsem odpadl. Takže jsem si pustil zase až poslední třetinu, abych se dozvěděl, jak se chamtivost nevyplácí. Nevyplácí, ale hlavní pointou byly slzičky, které se mi draly do očiček, když jsem viděl, jak jsou všichni ti lidičkové milí. Nehodnotím, protože jsem nevydržel to napětí, ale tipuju, že bych dal něco mezi dvojkou a trojkou.

Zatrachtilá (nechci napsat kurevská) věc, tahle odvaha, ta by jednoho mohla i zabít. Mimochodem, odvaha je asi hlavní motiv snímku, a mám při tom na mysli otroka Escu, který odvahu, věrnost a další ctnosti prokazoval kudy chodil. Nezabránila mu v tom ani koule na noze v podobě fanatika a ňoumy Marca, jeho římanského pána. Ten zpočátku prokázal především velkou kliku, pak hlavně bezhlavost. Film je to jinak povedený, přesněji jeho úvod je skvělý, postupně zůstává skvělou hlavně líbivá kamera. Moc pěkné obrázky, akorát jsem postupně získával pocit, že jsou tak trochu úplatkem za divákovu toleranci ohledně zbytku. Zpočátku jasná čtyřhvězdová pecka se začala utápět v patosu, a to nemluvím o (patrně korektně či přemoudřele záměrné) nerozhodnosti scénáře ohledně toho, komu vlastně fandit, což sice mohlo otevírat vrátka lecjaké divákově duchaplné úvaze, jenže to zůstalo bez pointy. Konstantně pěkné obrázky postupně už jen popisovaly rozmělňující se a neoriginální děj, a když s ohaří neomylností vyrazili skuruti na stopu (s mateřskou školkou na zádech, aby mohl divák spolu s Escou zatínat pěsti běhěm jejich okaté demonstrace své barbarskosti, které jsme se zřejmě nemohli vyhnout), bylo vymalováno. Pak už jen navrácená čest ztracených mariňáků a závěr jak z hospodské krimikomedie a dílo bylo dokonáno. Ještě že jsem nic neočekával, jinak by bylo mé zklamání veliké. První polovina na čtyřku, druhá sotva na dvojku, máme tu slabší trojku.

Kdysi jsem se chtěl rezervovaně vyčlenit z řad nadšeného fanklubu a hledal jsem na PF hnidy, ale časem mě to přešlo. Ne že by tam nebyly... Nemá smysl vyjmenovávat všechny momenty, které ve filmu potěší, a to nejsem cinefil, který vnímá všechny ty odkazy. Není to Tarantinův nejlepší film, ale „cos to sakra udělal s tím ručníkem?!“