Mr. Sandman

Já měl vždycky strašně rád Luboše. Jako malej jsem si přál mít takovýho tátu a dneska si přeju, abych takovým tátou jednou byl. Jana Preissová je tu překrásná a taky pro mě ztělesňuje ideální matku/partnerku,ženu.

Hartley vstoupil do mého života jako blesk z čistého nebe a něco ve mě navždy pozměnil. Způsob jeho tvorby se dá k lecčemu přirovnat, ale přesto zůstává jiný, nedotknutelně a pouze jeho vlastní. Výraz "autorský rukopis" jsem plně docenil až po zhlédnutí některých jeho děl.

Jeden z vrcholů Kitchen sink filmového realismu a to především díky velice přesvědčivému rozhněvancovi Toma Courtenaye. Důležitá byla v tomto případě i velmi kvalitní předloha Allana Sillitoea a režie Tonyho Richardsona v duchu hnutí Free cinema. Způsob vyprávění formou nenucené retrospektivy a doplňující vnitřní monology vypravěče, jenž je zároveň hlavním hrdinou. Sociální stratifikace která vytváří mezi lidmi nepřekročitelné bariéry. Film silně zasazený do dobově- místního kontextu, který ovšem svou trvalou platnost nepozbývá. Vynikající ukázka britské alternativy francouzské nové vlny. Hrubozrnější, realističtější, dojemnější a nestrojená.

Jedna z nejkrásnějších romancí stříbrného plátna a rozhodně nejlepší filmová adaptace této Shakespearovi tragédie, jakou jsem kdy viděl. Nádherná hudba, dobové kostýmy i výprava, překrásná a nevinná Julie, romantický a zasněný hrdina Romeo, žárlivý a vzpurný Tybalt, rozervaně inteligentní a odvážný Merkucio to vše a především pro danou látku se perfektně hodící režisér hodný velkého dramatika činí z tohoto zpracování skvost.

Když jsem za krutých a odcizených nocí pln pocitů vzteku a beznaděje, vzpomenu si na Riget. A pak se mi chce vylézt na střechu a z plna plic zařvat : "Dansk jävlar"! v podstatě k tomu stačí říct jediné : Příšerně se mi to líbilo.

Pro mě spíše nepříjemné zprznění odkazu(hovna) duševního obra které je natolik přizpůsobené širší (byť ne snad té úplně nejširší) divácké skupině, že jen těžko může oslovit člověka třeba jen mírně obeznámeného s Bondyho tvorbou a životem, natož pak někoho kdo k němu cítí upřímnou lásku a obdiv.

Ten film jsem jednou pustil dívce o které jsem byl přesvědčen, že jsem do ní zamilovaný. Kdyby řekla, že ho nepochopila, nevadilo by mi to a cítil bych k ní to samé ba co víc, užíval bych si nejspíš roli učitele a vyložil jí, proč se podle mne jedná o vynikající mistrovské dílo. Mnohé co bych řekl přede mnou napsali jiní a já bych pouze interpretoval jejich výklad, avšak něco málo bych mohl přidat z vlastních dojmů, reflexí a zkušeností a právě za to málo by mne mohla obdivovat, ale především si uvědomit, jak důležité je o některých věcech víc přemýšlet. Nic z toho se nestalo, pouze mi podobné myšlenky prolétly hlavou zlomek vteřiny předtím, než mi sdělila, že jí ten film nudil, jelikož byl vizuálně špatně zpracovaný a téma snímku či jeho děj nebo alegorické vyznění jí nepřišli vůbec zajímavé. Četla Kafku i Orwela a chtěla na mě možná jen zapůsobit, ale já si v okamžiku kdy vyřkla ten zbrklý soud uvědomil jak málo pro mě znamenala ona (přetvářka, znuděná povrchní falešnost) a jak moc právě tento film (bolestivě krutá hluboká upřímnost). Nešlo ani tak o střet mezi láskou a uměním jako spíše mezi suverénní naivitou a pokornou zkušeností. Film který pro mě ukazuje, jak težké je v dnešním světě milovat.

Nejprve je nutné se na umělecké dílo s vážností podívat a hluboce o něm přemýšlet. Čerpat z vlastních pocitů a znalostí. Až potom je možné se z něj radovat, neboť pochopíme, že je krásné.

Ve snímku se objevují dvě složky (principy jednání, komunikace, životního postoje a zvolené či přejaté rétoriky) jež spolu zápasí uvnitř jedince. Nazírání z pohledu pouze jedné z nich je bolestné a omezující, avšak dojde-li ke spojení těchto dvou zdánlivě neslučitelných entit, život může alespoň na krátkou chvíli dostat význam. V Zorbovi se zrcadlý životní vitalita, jenž postrádá veškerou svazující racionalitu. Čistá životní energie jenž je však zakalena trpkou životní zkušeností. Nesmyslné tragédii lidského údělu a tíze bytí se nelze vyhnout. Lze jí pouze zmírnit odlišným nazíráním nejen na ni samotnou, nýbrž i na její následky. Zjednodušení poskytuje útěchu, naproti tomu hluboká reflexe znamená často bezvýchodnou úzkost a depresi. Radost a láska k životu, která z filmu proniká k divákovi je podbarvena hořce.

Po shlédnutí jsem si hned musel obstarat vlastní výtisk Hagakure. Dosud jsem neviděl poutavějšího samotáře.