Mr. Sandman

Jedna rasa se snaží přeučit druhou, neuznávající její jedinečnost a právo na vlastní svébytnou identitu. Více než jejich víra a ušlechtilé morální řády však domorodce uspokojují západní potřeby ke zkvalitnění života, jež naplňují počitky daleko naléhavěji tlačící na brány jejich vědomí. Odhozený doutník naprosto znemožní pokračování ve zpěvu hymnů velebících duchovní hodnoty, jako neoblomnost, důstojnost a kázeň. Jak dokáže významnou historickou událost prostý člověk podat během všeho ruchu, avšak přesto odtržen jako pouhou novinku, o které je třeba se zmínit. Když někomu vše seberou, pomátne se. Ta žalmy řvoucí stará vyschlotina v sobě měla nakonec dost šťávy života i kuráže a ten starý uchlastaný dobytek zase kus chlapa a porci hrdosti i soucitu. Tehle příběh byl dobře natočen a vždy potěší. Ženský jsou paličatý a chlapy mívaj rozum, ale často se ukáže, že to byla právě zarputilost ve které byl skryt úspěch.

Jako velký, hrozivý a exotický škorpión, jehož zahubí masa malých a všedních mravenců. Masa společnosti, masa organizovaná proti mase jednotlivce, jenž ční jako Titán předurčen k záhubě nikoliv však velkolepé, ale potupné, nízké a ponižující svou obyčejností.Takto umírají staré romantické časy, plné nejistoty, krásy a legend, pod malými vytrvalými pěstičkami nové budoucnosti, která páchne už docela jinak, jen steskem a zbabělostí. Budoucnost prosycená epochální chybou v hledání zabezpečení pro každého, byť sebeslabšího člena společnosti. Co víc se staví proti přirozenosti života, než touha dosáhnout rovnocennosti. Touha stejně tak ušlechtilá jako pošetilá. Lidé si jsou rovni ve svých právech, avšak ne ve velikosti života, jaký prožijí. Žádná třetí strana (nejméně ze všech pak náboženství) nesmí se nikdy stavět do cesty mezi vzlétající osamělou duši a ráj kterého může taková duše dosáhnout po spojení s jinou zrovna tak autentickou a jedinečnou duší, ať už ve formě sdílení myšlenek, těl, okamžiků nebo citu. A přesto ti panáci, každý stejně ustrojený omezují duše tak divoké a přesvědčivé ve své neurvalé hrdosti. Už to zkrátka nikdy nebude, jako to bývalo. Mám moc rád tenhle žánr. Krutá a syrová melancholie tohoto filmu v mnohém vystihuje jeho pravou podstatu.

Zaměření na naturální stránku celé události je přílliš klopýtavě propojeno s jejím historickým kontextem, avšak jako celek je film přesto velmi působivý.

Interiér je vnitřní prostor. Ten který leží za, pod, uvnitř. Ošemetně se prohlíží a ještě hůř popisuje zvenčí. Pronikneme-li však dovnitř, můžeme plně vychutnat jeho bohatost a nebo naopak kontrastní chudost vůči vnějšímu prostředí. To platí jak pro architekturu, tak pro lidskou duši.

Připadá si každá žena jako děvka? Prolnutí osobností, prostor mezi duší (myslí) a realitou, dveře, portály, díry - vagína, spánek, jiné životy téže duše, svět astrální se překrývá s fyzickým, snaha o nalezení jádra ženy, metafyzické podstaty stavu ženství. Vše je tu viděno skrz symboliku proniknutí, přístupu dovnitř skrze temnotu (už název INland). A uvnitř se skutečně skrývá celé impérium. Předestírá problém struktury. I v té nejjemnější se vždy vyskytují mezery, díry. Lynch do těchto prostorů proniká (snaží se proniknout snad až někam mezi atomy). Fyzický svět není celiství. Může být tedy celiství svět duševní, který je umožněn pouze fyzickou existencí? Přímo z ní přece pramení, kdežto fyzický život sám o sobě může existovat nezávisle na duševním. Je mozek spojkou, prostředníkem, stvořitelem duše? Tenhle film je opravdu skvělým zpracováním tématu prolínání světů. Je v něm Žena, mající mnoho životů/partnerů, zkušeností cynicky se zpovídajíc, vystrašená a zmatená, přesto tuhá jako vaz, pojivo tkání jež se jen těžko přetrhává. Schizofrenický zážitek, náročný, plný znaků zdánlivě nesmyslných. Velmi nekonvenčně Lynch pracuje s časoprostorem. Myslím, že většina diváků byla během sledování zmatenější než samotná Laura Dern po většinu stopáže. Ruční kamera a především detaily tváří působí velmi tělesně a celkový dojem je vtahující. Je to pro mě film, který neumí žít v přítomnosti, jež neustále proklouzává a snaží se pochopit a rozluštit alespoň minulost. Tyto dva světy jsou na sobě ovšem závislé a jeden druhý ovlivňují. Dost možná je to v jistém smyslu Lynchovo nejpůsobivější dílo.

Pro mě to celý vystihla tahle zajímavost : Jeden britský kritik o české Nové vlně a o tomto filmu zvlášť kdysi prohlásil: "Při sledování si připadám, jako bych se vrátil domů."

Lars Von Trier se vždycky dokáže soustředit na to skutečně podstatné, ať už v lidech nebo v metodách, kterými natáčí své filmy. Líbil se mi námět, ještě více se mi líbilo jeho zpracování a byl jsem velmi spokojen s herci. Vždycky mám pocit, že je pro mě obohacujícím zážitkem dívat se na nějaký z jeho filmů. Tenhle se opravdu vydařil a je z něj cítit velká profesionalita.

Za C.K. Louise

Velmi realistické ve smyslu opravdové, dobře kopírující a odrážející realitu. A jako každá imitace i tato je lepší než originál, abych si vypůjčil slova jedné z postav. Dialogy jsou skvělé, herecké výkony jsou skvělé, myšlenky jsou podnětné, situace výstižné a vtipné. Hlavní hrdina lavíruje mezi několika ženami a pořádně není s žádnou. Je sebevědomí, ale nerozhodný. Kolikrát už musel zírat doširoka otevřenýma očima na svět, že v sobě nosí tolik myšlenek a úvah? Mnoho číst a vnímat, méně psát a nejvíc ze všeho přemýšlet to je hezký a obdivuhodný způsob života. Ač se někomu hlavní hrdina může jevit jako lenoch a pozér, je to spíše bohém co si skutečně užívá život, ač přiznává, že si s ním neví příliš rady. Je velmi skromný co se týče hmotných statků a prostředků. Když něco má, neznamená to automaticky, že chce víc. Opak je však pravdou pokud jde o city a myšlenky. Pozn.: Délka filmu je odpovídající o něco delším dialogům a monologům, oproti těm které se běžně vedou ve formálně konvenčnějších snímcích.

Nesmírně živý film, zachycující tolik aspektů dějové reality, že se skoro blíží literární próze. Sledovat ho je jako číst novelu s tím rozdílem, že pozorně číst stačí jen jednou, ale pozorně sledovat je lepší několikrát. A jaká je to próza? Čtivá, ale často přemýšlivá, plná postav potýkajících se s mnoha problémy, vřelá ale ne klamající. Nic divákovi nenalhává. Vztah mezi dvěma manželi byl skutečně hluboce přátelský, takový který vytrvá.