Narya89

Příběh formou vyprávění jednoho přestárlého muže. Příběh, který je o životě v jeho nelehké podobě, o nutnosti práce, o nešťastné lásce, o zvířatech...a tak nějak nenacházím nic, co bych mu vytkla. Dostatečná realističnost filmu pro mě byla důvodem skutečně silného prožitku, včetně dalších aspektů jako nádherné slonice Rosie, cirkusového prostředí, boje o lásku a proti nespravedlnosti a týrání zvířat. Kupodivu i Robert Pattinson, který je mi už od Stmívání tak trochu protivný, zde působil přesvědčivě a poměrně úspěšně se pro mě zbavil své upírské třpytivé nálepky. No, možná celý děj vyznívá klišoidně a přesně takhle to mělo působit, možná je to šablonovité a kýčovité se samými dojemnými prvky, ale pro mě to byl jeden dlouhý nádherný životní příběh, který mi zůstane v paměti.

Před sledováním tohoto filmu jsem se ptala na jednu otázku, a to Proč jsou filmy o handicapovaných lidech obvykle ty nejlépe hodnocené? Např. už jen Forrest Gump, Awakenings, Přelet nad kukaččím hnízdem....Je to tím, že to lidi dojme? Že s nimi soucítí? Asi, každopádně jedno je jisté, funguje to. I tento film s podobnou tematikou je poutavý, je strhující a je dojemný, i když jsem se tomu bránila. Ale McAvoyův optimismus při tak bídném zdravotním stavu, resp. jeho cynický sarkasmus mi imponoval, stejně jako jsem postupně začla vidět i na Michaelovi něco jako "krásnou duši". Ale teď už tomu rozumím, tohle jsou prostě ty pravé lidské příběhy, které osloví v každém tu humánní stránku tím, že apelují na ušlechtilé vlastnosti v lidech. Tohle jsou příběhy krušných lidských osudů, obdivuhodných lidí, kteří i přes svůj stav dokáží milovat život a projevit neskutečnou vůli ten život nějak hodnotně prožívat, jako každý jiný člověk. A to je asi to, co si my relativně zdraví nedokážeme představit a co musíme tajně obdivovat.

Pět typických středoškolských dětí, kteří se sešli v jednom čase a místě, aby si odpykali svůj školní trest. Pět zdánlivě různých životů, různých charakterů, které zásadně změní tento jeden den. Ať už drsňák s bouřícími sklony a nutností ventilovat svůj vztek, jako ho ventilují rodiče na něm, nebo křehká dívenka, vychovaná v bohatství a lásce, která ale neví o skutečném životě nic a jde jí jen o povrchní věci, nebo šprt, navštěvující snad všechny možné vědecké kroužky, nebo nadějný sportovec, žijící v neustálém stresu, aby nezklamal představy svého otce a v neposlední řadě ta tichá zvláštní dívka, s vlasy přes obličej, která zpočátku nemluví, akorát vydává podivné zvuky..tak jsou společností vnímáni. Tak jsou vnímáni učiteli. Tak se dokonce vnímají i navzájem, když se potkají. Ale během toho jednoho odpoledne, plného konverzací a rozporuplného debatování se tyto tak jasné hranice začínají poněkud stírat a každý z nich si začíná uvědomovat, že nic není tak černobílé a tak jednoznačné, jak se může na první pohled zdát.

Co byste dělali, kdyby existovala droga, nebo resp. pilulka, která by vám umožnila využívat celou kapacitu mozku? Změnilo by to váš celý život, vaší osobnost? To jsou otázky, řešící se v tomto snímku. Během necelých dvou hodin máme možnost sledovat proměnu Bradleyho Coopera z neschopného spisovatele na senátora. Ale, je to možné udržet napořád? Protože kdo o tomto prášku vůbec něco ví? Opona se začíná zatahovat, lidé umírají, Eddie je pronásledován...no, o konci mluvit nebudu:) Nicméně můžu říct, že pro mě měl tento film konstantní spád, díky kterému nezačal být nudný. Téma je také hodně zajímavé a originální, ač poměrně neprobádané, takže těžko říct, jak by se až takto inteligentní člověk skutečně choval, beru to jako jeden z možných výkladů, zakládající se na jeho dosavadní osobnosti. Mimoto Bradley podle mě podal skutečně skvělý výkon, ve srovnání s jeho dosavadní filmografií a celkově mě Limitless prostě bavil.

Pokud jste ještě film neviděli, raději dál nečtěte, protože se chci zamyslet nad samotným obsahem, na kterém podle mě převážně hodnocení filmu stojí. Je známým faktem, že pokud se člověku v životě daří, je spokojený a tuto dobrou náladu přenáší na ostatní lidi, kteří jsou rádi v jeho společnosti, kvůli jakémusi nedefinovatelnému pozitivnímu vyzařování. Naopak, pokud člověka potkávají špatné věci, za které většinou může sám, může se zdát, že se tyto věci dále nabalují, to se už stalo ale každému. Je to proto, že to vážně funguje nebo jen proto, že jsme negativně naladěni a tak se na tyto negativní věci zaměřujeme a podvědomě je hledáme všude? Těžko říct. Tento film se snaží o vysvětlení těchto jevů nabízením obecné teorie, která stojí na koncepci o síle vesmíru. Tato pozitivní energie, která podle mě převážně spočívá v sebevědomí, založeném na předchozích úspěších, je zde brána jako výhradní základ pro spokojený život, bez které toho nedocílíme. Ano, dá se říci, že částečně bych s touto teorií mohla souhlasit, ačkoliv nevím, jestli to tak funguje na základě právě toho sebevědomí, nebo jakési kosmické síly, nicméně zdá se to být funkční. Co mi ale na podobných teoriích vadí je jejich neuvěřitelný extremismus, který např. zde zahrnuje podceňování schopností člověka. Schopnosti jsou irelevantní, člověk se nemusí snažit, stačí věřit a výsledky přijdou sami. Jako vážně? Vážně někdo uvěří tomu, že když mu chodí domů účty (samozřejmě proto, že na ně myslí, ne proto, že se třeba vážně zadlužil?), tak stačí uvěřit, že to budou šeky a jsou to najednou šeky? Ta vyšší kosmická síla za něj všechno zaplatí a začne mu dávat peníze, protože na ně prostě myslí? Just like that, bez přičinění? Jednoznačně ne. Nebo dále, pokud se to domyslí do důsledků, vzniká zde samozřejmě rozpor v přáních jiných lidí, které mohou být protichůdné a co potom, jde o to, kdo chce víc?? Nevím, myšlenka vděčnosti za rádoby samozřejmé věci je hezká a dalo by se s ním souhlasit v tom, že člověk vědomý si spíše toho co má, než nemá, je pozitivněji založen a váží si věcí více. Pokud by to i dejme tomu založili na jakémsi pozitivním zákonu o přitahování dalších pozitivních věcí, řekla bych si Ok, proč ne. Ale když se do toho přimíchá vesmírný obchod, ve kterém si my objednáme věci a oni přijdou, řeknu si Ne, to je nesmysl. Kdyby se to dovedlo do extrému, každý z jedinců ovládajících tuto schopnost by chtěl být prezidentem, vyhrával by ve sportce každý den...jen prostě proto, že by si to představoval. Navíc, pokud člověk má uvěřit něčemu takhle kontroverznímu, potřebuje důkaz. A oni si to dobře uvědomují, proto na to říkají Ano, důkaz získáte, ale až bezvýhradně uvěříte. Pokud pochybujete, vesmír ví, že tomu nevěříte a žádné výsledky se nedostaví. Takže to je to, co mě zaráží nejvíc. Jsem ochotná uvěřit něčemu a zkusit to, ale aby někdo vyžadoval apriorní víru v něco takhle nedokazatelného a sporného, to podle mě ani není v lidských silách, proto tento dokument zůstává na hranici vyvratitelnosti tím, jak málo lidí je rádoby schopno tento "zákon přitažlivosti" ocenit a využívat. Co se týká formy, dokument by mohl být podstatně kratší a případy zázračného uzdravení lidí či změny životního postoje podle mě stále nejsou jednoznačným důkazem, že něco jako tajemství skutečně existuje. Chápu na jaké myšlence to stojí a se základem souhlasím, zbytek je podle mě něco uměle vykonstruovaného a vyznívajícího hodně směle, protože to dělá boha z každého člověka, který v to věří a každý z těchto jedinců pak může přetávářet svět, pomocí mysli, protože on je ten nejvíc skutečný, na kterém všechno stojí a padá, on je tím obdařeným božským jedincem, kterému dělá vesmír poskoka a plní všechna jeho přání.

Hm, zajímavý film..o šílenství pro šílence. Film, kde jakákoliv zdánlivá logika mizí za hranice chápání a realita je zaměňována za snění takovým způsobem, že v tom nevidím smysl. Ale to bych ještě tolerovala, spousta scénářů si s toutu tématikou pohrává, ale co mi opravdu vadilo, jsou zas ty zrůdičky. Jakmile vidim ve filmu znetvořený xichty od krve a pak něco s chapadlama, tak rázem výrazně klesá moje představa o hodnocení takového díla....je to strašně neoriginální, nechutné a už tím pro mě naprosto neděsivé, jen ztráta času.

Poměrně povedený film, který jsem ocenila především pro jeho nepředvídatelnost. Naprosto u filmů nepotřebuji neustálou změnu prostředí a akci, naopak preferuji prostředí klidně jedno jako tady - dům a o to propracovanější psychologii postav. Protože složitost a přeakčněnost bývá často na úkor kvality, zatímco filmy typu Pozemšťan nebo Úkryt nebo Insidious, které se odehrávají v jednom domě, resp. místě dávají prostor pro mnohem hlubší prožívání postav a jejich pochopení, což je podle mě pro film mnohem stěžejnější, pokud má mít nějakou větší myšlenku, neboli stručně - méně je někdy více. Stejně tak v tomto filmu, kde malá Ellen Page, která bohužel opět věkově neodpovídala roli, což mě ve filmech zaráží poměrně často, ukázala změnu tradičních rolí při seznamování přes internet. Celý film se nesl v duchu táhlého napětí, jak to s Patrickem Wilsonem dopadne, resp. o co všechno přijde, a i závěr mě víceméně příjemně překvapil tím, že se nedal předvídat. Je fakt, že Ellen jakožto Hayley byla v tomto filmu extrémně nesympatická, to ale beru spíš jako výhodu a ukázku jejího hereckého talentu už v takto raném věku.

Pro mě tedy zdařilý dokument. Krásná hudba, komentáře Morgana Freemana mi také nevadily, neuvěřitelně kruté podmínky...člověk si ani neuvědomuje, co musí jiní zakusit pro to, aby zplodili jednoho potomka a aby ho vůbec udrželi při životě, a zároveň sebe. Tučnáci mi tou svou chůzí a zamyšleným postáváním před sebou, postrákáváním se a rodinným životem přijdou hrozně sympatičtí, i když si uvědomuju, že je to dost antropocentrický, protože kdyby tam ta podobnost s náma nebyla, asi by se mi tak nelíbili...ale to mi je jedno:) No, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, politovala tučňáky za jejich životní osud být pořád na pochodu nebo bez jídla, obdivovala jejich propracované rozdělení rolí, vůli a vzájemné rozpoznávání a v neposlední řadě fandila jejich vytrvalosti, že zůstali, kde zůstali a co jsou ochotni pro svůj domov podstoupit.

Tak tenhle seriál mě asi minul svým poselstvím. Jako oprášit starší příběh o detektivovi z Baker Street se skvělými deduktivními schopnostmi - ok, zasadit ho do moderní doby -dejme tomu, ale proč to musí být tak extremizovaný???Sherlock, který odvodí všechno o člověku už podle hodinek a oblečení, nikdy se nemýlí...navíc teda herec mi vůbec nesedl, což taky dělá dojem...Watson mi přišel jako zbytečná postava, protože byl lehce mentálně pozadu...a tak, hlavně prostě nemam ráda modernizaci u příběhů jako tohle, kde si Sherlocka vybavuju jako staršího pána s vestou a dýmkou, který rozvážně rozmotává spletité nitky případů. Tohle na mě prostě nepůsobilo autenticky, ale až moc přehnaně, že jsem Sherlockovi prostě vůbec nevěřila a považovala ho za extrémně nepříjemného mimozemšťana z kosmu. No, možná jsem k tomu kritičtější částečně taky kvůli vysokému hodnocení, protože jako aby to mělo stejně jako Dexter, to mi přijde jako hodně vysoká laťka na třídílný seriál...dokonce tak vysoká, že ji tento seriál podle mého názoru spíše podlezl než přeskočil.

Tak konečně jsem zhlédla tento dokument o Surikatách, i když bohužel v českém dabingu, ale i tak jsem byla nadšená. Podle mě velice zdařile natočený film, tím zajímavější, že vypráví příběh jednoho surikatího mláděte od narození až do skoro dospělosti, takže člověk má možnost vidět ve stručnosti každodenní starosti jedné typické surikatí rodinky. Vypadaj fakt krásně a hrozně lidsky...jak si stoupají na ty zadní nohy a na špičky a rozhlížejí se, nebo si sednou, nebo se objímají:) A i na mě působili poměrně inteligentně a sehraně jako skupina. No roztomilý živočišný druh, který od nás bohužel žije dost daleko, takže jsem ráda aspoň za tento dokument..