Narya89

Sice jednoduchá a předvídatelná komedie, ale místy se člověk zasměje a musí fandit Cameron i přes všechnu její podlost. Jako relax se to dá. Btw. Segel svým charizmatem Timberlaka lehce převálcoval a s chutí si zatrsal na jeho hrobě.

Tak přiznávám, že na tento snímek bych se sama od sebe nepodívala, nicméně čekala jsem od něj o dost víc, protože bývá označován jako "klasika". Jenže, co to vůbec znamená klasika? To, co tím pojmem označuje jedna generace, už druhé připadá nudné a podivné a jejich pojetí klasiky se přesouvá jinam. Neříkám, že se mi líbí filmy natáčené pouze v 21. století, to vůbec. Ale tento snímek byl strašlivě zdlouhavý, řadila bych ho spíše do artových nebo experimentálních žánrů díky způsobu, jakým je natáčený a který ve mě místy svou hrůzností až vyvolával husí kůži. Údajná realističnost filmu zde byla podle mě dotažena do extrému způsobem, který jakoby vyzařoval všechny negativní stránky života a lidí, které měly schválně vyniknout. Kdyby se tento snímek nějakým způsobem sestříhal, byl by určitě snáz koukatelný, takhle ale nemůžu dát víc než 35% za hudbu.

X-meni zasazení tentokrát do období po druhé světové válce působí mnohem realističtěji, než předchozí/následující díly. Stejně tak je pozitivní, že je zde ukázán vývoj hlavních představitelů od dětství a vysvětleno mnoho dalších věcí, např. jak Xavier ochrnul, apod. Člověk pak lépe chápe jejich motivace, když zná to pozadí, které je utvářelo už od počátku. Přišlo mi zde jako skvělá volba herecké obsazení Jamese McAvoye a Rose Byrne. Mimoto mi také vyhovovalo víc, že je to spíš o vývoji postav, jejich postupném zvládání schopností, snaze někam se začlenit, mít pocit normálnosti, než o nějakých bitvách mutantů mezi sebou nebo s lidma. 90%

Hm, bohužel ačkoliv se ve filmu mihne několik pro mě sympatických seriálových hereček jako Hayden Panettiere či Anna Paquin, spíš mi jich bylo líto, když brzo poté skončily rozřezané v tomto jednoduchém vyvražďováku. Asi jsem ani nedoufala, že čtyřka nějak výrazně překoná předchozí díly, ale setrvačnost mě donutila se podívat a musím říct, že je to to samé dokola v černobílém, předvídatelný slaughter s nejlépe informovaným vrahem, co jsem kdy viděla s naprosto pro mě nepochopitelnou motivací.

Tak od tohoto snímku jsem díky jeho vysokému hodnocení hodně očekávala a dá se říct, že kvůli tomu mě úplně nenadchl. Chápu emocionalitu celého hodnocení, postaveného na příběhu o roztomilé inteligentní, hodně lidsky vypadající opičce. Když už jsem teda u toho vzhledu, opice mi přišly až moc počítačové. Ano, vypadá to hezky a roztomile, ale ne úplně jako opice jako v ostatních Planetách opic, zkrátka ne dost opicovatě. Dále, co mi vadilo trochu víc, jsou už zde zmiňované logické chyby, kterých není sice až moc, ale přijdou mi zbytečné a kazí celkový dojem. Jinak abych také něco vyzdvihla, protože přes to všechno se mi film poměrně líbil, ocenila jsem zde např. roli John Lithgowa alias Arthura Mitchella z Dextera pro mě už napořád a Jamese Franca, který poslední dobou stále předvádí, že má mnohem větší potenciál než hrát vedlejší postavu ve Spidermanovi. A samozřejmě hlavní roli Caesara, protože mi místy svou rozpolceností připomínal mě a taky proto, že byl prostě good guy, kterému musel každý fandit.

Zajímavé téma toho, jak se člověk dokáže vypořádat s tragickou událostí. Možnosti jsou prakticky dvě - vytěsnit to z paměti a dělat, že se nic nestalo, nebo se to snažit nějak řešit, probírat to s psychiatry a čekat, že tím omíláním se bolest zmírní. Adam Sandler v tomto snímku ukazuje, že v první řadě si ale musí člověk zvolit svou cestu sám, nedá se to vynutit bolestným ukazováním fotek zemřelých a násilným vytahováním vzpomínek. Jako všude i zde má všechno svůj čas a způsob, jak dojít klidu. Tento film mě svou vážnou tematikou překonávání životního traumatu oslovil i částečně po psychologické stránce, protože jsem si říkala, jestli se takovému člověku, pokud sám nechce, dá vůbec nějak profesionálně pomoct. Mimoto za zhlédnutí stojí i herecké výkony hlavních protagonistů a pro mě sympatická hudba.

Obyčejné příběhy obyčejných lidí, jež se "náhodou" propojí tomto trochu zvláštním severském snímku od Lone Scherfigové na jednom kurzu italštiny. V podstatě jsou to takové příběhy o lásce, rodinných problémech a běžných starostech života, které, sice s trochu pomalým rozjezdem, dokáží vyvolat na tváři úsměv, sympatie a pochopení. 70%

Působivý román, romantické prostředí, přirozená Mia Wasikowska a charizmatický, pro mě dokonce i docela přitažlivý, ač dosud neznámý, Michael Fassbender.

Nádherná hudba Dannyho Elfmana a působivé vykreslení atmosféry z dílny Tima Burtona na mě skutečně udělaly dojem. Když se toto pak spojí s detektivním příběhem s Johnny Deppem, přidá se k tomu špetka legendy a pár lžiček efektů, máme tu poměrně chutnou kombinaci;)

Super seriál, jehož kvalita ovšem bohužel kolem čtvrté a páté série rapidně upadla a poslední dobou už mi to přijde jen jako natahovaná žvejka, z který se už nic nedá vydolovat. Proto oceňuji, když produkce dokáže rozpoznat včas, kdy skončit, protože pak si alespoň seriál uchová svou úroveň. Jenže v dnešní době je všechno jen o zisku, na úkor kvality.