Narya89

Dokument zachycující krutost v její nejčistší podobě. Skutečně se na to skoro nedalo dívat, nicméně zvládla jsem to. Ráda totiž jsem v obraze a tak se teď po zhlédnutí ptám, je skutečně nutné konzumovat tak obrovské množství masa a hlavně, tolerovat zacházení se "spotřebními" zvířaty takovýmto způsobem? Jako můžeme se pak stavět výše, když se chováme ke zvířatům ještě hůř, než oni sami k sobě?Nemyslím si. Otázkou je, zda je skutečně možné při výrobě, tj. zabíjení v takovém množství mluvit vůbec o určité etice. I kdyby se dalo zabíjet zvířata s jejich minimálním utrpením, pořád to zůstane zabíjením. Ale před tímhle lidé vědomě zavírají oči. Co je ale ještě horší je to, co si přímo zvolí za druh zábavy, jako lovy, korrida, apod., protože to je přímo otevřeně postavené na zvířecím utrpení a vyvolává to úplně paradoxní reakci - smích. Naprosto jsem si neuměla při tomto dokumentu představit, co asi musí ta zvířata prožívat. Resp. je faktem, že základní vědomí blížící se smrti mají a to spolu s jejich bolestí a pudem sebezáchovy, prodlužovaným zdlouhavým umíráním musí představovat největší možnou hrůzu jejich existence. Kdyby uměla mluvit, co by nám asi vzkázala? Jistě nic hezkého. Nicméně proto, že neumí, můžeme si dál namlouvat, že vlastně nic moc nevnímají.

Tak tady u toho seriálu skutečně nechápu hodnocení přes 80%. Jen se to tam hemží nechutně rozpáranýma lidma s kanibalistickými sklony. Jedině snad občasné vtipné scény, např. Pippa zavřená s tím chlápkem v jednom pokoji, atd. Nicméně Pippa se svými hláškami typu facebookové Líbí a nelíbí se mi představovala v takovém seriálu zlatý hřeb večera. No, naštěstí pět dílů by se dalo zvládnout, kdyby aspoň čekala nějaká závěrečná pointa, nicméně nečekala. Seriál Walking Dead s podobným námětem působí mnohem propracovaněji, decentněji, charizmatičtěji a zábavněji.

Na Zeitgeistu se mi líbí především to, že se nebojí říct naplno, co si myslí o systému dnešní doby, bez zbytečných eufemismů a vytáček, prostě jak v hajzlu to teď je. S čímž musím souhlasit, a ačkoliv je jasné, že spousta lidí k tomu zaujme nevěřícný postoj s tím, že určitě přehánějí, jen to potvrzuje, jak hluboko zakořeněná je jejich neschopnost podívat se na realitu v její celistvosti. Dnes to nefunguje, to je fakt, a že je nutná změna ví asi každý. Jak obtížná taková změna je, dokládá tento dokument. Protože nejde o vydání nových zákonů, jde o změnu myšlení lidí, v tomhle případě o obrovskou změnu celého systému, který nemůže už být dále založen pouze na zisku jednotlivých nadnárodních organizací, které bez zisku ani nehnou prstem a nechají vymřít půlku populace. Proboha, kde to žijeme? Vždyť to je všude kolem nás, tolik jídla, tolik prostředků, kterými plýtváme a které by ti chudí tak rádi využili, ale systém jim to znemožňuje. Kam se podíváme, všude jen samé paradoxy, které možná dočasně vydělávají, ale nenávratně nás poškozují, ať už po stránce morální, zdravotní, psychické nebo i z hlediska dalšího přežití. Nemůžeme se bát změn, protože změny jsou nutné, a pokud tyto diktující mocnosti odmítají využít pokročilejší technologie v zájmu všech lidí, škodí i sami sobě a měli by si to uvědomit dřív, než bude pozdě, pokud to není už teď. Protože mi přijde, že žijeme v neuvěřitelně zaslepeném světě, kdy si lidé vážně neuvědomují, že neobnovitelné zdroje prostě hodně brzy dojdou. Ale co, zatím se nás to netýká, tak to neřešíme??Myslím, že vyhlídky na svět za 50 let by už se nás začít dotýkat mohly a my bychom měli přestat uvažovat tak egoisticky s ohledem na aktuální zisk a začít také dělat něco s možná ztrátou dnes, ale obřími výnosy v budoucnosti, protože tak jako tak bude nutné něco dělat, a přijde mi neskutečně nezodpovědné tomu bránit dnes, protože je jasné, že přechod z ropných produktů na jiné alternativy se neodehraje ze dne na den, tak bychom aspoň měli začít už dnes pomalu využívat něco jiného, ne se snažit ještě co nejvíc peněz vyždímat z jednoho odumírajícího zdroje, na němž stojí celá naše ekonomika. Skvělý dokument, vždycky mi otevře oči a zároveň rozšíří to, co jsem si myslela již delší dobu, a to bohužel lidi do moc hezkého světla nestaví.

Film je sice natáčen poměrně netradičním způsobem, záběry jsou dlouhé, ponechávají prostor pro divákovu fantazii, zdůrazňují různé grafické prvky, atd., nicméně se v něm skoro nic neděje. Zásadní věci si musíte domyslet, stejně jako konec, který spíš ani koncem není. Z tohoto důvodu mě snímek nějak moc nebavil, i když uznávam, že je originálně pojatý a s krásnou hudbou, mohlo by se tam toho víc dít a taky víc mluvit.

Tak tohle je pro mě nejlepší muzikál ever made. A není to jen tím příběhem, ačkoliv je sám o sobě nesmírně jímavý a významný, podobně jako třeba Johanka z Arku. Jde i o zpracování, které musí s příběhem krásně ladit - volba melodií, textů, choreografie - byla zde zpracována naprosto výborně. Tohle jsou prostě nesmrtelné příběhy, které v člověku zanechají hluboký dojem pokaždé, když je zhlédne. Něco nadčasového s určitým skrytým poselstvím.Ačkoliv se považuji za ateistu, uchvátil mě ten rozměr víry a hlavně její síla. Paradoxně ačkoliv nechápu, na čem je vlastně založená, dokážu se do pocitů takového člověka lehce vcítit, což dělá film o to realističtějším. Trochu jinak pojaté zpracování mi vůbec nevadilo, naopak působí svěžím dojmem. Muzikál jsem nejprve viděla v češtině, takže pokud mám srovnávat, přijde mi to česky i z hlediska slovních obratů poněkud bohatší, ale zase určité úpravy jsou nutné z hlediska zachování rytmiky a hlavně bez originálu bysme neměli ani to, takže nemám vůbec co vytknout, naopak, jsem okouzlena.

No musím říct, že South Park je tak vtipný částečně i díky své dýlce. Těch 20 minut je prostě málo, aby člověk začal přemýšlet, jestli fakt stojí za to na to koukat, jako se mi to stalo u tutoho filmu. Hodina dvacet sprostých hlášek a prdění Terrance a Phillipa na mě byla už moc, pro teenagery asi fun, ale jako fakt chápu, že ty dospělý ve filmu odcházeli z kina, protože ať je to zlehčovaný jak chce, inteligence zde byla nahrazena vulgaritou na úkor nápadu, který je pro seriál naprosto stěžejní a jednotlivým epizodám se poměrně zdařile daří parodovat současná témata. Zde....not so much.Nicméně některé songy a hlášky docela ušly. 50%

Na snímku mě především fascinovala vytrvalá snaha hlavního hrdiny skoncovat se svým životem, jak už napovídá název:) Mimoto se ale jedná o poměrně propracovaný snímek s poněkud netradičními postavami, v první řadě dvěma bratry - jedním pečovatelským starším a druhým - Wilburem, který se chce zabít. Do tohoto dua záhy vstupuje mladá žena Alice se svou dcerkou, kterou si oba bratři velice oblíbí.....a dál už spoilerovat nebudu. Každopádně mě film po ty necelé dvě hodiny příjemně zabavil, akorát jsem od Lone Scherfigové zvyklá na lepší filmy, jako např. Škola života, takže té úrovně bohužel nedosahuje, přesto víceméně hezkých 70%.

Extrémně silný film, znázorňující jak může člověk rozdílně vypadat a jinak se cítit a také to, jaký přístup mají lidé k lidem s určitou odlišností. Hilary Swank v mužské roli je tak úžasně autentická, že ač jisté ženské rysy v obličeji a hlase znát byly, kdybych nevěděla, kdo jí hraje, pravděpodobně by mě přesvědčila. Naprosto skvěle zahraná role, což je těžké už hlavně ve své podstatě hrát jiné pohlaví, proto její Oscar byl podle mě více než zasloužený.Konec byl strhující, totálně mě odzbrojil a rozbrečel ještě na hodně dlouho, protože takovou diskriminaci a ponížení člověka nedokážu vnímat jakkoliv neosobně. Snímek prezentuje celou škálu emocí od těch nádherných a ušlechtilých, ztělesněných Lanou, až po ty temné, odporné stránky lidské povahy zastoupené zde např. Peterem Sarsgaardem. A také nepochybně k síle prožitku přispělo vědomí, že sleduji něco, co se skutečně stalo.

Wow, úžasná romantika a predestinace typu "Byli stvořeni jeden pro druhého" a podobně...nic moc pro mě teda. Myšlenka, že někdo řídí osudy lidí za nějakým vyšším plánem, dejme tomu, ale jako přišlo mi to strašně přehnané, jak Matt Damon a Emily Blunt, ačkoliv se potkali dvakrát, byli ochotni vzdát se všeho, nebýt prezidentem, nebýt slavnou tanečnicí, ač to by ve výsledku určitě pomohlo víc lidem a navíc to byl i jejich původní sen, ale všeho toho se chtěli vzdát kvůli dvěma setkáním??No,asi jsem fakt moc skeptická ohledně tutoho. Až moc obří zdůrazňování emocí a nějaké předurčenosti, nebo zrušit svatbu s někým, s kým jsem byla zasnoubená, takže asi bude fajn, kvůli tomu, že jsem jednou potkala chlápka, co mi přišel trochu lepší?Jo, jistě, prostě účelově dojemný film o obřích emocích nakombinovaný nereálnem a "vyššími principy".

Představte si, že jste zase dětmi. Jste malým klukem, vyrůstajícím v rodině bez otce, pro kterého nejbližší člověk je jeho bratr, s kterým si zrovna moc nerozumí. A z ničeho nic, je tu otec. Bez slůvka vysvětlení vás naloží a odváží kamsi pryč. Ptáte se, jaký ten otec je? No, řekněme...očividně ne takový, jaký by měl být. Trochu moc panovačný a přísný, trochu málo srdečný a milý, trochu hodně agresivní a nelítostný a trochu méně chápavý a sdělující své pohnutky. Tak co budete dělat...konformně nedávat najevo své názory, úslužně poskakovat a snažit se mu zavděčit, aby neměl důvod dát průchod svému vzteku? Nebo se ve vás prostě cosi zablokuje ve chvíli, kdy už je toho ponížení prostě moc a Vy dál nemůžete, prostě už ne. A postavíte se mu. Ano, tuto cestu si zvolil mladší z bratrů. Ale zmůže vůbec něco? Co zmůže dítě proti dospělé síle, proti autoritě otce? Podívejte se a zjistíte to. Za sebe říkám nádhera - kvalitně zpracovaný ruský film o trochu nestandardní rodince s nestandardními charaktery...i když co je ten standard, že? Já se v tom například krásně našla.