VaHo

Jako čtenář a milovník detektivek Agathy Christie můžu jen vrtět blahem. Někdo v BBC dostal nápad natočit novou adaptaci Deseti malých černoušků, a s radostí můžu říct, že to vyšlo. Všechno je na správném místě. Tvůrci pochopili, že na experimenty mají Sherlocka (viz současná bídná Přízračná nevěsta), a černoušky natočili tak, že forma nepřebila obsah. Snadno z toho mohl vzniknout blábol, pokud by se nerespektovala předloha. Naštěstí se to nestalo. Základní děj je neměnný, doslova bych mohl při sledování jet prstem po řádcích v knize a odškrtávat si. Je ale příjemné sledovat, že někdo nechtěl měnit pravidla a tvořit něco nového, ale vzal geniální základ, citlivě rozvinul prázdná místa, kterým se Christie příliš nevěnovala (např. skryté motivace postav, jejich vztah mezi sebou a chvíle vzájemného podezřívání) a vytvořila vkusnou ale ksakru napínavou Agathu Christie pro 21. století. Herci jsou skvělí, nemá cenu je vyjmenovávat. Každá postava je typově správně obsazená, nikdo nevyčnívá, zároveň ale ani nezapadá. Prostředí domu na pustém ostrově je úchvatné. Obraz, barvy a hudba jsou skvělé a vytvářejí dokonalou atmosféru zmaru, podezřívání a beznaděje. Z pohledu čtenáře, který věděl, jak k těm vraždám došlo a co je pointou, jsem mohl sledovat počínání postav a bavit se hrou, která je s divákem hrána. V jednu chvíli jsem si říkal, že „něco“ je moc očividné a divákovi to dojde, ale těžko říct, jak to vnímá nečtenář. Jen mě trochu mrzí, že se nedrželi původního názvu Ten Little Niggers, a směšné je přejmenování Černochova ostrova na Vojákův ostrov… ale budiž, pokud to bylo nutné, aby se černoušci neurazili, tak proč ne… I přes závěrečnou pointu není řečeno vše, a je tady důvod pro další zhlédnutí. Krátce – mám ohromnou radost, že to nikdo nepodělal, a vzniklo něco, co nedělá knize ostudu, ale skládá ji hlubokou poctu. Došlo mi, že takhle nějak podobně jsem si to při čtení představoval. A samozřejmě je to velmi napínavé, ale to už je snad jasné, ne?

Taková promarněná příležitost. Atmosféra, kostýmy, kulisy, interiéry a exteriéry, 19. století jak vyšité. Chtěl jsem klasický Sherlockovský příběh, který bude skládat poklonu původním románům a povídkám. Místo toho, jsem dostal blábol, který v polovině zničí veškerou atmosféru a začne se vrtat v Holmesově podvědomí, odkrývat příběhy v příběhu, vršit motivy a odkazy na hromadu. Cumberbatch a Freeman vypadají v kostýmech skvěle, ale jakmile začnou mluvit jako v seriálu, tak to neuvěřitelně bije do očí. Já nechtěl parodii, ale samostatný a smysluplný příběh.

I po těch letech stále vtipná komedie/veselohra. Děj a postavy sice působí dnes už hodně naivně, ale to je u tohoto žánru a doby vzniku pochopitelné. Ale i tak jsem se smál, protože vtipy pořád fungují a Adina Mandlová je jako milá a trochu koketní sekretářka dokonalá.

Nekoukatelné. Přiznám se, že jsem do konce nevydržel. Nechci se filmu posmívat, bylo by to kopání do mrtvoly. Faktem ale je, že když má jednu z hlavních postav hrát někdo, kdo neumí hrát (Kuchařová), a navíc jde o roli, hloupé a otravné modelky, která si chce doplnit maturitu, tak to nemůže dopadnout dobře. Všechny postavy jsou tak nesympatické, že se modlíte, aby Miroslav Vladyka (jediný hrající zajímavou postavu, která by se hodila do jakéhokoliv jiného filmu) řekl do kamery, že to celé byl jen zlý sen. Korunu tomu nasazuje barevné ladění filmu, který zná jen ty nejchladnější a nejstudenější barvy, jaké si lze představit. Celé je to silně depresivní. Povánoční mizérie.

Velice povedená pohádka, která je podle mě na csfd.cz podhodnocená. Vizuál je úchvatný, vložené peníze jsou z toho velmi vidět. Tři pohádky jsou v podání dua otec a syn Svěrákovi příjemné, uklidňující, vtipné a plné citu. Ačkoliv jsem se na sledování nemohl plně soustředit (jde to dost těžko, když jste na Štědrý den na návštěvě u příbuzných, a televizi skoro neslyšíte), děj mě bavil, stejně tak jednoduché básničky, milé postavy atd. Nevýhodou (i když, jak pro koho), je rozdělení právě na tři krátké příběhy. Film jako celek, tak trochu ztrácí v celkové soudržnosti a je, možná až moc roztříštěn. Určitě se na ní někdy ale podívám v klidu znovu, abych si svůj názor zpřesnil.

J. J. Abrams musel být v dost zapeklité situaci. Jak natočit pokračování nejslavnější filmové série všech dob, být nový, svěží a originální a přitom zachovat respekt k původním filmům a nenaštvat fanoušky. Naštěstí se mu to povedlo. Lépe to asi ani natočit nešlo. Chápu ty výtky, že až moc si to bere z Nové naděje. Těch motivů, situací a podobných scén je opravdu hodně. Beru to ovšem tak, že po těch 30 letech, si nikdo netroufnul experimentovat a riskovat. Nemůžu to tvůrcům ale mít za zlé. Máme tady tak svižný, napínavý a zábavný film, který si ze staré trilogie bere to nejlepší a z prequelů dělá jen ošklivou noční můru. Žádná digizvěrstva ale poctivé kulisy, masky a kostýmy. Žádná politika a nekonečné hovory v Senátu ale špinavá realita pouštních planet a restaurantů na konci vesmíru. Žádné neuvěřitelné akrobatické jediaské kousky, ale klidnější a atmosféričtější tempo soubojů, které diváka strhne. I když ten film má své mouchy, nad kterými lze po projekci přemýšlet, není to nic, co by snižovalo jeho kvalitu. Neměl jsem nereálná očekávání, a upřímně musím přiznat, že jsem spokojený. Star wars jsou v dobrých rukách.

Strhující. To není klasická marvelovka, je to spíš nolanovská batmanovská trilogie, která komiksové prvky posouvá do pozadí, a do popředí dává atmosféru drsné kriminálky. Na začátku jsem byl trochu skeptický, že Daredevil je „jen“ dobrá mlátička a mnohem míň akrobat a přízrak Hell´s Kitchen. Musím ale přiznat, že tahle poloha, co se týče civilnosti, a v rámci možnosti větší reálnosti, je mnohem lepší. Nakonec i na toho akrobata dojde. Charlie Cox jako hlavní představitel, byl vybrán velmi dobře. Věřil jsem mu slepého a klidného advokáta i jeho nemilosrdnou identitu. To samé platí i o Karen a seňoru Foggym. Jako zjevení působí Vincent D'Onofrio. Díky tomu, že jsou vysvětlovány jeho pohnutky, se z něj nestal nudný černobílý záporák. Takto je to nesmírně zajímavý a propracovaný charakter, který působí tragicky, až by ho člověku bylo líto. Ovšem v těch vzácných chvílích, kde se utrhne ze řetězu tak z něj jde čirá hrůza, až jsem se u monitoru třásl strachem. Není zde žádná vata nebo epizody o ničem. Děj se přirozeně a uvěřitelně vyvíjí a první řada je uspokojivě zakončena tak, že jí lze brát jako uzavřený celek. Za mě za 5*. Co jiného taky můžu dát, když jsem to dokoukal za necelé tři dny?

Zasněžené městečko, hnusné počasí, tichý hrdina a jedna blonďatá bestie. Do poslední chvíle jsem byl hodně napjatý, vůbec jsem netušil jak to skončí. Závěr mi opravdu vyrazil dech. Nic takového jsem nad nikde neviděl. Tleskám.

Můj oblíbený "válečný thriller", který nestárne. Dokonalá mrazivá atmosféra, skvělé herecké výkony a strhující příběh. Černobílá kamera vytváří úděsnou atmosféru beznaděje a bezvýchodnosti. I kdyby divák nevěděl, jak to skončí, tak by tušil, že to stejně nebude mít happyend.

Podle recenzí jsem neměl vysoká očekávání. Byl jsem ale příjemně překvapen. Co příjemně? Velmi, opravdu velmi překvapen! Kamera je stejně jako u Skyfall špičková, paleta barev plus velká výprava (např. úvodní scéna). To co musím vyzdvihnout je humor a i ta kritizovaná přepálenost, nereálnost a „nelogičnost“ některých scén. Možná, že to je pro někoho do očí bijící. Vždyť ale tohle je bondovka! Konečně jsem dostal to, co jsem chtěl. Pološílený a mocný hlavní padouch, jeho obrovská mlátička, přestřelky, rychlá auta, bitky, krásné ženy, exotické lokace a napínavý děj. Bond pro mě není temná deprese, i když i ta je tady stále zastoupená, ale zábavná jízda, která ví, v čem jej její síla. Bál jsem se, jestli Christoph Waltz nebude jen další tarantinovský Hans Landa. Nicméně, tady byl v pohodě, možná nebyl tak uhrančivý jako Javier Bardem, ale bavil mě. A Léa Seydoux? Hergot! Nejlepší bondgirl z celé craigovské éry. Jestli tohle je poslední bondovka s Craigem, tak se nikdo nemá za co stydět. Jo, mohl bych se pitvat v tom, že třeba bitka ve vlaku mohla být o něco přehlednější a honička v Římě o něco zběsilejší. Proč bych to ale dělal, když jsem se ke konci už jenom usmíval a z kina odcházel spokojený.