VaHo

Po dlouhé době (naposledy v dětství) jsem se opět podíval na Vinnetoua. Zcela vážně musím říct, že ten film je dokonalý. Skvělý příběh, charakterní hrdinové, nádherná kamera a neustále napínavý děj, který ani na minutu nenudí. Ve svém žánru vrchol.

Všechno co jste kdy chtěli vidět ve filmu, ale nikdy vás nenapadlo si to ani představit. Díky bohu za to, že existují lidé, kteří mají větší představivost a prachy než já.

Vždycky jsem si přál, aby se mě někdo zeptal, proč neboxuju. A já z pod buřinky mohl nevzrušeně pronést "My se prosím fackujeme."

Neuvěřitelná, ale opravdu neuvěřitelná klišé a neuvěřitelné náhody, z toho dělají nejlepší komediální katastrofický film, hned po Emmerichově 2012. Rock vypadá, že ještě týden v posilovně a ty tektonické desky by udržel svýma rukama. Vesele si létá drahým vrtulníkem, který je ve vlastnictví státu Kalifornie a který používá jako taxík k záchraně své rodiny. Mezi tím, pod ním umírají miliony lidí… A do toho tam pobíhá Alexandra Daddario v těsném tílku. Ve kterém si mimochodem i zaplave… My tak můžeme obdivovat krásné, velké a kulaté… ehh… oči… Ne, vážně. Je to naivní oddechovka, která pobaví a napne tam, kde má. Nic víc. Já se ale bavil, to zas jo.

Pro běžného diváka (laika) těžké sousto. V prvním díle tvůrci riskují, že tento divák po deseti minutách buď přepne jinam, nebo usne. Není možné se zorientovat ve všech těch prelátech, intrikách, jménech a hradech (proč u postav nejsou popisky?!). V dalších dílech se naštěstí děj pohne kupředu (přeci jen, nastupují ty dramatičtější scény). Je jasné, že s rozpočtem ČT, nejde vyvádět psí kusy. Holt to není HBO. I tak si nemůžu pomoct, chvílemi mi to přišlo až moc laciné, zvlášť ty kostýmy. Nejde ani tak o tu barevnost, jako spíš o tu do očí bijící čistotu, načančanost a nažehlenost. Všechno je to moc dokonalé a uhlazené. Interiéry jsou sice hezké, ale poněkud prázdné. Je mi jasné, že se mi může kde kdo vysmát, že takhle to tenkrát prostě bylo a já o tom vím houby, ale když to v každé kapli vypadá jak u snědeného krámu, tak co si mám potom myslet… Ve druhém díle stačilo, aby se na pozadí objevily věže katedrály nebo hradu a hned to vypadalo o úroveň líp. Matěj Hádek je dobrý, ale ten kdo mě opravdu bavil, byl Vladimír Javorský, jeho Václav IV. byl nejzajímavější postavou. Elektrické kytary, vždy když se něco dramatického mělo stát, mě neskutečně s***y. Bohužel, jestli si za pár let budu pouštět Jana Husa, tak to bude ten od Vávry.

První série byla díky malému rozsahu (6 dílů) poměrně strhující. Bohužel, jak každá další série měla víc a víc dílů, kvalita padala. Těžko říct, čím to je. Možná prostě jen tím, že tohle byl nevhodně zvolený formát, který se brzo okoukal. Po čase už se dalo snadno odhadnout, jak se to bude vyvíjet. Útok zombie – nalezen úkryt – řešení vztahů (telenovela) – útok zombie – někdo umře – úkryt – telenovela atd. Je jasné, že není možné, aby byla akce v každém díle, a že postavy si taky občas potřebují vydechnout. Když ale vidíte, jak v jednom díle dvě postavy řeší „nesmrtelnost chrousta“ a vy víte, že v druhém díle se zase bude zdrhat a tenhle rozhovor ztratí význam, tak vás to omrzí. Možná, že v komiksech to funguje lépe (četl jsem jen dva díly). Postavy jsou většinou idioti, kteří si zaslouží být sežráni. Kromě Ricka my byli všichni ukradení. Postupně jsem ztrácel zájem. K nesnesení jsou exteriéry. Koho má bavit sledovat pořád ten stejný les, který vypadá jak někde u Kokořína!! Jasný, tvůrci si těžko mohli na týden zamluvit velkoměsto, vyhnat z něj lidi a vesele si v něm natáčet apokalypsu. To ale neomlouvá přítomnost pořád těch stejných šedivých továren, domů, samot, dřevěných chatrčí apod. Úplné fiasko to není, některé díly jsou napínavé, ale na jeden dobrý díl, připadají dva blbé. Škoda, pro mě promarněný potenciál.

Zbožňuju tyhle chytré filmy, které si s divákem hrají, matou ho a vodí ho za nos. Jde o mistrovsky vystavěný příběh, který do sebe zapadá jako to nejsložitější puzzle. Divák do poslední chvíle netuší (dobře, znám člověka, který pointu uhádl v polovině, ale to je výjimka) jak to vlastně skončí. Takových snímků je strašně málo.

Když si prohlížím režisérskou filmografii George Millera a vidím, že od roku 1998 natočil jen tři filmy, z toho dva animované filmy o zpívajících tučňácích a Babe 2: Prasátko ve městě, tak si říkám, jaký psychický otřes se mu stal, že do světa najednou vypustil tohle. Tedy něco, co vůbec nevypadá, že to natočil 70 letý režisér těchto tří výše zmíněných filmů. Děj by se dal popsat jednou delší větou, ale to samotné provedení… pastva pro oči, takřka každý druhý záběr, si dokážu představit jako velký plakát na zdi. Akční scény ukazují, že to jde dělat ještě víc, ještě originálněji… a když už si myslíte, že jste viděli všechno tak zjistíte, že je teprve polovina. Z filmu takřka fyzicky cítíte bolest, pot a krev. Chvílemi máte pocit, že máte písek ve vlasech. Herci jsou skvělí, takhle jako Tom Hardy mlčel ve filmu naposledy snad jen Terminátor. Tomu ale stačí se jen zamračit a zvednout brokovnici, a hned víte, že tady jsou slova zbytečná. Paradoxně má větší prostor Charlize Theron, její hrdinka je nemilosrdná, odhodlaná ale zároveň vnitřně velmi nejistá. To vše je ale podáno tak, že to vůbec nepůsobí směšně. Tempo sice možná ve druhé polovině mírně zpomalí, ale to je pochopitelné vzhledem k infarktovému začátku. Je to film, tak nabití podněty, že vlastně nevíte, na co se dřív zaměřit. Jestli si prohlížet pochromovaná auta, panoramatické scény, bizarnost a zvrácenost světa, nebo jen prostě hltat akci, která se na vás hrne ze všech stran. Už teď vím, že jsem to neviděl naposled. Chci další nášup! Chci víc tohohle světa! A především nechci čekat dalších 30 let!

Slušná filmová rekonstrukce jednoho mimořádného procesu. Tvůrcům se podařilo zestručnit a zároveň zatraktivnit mimořádně složitý soud. I když se většina děje odehrává v soudní síni a věznici tak, divák ani při dlouhé stopáži neusíná a s napětím sleduje slovní přestřelky, mezi prokurátorem a Göringem. Nejpůsobivějším momentem je výslech velitele Osvětimi, vzhledem k tomu, že jsem měl možnost tohle místo navštívit, tak je to dost zneklidňují scéna. Je vidět snaha některé scény a situace udělat dramaticky efektní než jak ve skutečnosti proběhly. Tomu se ale těžko šlo vyhnout.

Slušné pokračování, které patří k těm povedenějším marvelovkám. Fanoušek dostane přesně to, co chce a neznalý divák bude úplně ztracen. Přesně to správné množství akce, humoru a efektních scén. Nic víc. Žádná přidaná hodnota, žádná vsuvka nebo prostě něco co by vyneslo o stupeň víše. Jen dobře odvedená práce, která přesně ví, na jaké publikum cílí. Největší slabinou je záporák - jen velký pochromovaný žvanil… Zlatý Loki. Musím obdivovat tu schopnost všechny ty postavy, zápletky, minipříběhy a akční scény jednotlivých postav dát do jednoho filmu bez toho aby z toho vzniknul mišmaš. Nikde nic nepřibývá ani nechybí. Žádná postava/příběh/akce se netlačí vyloženě dopředu. Vše funguje jako jeden promazaný stroj. Je to jako žonglování s desítkami míčků, přičemž s každým dalším filmem si žonglér bere další. Otázka je, kdy to Marvel přepískne, a míčky spadnou.