Mefistofelle

Natočit něco takového v téhle době chce opravdu odvahu a toho si vážím. I tak jsem se ale u toho nebavila tak, jak jsem podle hodnocení očekávala. Což o to, oproti tomu, co běžně v rámci žánru sleduju, je to rozhodně dobré zpestření, ale nedokázalo to u mě vyvolat výraznější dojem. V mém případě tkvěl hlavní problém v tom, že se většinu času nic nedělo a sledování zoufalých turistů na vrcholku mayské pyramidy mě hodně rychle přestalo bavit. Není to ani kvůli tomu, že by herecké výkony nebo příběh byly špatné, tohle téma mě zkrátka a jednoduše prostě nebere. Cením si originálního nápadu, ale akce by zde mohlo být trochu víc. A posledních pár minut? Umím si rozhodně představit nápaditější konec...

Tenhle díl je hodně zvláštní, protože zde najdete scény, které jsou opravdu hodně mizerné, ale vedle nich i takové, které jsou víc než dobré. Co se hereckého obsazení týče (nepočítáme-li Englunda, který svou postavu hraje jako vždy excelentně) není o co stát. Zvláště představitelé těch výrostků mi přišli děsně prkenní. Děj samotný mě taky kdovíjak neupoutal, za výraznější scény považuji jedině prostřihy do Freddyho minulosti a pár veskrze vtipných scének (Freddy na koštěti, videohra...). Na rozdíl od spousty jiných mi nápad s odhalováním Freddyho minulosti nevadil, jenom si myslím, že to šlo natočit mnohem lépe. A taky si mohli odpustit takové to rádobyduchařství s démonama nočních můr, přišlo mi to totiž vyloženě nadbytečné. Ale co mi přišlo neskutečně stupidní bylo posledních pár minut. Freddyho konec jsem si představovala trochu jinak... A ještě něco - nevím jak je to možné, ale efekty mi zde přišly místy opravdu příšerné.

The Dream Child je v podstatě pokračováním čtyřky, akorát se mu už nepovedlo udržet si laťku stejně vysoko. Ne, že by to bylo vyloženě špatné, ale předchozí díly (kromě dvojky) byly zkrátka lepší. Tento díl má pár zajímavých prvků - předně se na scénu vrací Freddyho matka a odhaluje se tak další část příběhu padouchovy minulosti. Jako další plus vidím některé dost haluzní snové sekvence (smrt Grety) a zakomponování kreslených komiksových sekvencí. A Freddy sám je pořád stejný charismatický sviňák metající suprové hlášky:). Jako mínus vidím závěr, který mi přišel celkově dost zmatený. Celkově se dá říct, že pokud neočekáváte moc, zklamaní nebudete. P.S.: U téhle série rozhodně oceňuji to, že ačkoliv je do každého filmu, včetně tohoto, zakomponováno množství komediálních prvků, nepůsobí to trapně.

Jeden bod dávám za to, že z nějakého prazvláštního důvodu jsem se na to vydržela koukat až do konce a do odpadu řadím jen filmy, které nejsem schopna dokoukat. Tohle je opravdu hrůza, která si delší komentář ani nezaslouží.

Pontypool je rozhodně nejoriginálněji pojatý zombie horor, jaký jsem kdy viděla, a zároveň je jedním z mých nejoblíbenějších. Co je pro něj rozhodně a jednoznačně typické je množství dialogů. Opravdu, většinu filmu se jenom mluví. Vypadá to jako nuda? Vůbec to tak není, protože dialogy jsou pěkně scénáristicky stavěné a dávají smysl, není to žádné bezduché plácání. Děj samotný je redukován na jediné místo a sice rozhlasovou stanici, do které postupně začínají přicházet velmi podivné zprávy o ději v okolí. Jak děj postupuje, stanice se stává jediným a posledním bezpečným místem, kde se lze schovat před podivnou nákazou, která zachvátila město a dělá z lidí potácející se agresivní zombie. Dvojice hlavních hrdinů, která se až do poslední chvíle snaží udržet rádio v chodu, je více než sympatická a i když je akce i napětí ve srovnání s dialogovými částmi málo, o to víc na vás zapůsobí. Ale co je snad nejvíc překvapivé, je způsob, jakým je vysvětlena příčina epidemie. Něco tak originálního jsem nikdy v rámci žánru neviděla. Pravda, podobné vysvětlení sedne málokomu, ale mě se opravdu líbilo, protože se v tomto směru tvůrci nebáli vybočit z řady.

Příběhově se mi to docela líbilo, ale dojem mi opravdu silně kazily efekty. Ta cirkusová potvora vypadala jak přerostlý netopýr křížený s prasopsem a mohli si na ní dát záležet trochu víc, protože výsledek je dost tragický. Je třeba také poznamenat, že to není ten nejstrašidelnější horor pod sluncem, ale pár docela dobrých scén to má. Taky se mi líbil ten cirkus pojatý jako freakshow. A jako člověk, který je blázen do bodyartu, velmi oceňuji obsazení Ricka Genesta:).

Nejslabší díl série, ale své kvality nezapře. Jedná se o hodně akční řežbu odehrávající se ve středověku, která je navíc místy opravdu dost vtipná. Třeba scéna s malými Ashi nebo závěrečná bitva jsou nezapomenutelné:). Od jedničky a dvojky se liší diametrálně, ale pořád je to ten samý Raimi a jeho zvláštní pojetí záhrobního strašení, které dodávají filmu přesně tu šťávu, jakou měly předchozí díly. Ash, ústřední postava celé trilogie, je touhl dobou už pořádný drsňák a můžeme počítat s tím, že tentokrát se jen tak dostat nenechá. K slabinám filmu patří některé dost přehnaně předrsnělé scény a taky to, že některé pasáže byly na můj vkus až moc zdlouhavé. Oproti dvojce, kterou považuji za nejlepší, je to vyrazněji slabší, ale sérii to ostudu nedělá.

Redukce populace teenagerů trochu jinak:). Místo, aby utíkali před magorem ozbrojeným nožem, mačetou, motorovkou nebo čímkoli jiným, zvládají svojí vzájemnou likvidaci velmi dobře sami. Nápad je to velmi nosný a mělo to šanci nabídnout originální a nenudící zábavu. Jenže se to moc nepovedlo... Ta parta, o jejíž životy usiluje psychopat snažící se dokázat, že zabijákem může být každý, je úděsně nesympatická a po celou dobu mi bylo vlastně jedno kdo koho zabije a kdo to nakonec přežije. Psychologie postav je taktéž místy hodně nedomyšlená a jednotlivci se tak někdy chovají opravdu hloupě. Navíc jsem za celou dobu sledování nezaznamenala, že bych byla jen na okmažik napjatá. Je to škoda, potenciál to mělo...

Slasher je bohžel žánr, který je už z větší části vytěžený a svá zlatá léta má dávno za sebou. Filmy, které v rámci tohoto žánru přicházejí po roce 2000, jsou většinou už jen průměrné vyvraždovačky a nelze od nich očekávat zázraky. Stejně tomu je i v tomto případě. House of Wax není špatný film, jenom při jeho sledování zkrátka máte pocit, že stejné věci jste viděli už mnohokrát, a nemůžete od něj moc čekat. Přesto nepostrádá napětí a například finále je docela poutavé. P.S.: Paris Hilton ať radši dál obráží mejdany, hraní jí až tragicky nejde...

Podobných věcí už mám zkouknuto celkem dost a rozhodně se dá říci, že v rámci subžánru najdeme i lepší věci než je toto. Mezi pozitiva tohoto filmu patří to, že hlavní postavy, potažmo oběti úchylé neonacistické rodiny, jsou výrazné osobnosti a ne klasičtí no-name obětní beránci z řad teenagerů nebo manželských párů. Příběhově se jedná o hixploitation s pro něj velmi typickými prvky a kdovíco nového nebo zvláštního nepřináší. Pár scén je velmi dobrých a například to děvče, jenž si rodinka osvojila a které rodí bastardy ukrývající se v jakýchsi starých dolech, mě docela dostávalo, ale jinak je to film, který mi v hlavě po shlédnutí kdovíjak dlouho nezůstal.