Mefistofelle

Korea má svůj zcela specifický a nedefinovatelný styl, který se poněkud liší od toho japonského. Zároveň ale nesedne každému. V tomto případě se ale jedná o film, který má místy dost evropský nádech a tak není pro západního diváka takový problém ho přijmout. Ze začátku se děj vyvíjí jako klasický "stalking horror", hlavní hrdinka je bezradná a sledujeme její snahu vyrovnat se s tragickými událostmi kolem ní. Pak se začnou dít napřirozené věci a vše se začne ubírat poněkud jiným směrem, až dojde na vcelku překvapivou pointu, která vám najednou zcela změní pohled na věc. Závěr je pak sice dost podivný, ale efektní. Přesto se ale nejedná o nic signifikatního, na emoce se zde nijak výrazně nehraje a kdovíjak strašidelnou atmosféru to taky nemá a proto Cello hodnotím jako průměr.

Jakmile se do hororového světa přimíchá Španělsko, je téměř 100% jistota, že z toho vzejde skutečná kvalita. Fragiles je ponurý od začátku do konce, místy opravdu hodně děsivý a zaručeně nenudí. Pocit strachu je velmi pečlivě budován a nemocnice, ve které se děj odehrává, působí opravdu dost neutěšeným dojmem. Námět není nejoriginálnější ze všech a zcela odpovídá klasickém duchařskému schématu, ale klasické žánrová klišé zde nenajdete. Hlavní hrdinka je navíc velmi sympatická, stejně jako dětští pacienti, které má na starost. Závěrem lze říci, že k naprosté spokojenosti mi zde chybělo jen málo...

To co v posledních letech točí Frantíci jsou často tak úchvatné věci, že předčí momentálně nevýraznou americkou megarchlírnu filmů. Alexandre Aja je zkrátka talent a nebýt jeho a pár dalších, horory by dávno ztratily své kouzlo. Haute Tension je brutální, napínavý, akční i atmosférický a vše je korunováno obstojnými hereci, zejména pak Cécile de France. Vrah, který unesl jednu z dívek, by sice mohl být trochu výraznější, ale to je jen malá piha na kráse. Závěr, ačkoliv mám pocit, že pdodobný už jsem viděla a to ne jednou, je velmi dobře zpracovaný. A naháněčka v lese s velkou kotoučovou pilou mě docela dostala:).

Na shlédnutí tohoto hororu jsem se docela těšila, ale nakonec jsem z něj měla vcelku neutrální pocit. Ze začátku to vypadá, že to bude velmi napínavé a atmosférické, ale jakmile se hlavní hrdinka dostane do svého rodného domu, už je to slabší. Pár momentů je celkem silných a několikrát jsem se docela i lekla, ale výsledek působil trochu nemastně-neslaně a to i přes zdařilý závěr. A hvězdu navíc jenom za přítomnost Karla Rodena dávat nehodlám.

Vcelku ucházející exploitation popisující situaci, která by v reálu sice těžko nastala, ale zato nutí k přemýšlení. Hned úvodní část příběhu, kde úchyl ukradne a nakonec umučí šestileté děcko, je docela dechberoucí. Škoda je, že v části, kde se na něm mstí rodiče, už se takové psycho nerozjíždí a to nejen díky nepřesvědčivým představitelům rolí matky a otce zavražděného dítěte. Ono to celkově není kdovíjak brilantně natočené a ani brutalita, se kterou zacházejí se svým zajatcem, vás kdovíjak nevykolejí. Závěr pak sice může být překvapivý a vcelku i originální, ale pořád se nejedná o film, který by mi zůstal v hlavě kdovíjak dlouho.

Tomuhle já říkám "horor z pásové výroby". Co tím myslím? Natočeno s nízkým rozpočtem, minimem ambicí, lacinými herci druhé kategorie a určeno pro velmi nenáročné publikum. Smrtelnou nudu sice u tohoto snímku nezažijete, ale nadšení se rozhodně nedostaví a tak nějak pasivně a bez většího zájmu u toho v podstatě ztratíme 100 minut života. Dějově to na mě působilo dost sterilně a i když pár scén je celkem nosných a zachraňuje to od té nejhorší nudy, přesto je to typický představitel vlny laciných hororových filmů, kterých teď na nás USA bohužel chrlí až moc.

The Legend of Hell House je komorní duchařina, která se mj. zabývá mezilidskými vztahy, které jsou těžce zkoušeny intriky, které na ně zkouší zlý duch obývající jeden opuštěný dům. Nejedná se sice o kdovíjaké děsuplné strašení, ale atmosféra tu funguje dobře, postavy jsou obstojně zahrány, dialogy dávají smysl a i když je jich tam vcelku hodně, nezklouzává to do takového toho pocitu, kdy čekáte až se přestane kecat a začne se něco dít. Samotná zápletka s duchem, který k sobě připoutal duše jiných lidí a je dokonce schopen je ovládat, je zajímavá. A závěr se mi hodně líbil. Až na pár trochu hluchých a zbytečně protahovaných pasáží je to film, který obstojně reprezentuje svůj žánr.

Já vím, že tohle je film, který spousta lidí žere, ale mě zase neupoutal tolik, abych ho považovala za nadprůměrný. Příběhově na tom Constantine sice není nejhůr a Keanu Reeves jako už klasiky odvádí dobrý výkon, ale celek mi přišel děsně přeplácaný a až moc zde byla vidět snaha o jakousi "bombastičnost", která se v mém případě zcela minula efektem. Zobrazení pekla se mi na druhou stranu docela líbilo a trikově to není špatné, ale co mě silně obtěžovalo bylo věčné moralizování stylu: "Vidíte, děti, co se stane, když budete kouřit...." Od filmu očekávám dobrou zábavu a ne morální poučky.

Tommy Hewitt to neměl od narození lehké. Porozen na jatkách, odložen do popelnice, nalezen a adoptován rodinou, která se rozhodně nedá označit za svatou, škaredý, po intelektové stránce zpomalený a navíc mu zavřeli jeho oblíbená jatka, kde tak rád pracoval:). V sequelu se dozvíte vše, co potřebujete vědět o tom, proč vzal Tommy motorovku a začal na povel "šerifa" masakrovat teenagery. Prostředí je prakticky stejné jako v prvním díle a některé brutalitky jsou celkem vychytané. První díl byl lepší skutečně jenom o chlup a proto hodnotím čtyřmi hvězdičkami.

Důstojný remake originálu z roku 1974. Od něj se liší větší mírou brutality a trochu pozměněným dějem. Má to všechno, co si můžeme v slasheru přát: partu lehce vypatlaných teen děcek, magora s motorovkou, krve a usekaných končetin tak akorát, haldu bizarních členů jedné moc "milé" rodinky, správný dějový spád a ucházející závěr. Možná se to jeví jako moc jednoduché a ohrané, ale průměrný slasher to není. Práce s kamerou, kulisy a barevné ladění tomu dávají vážně dobrý náboj a budete se bavit od začátku do konce.