Maq

Sledoval jsem to úplně bez vášně.

Akčně a pitomě.

Vlažný dojem. Brzo zapomenu.

Uff. Když takové sentimentální pohádky psali Victor Hugo nebo Charles Dickens, bylo to novátorské - vpustili do velké literatury "malé", trpící a milující lidi. Když takové příběhy točil Barrandov ve 30. letech, inu, film začínal a publikum s ním. Ale v roce 1981 už je to jenom červená knihovna.

Lituji, že uř je to dávno, co jsem to četl. Kunderova próza je ke zfilmování velice těžká. Nejsou to přímočaré příběhy. Přesto to Jireš nezpackal, je to silné.

Zdeněk Svěrák je pořád stejný a už dávno ho bylo dost. Scénář chabě slátaný z útržků jeho literární tvorby nemá počátek a nevede nikam. Potřebovali jsme takový film? Uvízne z něj něco v paměti?

Propaganda. Nezajímavý děj, a ty strašné lži všude!

Nic. Nic. Bezcenné nic.

Samozřejmě, sovětští vojáci za Stalina běžně zdolávali horské štíty s chlapem na zádech. Ale že by se našel Slovák, který polámaný, omrzlý a napůl v bezvědomí vydržel viset na zádech druhého chlapa, tomu prostě nevěřím. Musel být přikurtovaný nebo přilepený. A to nám neukázali! Moje důvěra v historickou akurátnost tohoto filmu je tak poněkud nalomena.

Připadlo mi to takové... zbytečné.