Maq

Dobrý životopisný film. Zajímavá osobnost, seriózní scénář, promyšlený, všechno jak má být. --- Pokud jde o můj názor na téma euthanazie, nechápu sice, jak lze odsoudit člověka za vraždu a vyloučit důkazy o jeho pohnutkách, ale jinak přístup amerických soudů schvaluji. Řada komentátorů tady nadává, ale co jsme vlastně viděli? Kevorkian byl za asistenci při sebevraždách opakovaně zprošťován obžaloby. Co chtěl a nedostal, totiž aby stát či Unie přijali zákon upravující euthanazii, je podle mého názoru chyba. Musel by se určit orgán, který by o věci rozhodoval. Vyjadřovali by se lékaři, úředníci, právníci, příbuzní... někdo by to celé musel zaplatit... a někomu by musela být uložena povinnost to vykonat. Michiganské soudy namísto toho řekly, že když se toho někdo odváží, a je při tom tak svědomitý jako Kevorkian, není to zločin. To přece úplně stačí.

Mám raději Kačera Donalda než Mickey Mouse. Mickey je superman, bezchybný, skvělý, nedostižný, nereálný. Donald je smolař, vrták, postava důvěrně známá, lze ho milovat jako kamaráda. A tento film je komedie s Donaldem v hlavní roli. Překrásné a pravdivé na ní je, že když poctivec a dobrák zkusí švindlovat, provalí se to na něj okamžitě a nemilosrdně, ze všech stran. --- Jenže dialogy nejsou úplně na úrovni dobrého námětu. Takže až tak ostrovtipné to zas není.

Přeplácané. Všichni mají tolik tajností a hříchů, že se lhaní a odhalení vrší až do krajnosti, a tedy do nepravděpodobnosti. To se u detektivek často stává, a není to vlastně špatně. V rámci žánru. Jen to vylučuje postup do vyšších kategorií dramatu.

Sexuální etika je prazákladem etiky všech společností. Divoši se kvůli ženám vraždí, válčí (dobytí Tróje!), hromadí ženy jako kořist a zdroj prestiže. Chce-li společnost získat stabilitu, musí být v těchto věcech přísná. Třeba jako newyorská high society v tomto příběhu. Naznačená aféra se nerozvine, a její aktéři mohou do smrti nostalgicky snít o tom "co by bývalo bylo, kdyby...". Dneska už to dobře víme: nevěry, rozvody, neúplné rodiny, podrazy, tahačky o děti a o majetky, neurózy a sebevraždy - manželů i jejich dětí. Je někdo kdo vážně věří, že tohle je lepší? --- Scorsese natočil senzitivní drama pro senzitivní diváky. Dobrý film.

Tak já nevím... Mě ten příběh nijak zvlášť nezaujal. Těsně nad hranicí nudy.

Film určitě stojí za vidění už z osvětových důvodů. Nemůžu se ale ubránit podezření, že byl v Číně posvěcen důležitými soudruhy z propagandistických důvodů. A tuhle funkci plní, zatímco jako dramatické dílo mě příliš nepřesvědčil.

Z mého pohledu okrajové téma. A film mě nepřiměl k tomu, abych je vnímal jako významné. Tak to je nejspíš neúspěch, ne?

Proměna kovaného čekisty v soucitného člověka je nevěrohodná. Dovedu si představit jen jeden motiv, který by nahlodal jeho služební spolehlivost - kdyby se bláznivě zamiloval. Jenže tenhle prvek v příběhu není, veletoč zůstává nevysvětlen. Ulrich Mühe se konstantně tváří jako Kevin Spacey a domnívám se, že považovat tenhle přístup za herecké mistrovství je mylné. - Celkem je ale příběh dobrý, zajímavý i napínavý. --- Protože jsem na rozdíl od většiny zdejších uživatelů onu dobu zažil, a to ne jako děcko, nýbrž myslící a plně trestně odpovědný člověk, dovolím si pár vzpomínek. Je známo že německá StaSi byla početnější a výkonnější než naše StB, ale vcelku jsme si užívali totéž. Konkrétně celebrity byly pod bedlivým dohledem a drženy pěkně pod krkem. Z návštěv DDR jsem získal dojem, že tam komunismus žralo zřetelně víc lidí než u nás. Člověk tam rozhodně musel být opatrnější. Ale i u nás musel člověk neustále dávat pozor, co před kým říká. Život v atmosféře, kdy jsme na veřejnosti neustále plácali hovadiny, kterým 95% z nás nevěřilo, byl morálně zničující. Nevěřili jsme a vrchnost věděla, že nevěříme, ale i tak to lámalo charakter všem. --- Já jsem náhodou, snad díky rodičům, byl zavilý antikomunista od dětství. A věřil jsem, že jednou komunismus zdechne a pak bude svoboda. Paradoxně, teprve po pádu bolševika jsem musel o tuhle iluzi přijít; pochopit, co dodnes většina mých spoluobčanů nechápe a pochopit nechce, že totiž svoboda projevu a svobodné volby NEJSOU zárukou lidské svobody. Už koncem devadesátých let se lidé u nás jasně vyslovili pro obnovení silného, opatrovatelského a dohlížitelského státu. A já jsem ztratil naději, že se svobody v této zemi někdy dožiju. Lidé ji nechtějí, jejich svobodnou volbou je nesvoboda.

Tohle je klasický příklad zbytečného filmu. Námět napadne každého pitomce. Patrný je pokus o psychologické drama, ale to by scenárista musel umět jinak psát, režisér jinak režírovat a herci jinak hrát. Hudba slabá, a navíc nešikovně používaná.

Pár docela dobrých dialogů. Nenudil jsem se.