Maq

Zajímavá věc - neviděl jsem ve filmu žádné komediální prvky. Přesto tady mnozí uživatelé píší, že se u filmu smáli. --- Sledoval jsem to jako svéráznou detektivku a hádal, jak se věci vyvinou a hlavně zda hlavní podezřelý je opravdu vrahem. Za vidění to stálo, ale - snad že jsem nepostřehl onu humornou rovinu - film hodnotím jako vcelku bezvýznamný.

Chaplin patří do kategorie těch největších umělců, kteří předbíhají dobu a otvírají nové horizonty; přitom nikoli pro "novost" jako cíl, jak to často vídáme u avantgardních tvůrců, nýbrž jako prostředek. A Chaplin byl ovšem také velký humanista. Můžeme se jen domýšlet, jak a k čemu by se vyjadřoval dnes...

Tahle filmová romance má jednu zásadní chybu: slabou postavu Antonia Corelliho. Není to ale tak docela Cageova chyba. Scénář je prostě napsaný tak špatně, že se dá stěží pochopit, proč se Pelagia do takového okupantského hejska zamiluje. --- A tak film zachraňují vedlejší půvaby - krásné prostředí ostrova, zajímavý válečný příběh, a ovšem výborné vedlejší postavy.

Velmi důležité svědectví o plodech kulturní revoluce z konce 60. let. Tehdy se mladá generace vzepřela proti mravním hodnotám dosud vládnoucím světu. Výsledkem byla jejich relativizace, neutralizace, etický nihilismus, kde jediným měřítkem hodnoty zůstal tržní potenciál. V takovém světě žijeme od oné doby dosud. Se smutkem pozoruji, že mladí lidé už ani nevěří, že svět býval někdy jiný.

Řekl bych, že u konverzačního dramatu je velmi důležité, aby jednání postav bylo uvěřitelné. Jinak vznikne jen efektní slátanina. V tomto případě navíc bezcenný příspěvek k Mezinárodní Dekádě Oslavy Homosexuality, která mi už taky leze krkem.

Dovedu si v příručkách přečíst, čím byl tento film přelomový. Ale prožít to nedokážu. Vidím standardní detektivku, která přemýšlejícího diváka navíc otráví zkratkovitostí a z toho plynoucími logickými lapsy.

Zaujal mě ten nápad. A úvodní upoutávky mě srdečně rozesmály. Doufal jsem, že dostanu inteligentní humor zesměšňující kulturu hollywoodských blockbusterů a celý ten debilní humbuk okolo. Jenže kdepak. Je to parodie přesně na intelektuální úrovni parodovaného, jenom fekální a kopulační humor.

Dánský Kapringen ve mně zanechal spousty otázek, tak jsem doufal, že tenhle film na ně odpoví. V dánském podání vypadalo pirátství jako docela pohodová a slušně honorovaná živnost. Tady se to překlopilo až do trochu opačného extrému - jak sáhnete na Američana, počítejte s bezmála jadernou odvetou. Americké vlastenecké klišé. --- Nicméně, potvrdila se moje domněnka, že když je loď v ohrožení, je kam zavolat o pomoc. A jsem přesvědčený, že v mezinárodních vodách se piráti likvidují bez ohledu na vlajku napadené lodi. Také již vzhledem k tomu, že posádky a majitelé pocházejí většinou z úplně jiných států. --- Na filmu oceňuji zejména herecké výkony, a to nejen Hankse, ale především těch Somálců. Žádní lumeni, vlastně docela chudáci, ale právě proto nebezpeční. Užil jsem si to, ale podruhé to vidět nechci. Prostě mě to nějak nezajímá.

V kontrastu k Leonemu, který dovedl stylizaci k ultimu, čímž se jeho příběhy staly úplnou sračkou, tenhle Peckinpah hodně přiblížil žánr westernu směrem k filmovému realismu. Zajímavé charaktery a napínavě budovaná zápletka, všechno řádně špinavé ve vlastním i přeneseném smyslu slova. To je přínos, který velmi oceňuji. --- Těžkou skvrnou je onen tolik obdivovaný masakr v Aqua Verde. Realista naprosto ztratil koncept a zhroutil se do efektní slabomyslnosti. Věčná škoda. --- Zajímavý je etický profil Peckinpahových příběhů. Anglosaský bandita je civilizovanější než mexický revolucionář. I despekt k ženám má své rozumné opodstatnění vzhledem k době a poměrům. Tyhle věci jsou dnes - spolu s kouřením - v hollywoodské produkci tabu. Každá doba holt má své předsudky, i ta naše.

Řekl bych, že to vlastně není western. Spíš romance odehrávající se na Divokém Západě. Přiznávám všechen respekt pánům Wylerovi a Peckovi za produkci filmu, který prolomil některá klišé. A samozřejmě za výborně zvládnuté řemeslo. --- Pozvolné tempo mi nevadilo, vadila mi čitelnost zápletky a pohádková dokonalost, s jakou se rozuzlí. A taky vždy čisté košile, účesy rovnou od kadeřníka (ve fazóně roku 1958) a napudrované tváře. Spousta klišé tedy zůstala. --- Je to věc libida. Tenkrát bych film určitě bezmezně obdivoval. Dneska se ve svých pocitech jaksi nedokážu vrátit a ten prožitek je poloviční.