Maq

Co chybělo filmu Dom zly, to zde máme bohatě: charaktery a silný příběh. Toto není pouze obraz mravní devastace, ale příběh hrdinného odporu proti ní. Skvělý film! --- Méně skvělé jsou komentáře. Protože vyzařují českou povahu. Mnozí pochybují, zda byla ta doba opravdu tak drsná. Jiní zmiňují historický revizionismus, když v tomto příběhu jsou zlí hlavně Rusové. Málokterý z Čechů si opravdu uvědomuje, jak byla česká pozice ve 20. století unikátní: v míře kolaborace s Němci i Rusy se nám nikdo v Evropě nevyrovnal. My jsme se pokaždé ochotně sklonili a přežili s minimem šrámů na těle a totálně zasviněnou duší. --- Poláci vzdorovali oběma, Němcům i Rusům. Za Stalina bylo Polsko reálně okupovanou zemí a maršál Rokossovskij, u nás "osvoboditel", vykonával funkci guvernéra z postu polského (!) ministra obrany. Poláci krváceli podstatně víc, ale kontury Dobra a Zla vystupují v jejich vědomí mnohem zřetelněji. Jasněji se vyjadřují i dnes, a to jak k minulosti, třeba skrze podobné filmy, tak k přítomnosti a budoucnosti - konkrétně v tom jak aktivně pěstují strategické spojenectví s Amerikou. My ne. My budeme mlžit, omlouvat, zapomínat, uhýbat před odpovědností (brdský radar), nanejvýš se opatrně a smířlivě pokáráme (Kawasakiho růže), a až se na nás zase snese nějaký průser, pokorně se skloníme.

Vůbec se mi nepodařilo to prožít. Nudil jsem se. --- A to hlavně proto, že jsem ději a motivacím nerozuměl. Půl roku se tahali o peníze, aby ušetřili? Která spediční firma není pojištěná? Proč u toho nebyl zástupce pojišťovny? --- A navíc, námořní právo se u nás moc neučí, pochopitelně, ale tolik si pamatuji, že protipirátské konvence (jejichž signatáři jsou snad všechny státy, včetně ČR) zavazují účastníky aktivně potírat pirátství bez ohledu na to, pod čí vlajkou napadená loď pluje. Takže se divím, že třeba Američané - kteří mají v oblasti všechno myslitelné válečné loďstvo - do věci nezasáhli. Že by o ní nevěděli je vyloučeno, námořní rádiový provoz je bohatě a snadno monitorován. A přepravní společnost, která s piráty jednala bez uvědomění své vlády, podle mého nejspíš porušovala zákon. --- Takže se ptám, jestli to celé není vlastně blbost? Třeba mi to někdo lépe informovaný vysvětlí... ale neměl to udělat už sám film?

Pokus o reprízu úspěchu English Patient. Stejný žánr, stejné prostředky. Obrazově krásné, i hudba je vkusná, ale příběh je v kategorii tragických romancí slabý.

Jako by už titulky řvaly: "Bojte sééé, bojte sééé, bude hrůůůza." A hrůza to opravdu je. Bu-bu-bu-bu-bu.

Čermák říká naprosto správně, že "tohle já přece nemůžu dělat". Realistické české drama by pokračovalo odpovědí: "Jasně že ne. My to uděláme za tebe. A PRO tebe. Ten hajzl půjde bručet." Osvobodil by ho - možná - až soud. --- Věcná nevěrohodnost a odborná neznalost jsou ale spíš druhotné výtky. Podstatná je jalovost příběhu. Jako psychologické drama je to vážně slabé. Slabě napsané a vlažně zrežírované. Autory mám rád a věřím, že ještě leccos dobrého by spáchat mohli, ale tentokrát to odflákli.

Obrázek z časů, kdy jsme říkali, že "Polák" není národnost, nýbrž povolání. V Haliči se chlastalo vždycky, ale zobrazený marasmus dosahuje doslova ruských rozměrů. Tomuhle nejzaostalejšímu polskému kraji pustily novodobé dějiny řádně žilou. Za války se tam porůznu pobíjeli Poláci s Ukrajinci, společně - a s Němci, ovšem - pobíjeli Židy, po válce tam pořádek zaváděli bolševici moskevští i varšavští. Výsledkem bylo v nesvobodě a chlastu utopené lidství. --- Koncentrací morálního hnusu se film vyrovná Michálkovu Sekalovi či katalánskému Pa negre. Ale právě ve srovnání s těmito skvělými díly je zřejmá největší slabina tohoto filmu - vrší momentky mravně zdevastovaných figurek jednu na druhou, až jaksi nezbývá prostor některou z postav blíže poznat. Není to jeden velký příběh, spíš takový nastavovaný krvák, kde divákovi zbude jen pocit, že je škoda, že vůbec někdo přežil. --- Pozoruhodné to určitě je. Velké - ne.

Nebudu udělovat hvězdičky jen za tu pouhou (pochybnou) přednost, že film nevypadá americky. Naopak, dílo je po všech stránkách zaostalé. Nejvíc mi připomíná české detektivky ze 60. a 70. let. Pravda, společenská realita je jiná, a jmenovitě rozuzlení příběhu tomu odpovídá. --- Literární předloha je možná dobrá, ale scénář podle ní je slaboučký a pokus o psychologický ponor do duše pachatelovy zkušeného diváka neuspokojí.

"Hlasivky. Člověk jich má patnáct, veverka jen dvě. Tím se vysvětluje, proč je v lese takové ticho." Ve které komedii se takové fóry trousí jen tak mimochodem?! Člověk se ani nestačí nadechnout k zasmání a vzápětí je fór zabit dalším - pacient na operačním stole je zabit upadlým reflektorem. "Člověče, vy jste ho dorazil. Abych z vás neudělal nezaměstnaného."

Srandovnost téhle taškařice je nevídaná.

Legátová byla sezónní objev, žádná velká literátka. Beletrizující sběratelka folklóru. Což je patrné na prostinké dramatické stavbě. Zejména závěr je doslova milosrdný; jakýkoli jiný by byl vším jiným než hezoučkým dojákem. --- Na druhou stranu jako historický obraz film (a Legátové povídky) celkem beru. Jmenovitě vítězné orgie ruských partyzánů pokládám za věrohodné.