Maq

Je to jako když mám velmi dobrý čaj, ale chci s ním šetřit a dám ho do konvice málo. Vím že piju kvalitu, ale zředěnou na "slabý čaj". --- Takový dojem mám z tohoto filmu. Rozhodně lepší volba než obvyklé přeexponované dojáky, ale ti lidé jsou tolik obyčejní, a drama i humor v jejich příběhu jsou přítomny tak úsporně, až to uspává.

Málokdy se u filmu tak nasměju. Předloha musí být fantastické čtení, ale i z hlediska čistě filmových hodnot je tenhle film mistrovským dílem.

Citlivé a docela chytré, ale mně se to vleklo. Vynechat či zkrátit pár scén, možná tam nemusela být ta neurotička, která to stejně na závěr jen nadbytečně sladí.

Následující píšu s poctivou snahou odhlédnout od politického sdělení filmu, se kterým nesouhlasím, totiž že americké vládní špičky věděly předem, že Saddám žádné zlé hračky neměl. --- Je to film, kde většinu stopáže vyplňuje akce. Honičky a přestřelky. Většina je spokojená, menšina nikoli, mně je to jedno. Spatřovat v tom hodnotu pokládám za infantilní. --- A zbytek? Mladý poručík Miller kašle na disciplínu, snad ani žádnému velení nepodléhá, a pohybuje se ve válečné i zpravodajsky citlivé zóně jak se mu zlíbí. Každých třicet vteřin narazí na klíčovou osobu a ta mu během dalších třiceti vteřin vybreptá potřebné supertajemství. To jsou typické znaky béčkového scénáře nebo dětské literatury. Mně to silně připomíná příběhy Rychlých šípů.

Sociální konotace v tom moc nevidím. Není to film o nezaměstnanosti. Je to drama singla, módní to figurky soudobého světa, který se ve svém individualismu na okamžik zapotácí. Úhledné leč mělké a plné klišé.

Zajímavé figury, méně zajímavá zápletka, a velká hrouda socialistického idealismu. Charles Dickens, sebrané spisy, svazek XYZ.

Speciální vlastností životopisných filmů je, že je lidé hodnotí převážně podle vztahu k historicky významné osobě, a méně jako umělecké dílo. Bill Condon si to jistě dobře uvědomoval, když se rozhodl natočit biografii dr. Kinseyho. A zdejší komentáře potvrzují, že volba to byla atraktivní. --- Ale jak se povedlo zpracování? Řekl bych, že je především poctivé. Nesnaží se vytlouct z předmětu studia páně doktora hromadu pikantností a nepřehání ani trampoty jeho boje o peníze a proti nepřízni části společnosti. Až na ten sex jde tedy opravdu jen o dobře udělanou biografii jednoho cílevědomého biologa. Bádal a bádal a sháněl granty. Ženatý, tři děti. ... S dětmi si pohrál ... žena mu tykala ... a tak.

Mám docela rád horrory, jmenovitě jejich duchařskou podskupinu. Tenhle je hezky produkčně zvládnutý, ale v příběhu není nic, co by jej trošku ozvláštňovalo. Na jedno podívání dobré.

Snad protože problematiku agorafobie dobře znám, příliš veselé mi to nepřišlo. A trošku moc optimismu, na můj vkus. Takže nadšením přímo neřičím, ale i tak vřele doporučuji fandům inteligentních komedií.

Chce to hodně kuráže, pustit se do intenzivního konverzačního dramatu ve stylu 12 Angry Men. Bezpodmínečně musíte mít silný scénář s mimořádně kvalitními dialogy. --- Tohle je velmi dobré, opravdu. A zajímavé. Ale přece jen, nebyl jsem úplně nasycen. Špetka brilance mi v tom chyběla. Snad že nejméně dva hráči byli evidentně slabí a do závěrečného výběru neměli vůbec postoupit. A některé vítězné argumenty nebylo tak těžké zpochybnit. Zkrátka - dobré, nikoli ohromující. --- A paralelní linka s antiglobalizačními demonstracemi mě vyloženě rozčilovala.