Maq

Poznámka úvodem: Odmítám třeštit nad výjevem, kdy černou barvou pokecaný kůň pobíhá před nějakými táboráky. Nevím jak se Mendesovi do filmu vloudil takový nejapný kýč. --- Jarhead je zajímavý válečný film, celkem pochopitelně srovnáváný s Kubrickovým Full Metal Jacket. V centru pozornosti nejsou bojové scény, nýbrž prožitek vojáků, členů speciální a zřejmě svého druhu elitní jednotky. Nebudu vyzdvihovat jednotlivé složky filmařské práce, všechny jsou zvládnuté na vysoké úrovni. Předloha je autobiografická a ve filmové podobě působí velmi objektivně a věrohodně. A to je současně, alespoň pro mě, velká otázka: Opravdu to u amerických elitních jednotek za první irácké kampaně takto vypadalo? Nálady a motivace vojáků, vztahy mezi nimi navzájem, mezi nimi a důstojníky a poddůstojníky, materiální podmínky? Kdo na to dokáže odpovědět? --- Výraznou předností tohoto filmu je hudba Thomase Newmana. Vím, že je skvělý, je to ostatně můj dlouhodobě oblíbený, ale překvapilo mě, že umí dodat na vrcholné úrovni i tohle, pro něho dost netypické zboží. Bravo!

Ve stejném roce s populární fraškou Dirty Harry natočil Siegel s Eastwoodem ještě jeden kousek, méně známý, a je to docela jiná třída. Drama o lidské vilnosti, které odsýpá a rychle směřuje ke svému vrcholu. --- Musím se výslovně vzepřít komentářům o snové, pohádkové atmosféře, „neurčitému“ pocitu, že „něco“ je špatně, ba dokonce že McBurney na to šel chytře. Nic takového. Příběh je zcela přímý a doslova archetypální: mlsný kocour mezi nadrženými děvami. McBurney na to šel lehkomyslně, a tedy hloupě; chytře to zvládal třeba takový Karel Gott. --- Sex je tuze silná a tedy nebezpečná substance. Ženy v tomto příběhu vyhrály, ale to neznamená, že jsou větší potvory než muži. Obě pohlaví mají své metody, sexuální soutěž je drsná a nemilosrdná. Tenhle film ji ukazuje pravdivě, není na něm nic snového ani vyfabulovaného, a právě pro to, že mnoho komentářů zde ukazuje zřejmý zmatek diváků, vřele doporučuji jeho pozorné shlédnutí. Důležitý a pro život doslova užitečný film!

Amatérsky naivní soudnička a protivný humanistický patos.

Nejen vizuální orgie, stylizovaný příběh absolutní moci (která, jak známo, absolutně korumpuje) a vášně. Náležitě orgiasticky zvrhlé, což, obávám se, je přesně to, díky čemu je tento opus mnohými pokládán za umění. Mně to ale nic objevného neřeklo. V podstatě se tam šuká, blije a sprostě řve, a kvůli tomu nemusím chodit do drahé restaurace, v naší vesnici je taky taková, ceny lidové, kecy i zvratky stejné. Akorát to tak barevně neladí. Tož jestli mi za to dobře zaplatíte, tak já ty scény barevně vytónuju a můžete mě pokládat třeba za umělce. Váš problém, já budu vědět své.

Jako obvykle, Kubrick promlouvá mnohem lépe obrazem než slovem. Je to zajisté věc názoru, ale mně ta stylizace spíš vadí. Mnohem spíše bych ocenil, kdyby se charaktery (nejen Alexova parta, ale třeba i jeho matka) vybarvily přirozeněji, prostřednictvím jejich jednání a dialogů. --- Myšlenka filmu je zdánlivě jasná (ostatně není nijak objevná), dá se však vyložit z různých pozic. V době tvorby filmu letěly společensko-kritické postoje. Já je vnímám jako svého druhu anarchismus, protože kritizovaly a odmítaly každou vládu, i liberální. Mně osobně bližší by bylo odhalení, že úsilí o vytvoření nové společnosti a „nového člověka“ je společné všech odrůdám socialismu. Tedy ovšem nejen bolševismu, ale i nacismu, fašismu, eurosocialismu atd. Burgessovy názory byly ovšem mnohem komplexnější, mj. i křesťanské (byl katolík), a na celém příběhu pokládám za nejpozoruhodnější (i proto, že Kubrick jej nevynechal) moment, kdy jedině a pouze KNĚZ bez velkého bádání a průzkumů veřejného mínění má od počátku po ruce jasný argument pro odmítnutí celého experimentu: Bůh dal člověku rozum a s ním i povinnost každého jednotlivce jednat odpovědně a nést následky svých činů. --- Všimněme si, že všichni hlasatelé „rovnosti“ se tuhle pravdu snaží nějak obejít: Ano, ale! Z důvodů rasy, kulturní odlišnosti, pohlaví, v zájmu společnosti, v zájmu pokroku, míru, ochrany toho či onoho, z hlediska takového či makového, za určitých okolností člověk za své činy tak docela neodpovídá a rovnosti je třeba napomoct skrze nerovná pravidla. Křesťanská etika stojí na univerzální odpovědnosti individua a nedá se ohnout podle aktuálních voličských preferencí či jiných pověr, potřeb a zájmů, a proto je všechny tak nebetyčně sere.

A opět jedna gangsterská story. Pěkná, vizuálně efektní, logicky snesitelně děravá. A proč k tomu musí hrát nějaká rádoby etnická sakra hudba?

Ikony a švábi. Takhle kdosi shrnul charakteristiku ruského venkova na začátku 20. století. Tento produkt gorbačovské glasnosti s pozoruhodnou, až skoro čechovovskou objektivitou ukazuje, jak mnoho z těch „ikon a švábů“ zbývalo ještě za Stalina a v době německé okupace. Je to dílo naturalistické a protiválečné, protiněmecké, hodně silné, ale to už řekli a napsali mnozí, i zde. Já bych doporučil jeden postranní pohled: zkusme si při sledování tohoto filmu všímat a domýšlet, kolik mizérie, bídy a surovosti do tohoto kraje přinesla válka, a do jaké míry byly jejím obyvatelům vlastní i bez německého přispění. Ne, nemíním zpochybňovat nebo umenšovat německé zločiny, nabízím jen doplňující pohled, protože tento film je mimo jiné vzácný právě tím, že jej vůbec umožňuje. --- Těžko říct, kolik z toho bych postřehl, kdybych předtím vydatně nečetl Čechova a Gorkého. Tihle realisté jsou pro pochopení „duše ruského lidu“ nenahraditelní a pověry o její laskavosti drtí na prach. --- Před rokem mi vyprávěl jeden gymnazista, jak celé třídě položil provokativní otázku: čí okupaci by v případě nezbytí dali přednost, ruské nebo americké? Většina třídy včetně učitelky (angličtiny!) by volila ruskou, americkou dva, ostatní odmítli o věci přemýšlet. Hrůznější zprávu jsem už dlouho dlouho neslyšel.

Vizuální požitek, to jistě. Příjemný průvodce historickým obdobím, které u nás není příliš známé a populární. Jinak ovšem biografické vyprávění blížící se hranému dokumentu; jednotlivé nepříliš dramatické výjevy jsou pospojovány výlučně hlasem vypravěče. Satira? Předloha snad prvek satiry obsahovala, ale je možno satiricky líčit jednání a mravy dávno zemřelých lidí? To je z definice nesmysl. --- Nabízím tuto charakteristiku: Muzeum v pohybu.

I když jde o „zájmy lidu“, nemusí se ještě nutně jednat o levicové dílo. Příběh spíše dýchá jakousi donquijotskou sentimentalitou. --- V jednom z projevů to film říká skoro polopatě. Ony jsou dva druhy chudoby. Jedna je ta tradiční, daná nízkou úrovní polytechnického vzdělání, investic a inovací. Je to stagnace, která nepostrádá jistého prvku stability a starosvětského šarmu. Druhý typ chudoby nastává, když se do starého světa vřítí ten moderní, s technologiemi, investicemi a přistěhovalci, a původní obyvatelé do toho vlaku neumějí dost zdatně nastoupit. Když se to stane Indiánům, Palestincům nebo jihoafrickým černochům, které nemáme denně na očích, uroníme slzičku. Když cikánům, které arci na očích máme, máme je za parazitní a zdegenerovanou chátru. --- Ostrůvek starobylého hispánského osídlení a kultury v Novém Mexiku stojí tak někde uprostřed; jeho bilingualita je charakteristická. Obyvatelům svérázné a pitoreskní vesnice Milagro hrozí semletí modernitou a Redford nám jejich příběh líčí s neskrývanými sympatiemi a notnou dávkou mystické poezie mizejících časů. --- Film je tendenční a svým způsobem idealizující (on ten pokrok do Milagro nakonec dorazí, nedělejme si iluze), na druhou stranu je příjemně zdrženlivý. Snadno by se mohl zvrhnout v obdobu laciných westernů, kdy mocný rančer terorizuje chudé sousedy, ale tuhle mez příběh nepřekročil. Až tak divoký Západ už není. Při vší naivitě ukryté v pozadí si můžeme užít hezký příběh, rázovité charaktery a folklór, nepřecukrovaný happy-end. Má to tuzemskou obdobu ve Vesničce střediskové, ale tenhle Redfordův opus je neporovnatelně hlubší, stylovější a méně lže.

Když se ve filmu vyskytnou dobré dialogy, skoro vždycky jde o adaptaci původně ne-filmové předlohy. V tomto případě divadelní hry. --- Je to opravdu velmi vtipné. Nemyslím, že to má za cíl satiricky se strefovat do konzervativců, prostě to jen těží z té kuriózní situace, kdy jsou takoví lidé událostmi vmanévrováni do kontaktu s homosexuály. Zklamal mě závěr. Jako by si tvůrci řekli, že už stačilo, dali nám závěrečný fór, a sbalili nádobíčko. Přitom se zápletka mohla ještě dále báječně rozvíjet! --- Je to jen můj dojem, že máme spoustu blbých thrillerů a málo dobrých komedií?