Maq

Sen každého kluka: objevovat neznámé divoké končiny a hrdinsky tvořit dějiny. Na příběhu a zejména hlavních charakterech je náramně poznat, že autorem není nějaký hollywoodský nýmand, nýbrž sám velký Kipling. Proto je to dobrodružství tak dokonalé a v žádné chvíli mě neotrávilo svojí laciností. Všechna čest!

Příběh člověka, který neumí dát průchod svým citům, nedokáže je vyjádřit, ba bojí se je vůbec sám sobě přiznat. Stevens našel se svým handicapem perfektní útočistě ve službě komorníka. Výborný scénář a kultivovaný Hopkins v hlavní roli však dokáží naznačit i cosi víc z osobní tragédie této postavy; za jeho nezlomnou zdrženlivostí stály zřejmě (oprávněné) pochybnosti o jeho mravních a intelektuálních kvalitách. A nebo to byla zpětná vazba: tak dlouho je potlačoval, až je z valné části ztratil. Když jedinkrát vyjde ven ze své zámecké ulity a dá průchod své ješitnosti, jeho slabost je zřejmá. --- Dosti náročný počin a výborně zvládnutý, ale stejně si myslím, že knižní předloha (kterou neznám) je ještě mnohem komplexnější. Tak už to s filmy bývá.

Akademie pro jednou udělovala Oscary za zřetelně křesťanský film. O síle lásky a odpuštění mezi lidmi stiženými nouzí a utrpením. Tyhle hodnoty si u mě stojí velmi vysoko, kvalita filmu je zřejmá, ale ve mně žádný velkolepý dojem nezanechal. Snad pro svoji stoickou zdrženlivost ve výrazu.

Příjemné překvapení. Tyhle historické filmy se tuze často topí v přemíře patetického balastu a klišé, ale toto je umělecky silný a důstojný památník katynským obětem a jejich pozůstalým. --- Poláci jsou po Slovácích naši nejbližší příbuzní, a přece se o jejich dějiny a kulturu zajímáme relativně málo. Po celý novověk jsme vždycky měli o něco nacpanější žaludky a o mnoho prázdnější srdce. Poláci na rozdíl od nás vždy rozuměli Rusům i Němcům velmi dobře. Jejich příklad je poučný i v nynější situaci. Zdá se mi, že polská zahraniční politika se vyznačuje mnohem větší promyšleností a předvídavostí ohledně otázky, kdy s kým a proti komu. My, jako obvykle, nemáme dost charakteru, abychom si takové otázky vůbec odvážili klást.

Nemohu si pomoct, já ve filmech téhle generace vždycky cítím tu společensko-kritickou hysterii sedmdesátých let. Coppola nám ukazuje jako objev století, že mezi soukromými detektivy si můžete najmout také specialisty na odposlouchávání a pořizování zvukových záznamů. Profesionál jednoho dne zjistí, že co pro klienta nahrál není jen bezobsažná konverzace. No to se podívejme, kdo by to byl řekl? Začne do toho šťourat, zjistí, že ve věci jsou i jiní profesionálové, a propadá stihomamu. --- Mimochodem, o práci se zvukem něco vím. Pravda, přišel jsem k tomu až v digitální éře. Ale i tak mám důvodné podezření, že to, co nám film o téhle práci ukazuje, byla diletantská představa už v sedmdesátých letech. Třeba ta synchronizace tří paralelních záznamů, jen tak manuálně… Víte, co to se zvukem udělá, když stopy posunete o pár tisícin sekundy? --- Vidět zde jakékoli důležité sdělení, k tomu je zapotřebí jistá dávka oněch dobových předsudků, jimž Coppola vycházel vstříc. Bez nich zbývá jen nepříliš japná psychologicky pojatá detektivní historka.

Vesměs příznivě hodnocený film, proto jsem se na něj podíval. A je to opravdu příběh pěkný, milý, citlivý, zkrátka jako by z oka vypadl stovkám podobných, vesměs veřejnoprávními evropskými televizemi vyprodukovaných bratříčků.

Hořkých romancí je spousta, ale tahle je skvěle napsaná a zrežírovaná. Co jsem na tomto filmu ale vždy obdivoval nejvíc, to jsou herecké výkony. Snad jediný film, kde Easwood nevystupuje v roli „macho hero“. Je sice tak trochu dobrodruh a světák, ale zdvořilý, pozorný, a snad jen tady ukazuje překvapivě okouzlující úsměv. Ještě lepší je Meryl Streep. Dokonale, do každého detailu ztvárnila venkovskou hospodyni, napovrch docela spokojenou, leč přece jen poněkud vyprahlou v kulturní pustině, s nenaplněnými sny. Celý příběh vlastně stojí na dialozích těch dvou a je lahůdkou sledovat jejich sbližování od počátečních neurčitých sympatií a rozpaků až po strhující cit. --- Vyhovuje mi i místo a zejména doba, v níž se příběh odehrává. V polovině šedesátých let, zejména na americkém venkově, se manželství ještě bralo vážně a nebylo tak snadné je zničit kvůli citovému vzplanutí. Dilema, které žena řeší, tak získává na naléhavosti, která by dnes už působila poněkud přehnaně. --- Tenhle film není originální, ostatně Eastwood sotva někdy byl, je jen velmi, velmi dobře udělaný.

Respektované a bohatě oceňované dílo. Poprávu. Nelehké rodinné drama, náročné dialogy, vytříbená režie a vynikající herecké výkony. --- Matku jsem prokoukl docela brzy. Podobný typ bezcitné a úzkostlivě konformní matky je v American Beauty. V obou případech jsem měl chuť vykopat hlubokou díru, šetrně je tam uložit, pečlivě zahrabat, a na místě vysadit nějaké hezky upravené květiny. A trávník, ovšem. Aby sousedi neřekli, že máme na zahrádce bordel; to bych byl v maléru.

Tenhle film má své fanoušky a nelze popřít, že v oboru akčních slátanin si stojí docela dobře. Tím myslím, že zápletka je slušně promyšlená a dialogy nejsou přespříliš trapné. Technicky je však film už poněkud zastaralý a ničím, naprosto ničím nevybočuje z žánrových klišé.

Eh, takových už bylo. A ještě bude…