Argondia

Roztomile připitomělá komedie s Natashou Lyonne a jako vždy skvělou Cleou DuVall v hlavních rolích. Líbila se mi ta nadsázka, ironie a řada opravdu vydatně ujetých scén. Nejvíce mě bavil Douglas Spain jako Andre. Ty jeho obarvené vlasy, pohledy a pohyby byly tak dokonale teplé, že nepotřeboval vydat ani hlásku a musela jsem se smát. Melanie Lynskey tu chvíli nebyla Rose ze Dva a půl chlapa, ale Hilary. Ve skupině samozřejmě nemohla chybět temná, divná emo holka, tentokrát s masochistickými sklony.

Jsou případy, kdy mě trapnost zlomyslně baví, ale tohle už bylo vážně moc. Kromě Carradina v roli ředitele jsou tu kompletně béčkoví, přehrávající tragédi, zhovadilé a otřepané hlášky jako "to je jak z blbýho filmu", "koukáš na béčkový filmy", "je to něco mezi nebem a zemí", "ten dům se na nás zlobí a nepustí nás" a hanebně odfkláknuté efekty jako například oheň a svítící oči, které mi připomínaly můj kdysi oblíbený seriál Xena. Mezi postavami samozřejmě nesměla chybět zmalovaná, divná holka v černém ohozu, která věří v nadpřirozeno, nafoukaná fiflena a vymaštěný debil. Příšerná kamera i zvuk, nulové napětí (o to komičtěji a nuceněji vyzněly opakované pokusy šokovat a dramatizovat), přiblbý příběh s totálně dementním koncem.

Partu nepříjemných neherců, chabý scénář, trapně laciné triky, nepovedené a násilné rádoby vtipy a ještě navrch tragikomický dabing (nejhorší je ten smích hlavního "hrdiny"), pár dlouhonohých krasavic už nespasí, když navíc hrají stejně toporně, jako jejich kolegové. Co vlastně čekat od erotického hororu? Není to porno, ani horor. Akorát si člověk připadá trapně, že se na to vůbec dívá. Nechápu, že tu po říznutí do krku neukápne ani kapka krve a 50-kilová holka jedním, dvěma pohyby "přepere" asi tak dvakrát těžšího, svalnatého chlapa. A nechápu ani to, proč se točí podobné zhovadilosti. Elizabeth Daily v roli protřelé šlapky, stejně jako ve Vyvržencích pekla. Tak nějak to k tomu jejímu temnému pohledu a úchylnému výrazu pornohvězdy sedí.

Divím se, že v Americe zase trapně nenatočili remake, aby dokázali, že jsou lepší než Evropa. V hlavních rolích by byly nejspíš krávy s umělýma prsama, nalepovacíma řasama a nastřelenýma vlasama, co celý film řeší kabelky, podpatky, nehty a orgasmy. Pokud na tenhle film někdy v budoucnu narazím, pravděpodobně si mezi tou spoustu dalších nevzpomenu o co přesně tam šlo, ale čerstvě po shlédnutí dávám 3 hvězdičky. Mě hlavní hrdinky byly docela sympatické, mnohem více než třeba parta ze Sexu ve městě, nebo Zoufalých manželek. Jsem alergická na povrchní, umělé pipiny a tohle byly prostě normální, obyčejné holky se svými chybami a situace ze života. Niklas Engdahl byl jako Patrik maximálně nechutný a slizký, takový švédský Hugh Grant. Moc se mi líbil soundtrack, hlavně "After the rain comes the sun" od "The unisex".

Jeden z nezapomenutelných filmů mého dětství, na který jsem se po dlouhé době znovu podívala. Jako malá jsem si samozřejmě toho strýčka v kožichu před zrcadlem také zkoušela přivolat. Film má rozhodně svoje kouzlo, kvalitní herce v hlavních rolích a specifickou atmosféru, danou hlavně atypickým prostředím. Tonyho Todda mám už navždy spojeného se včelím rojem, který mu vylétá z úst. Virginia Madsen je pro mě taková druhá Sharon Stone a touto emotivní rolí se mi nejvíce zapsala do povědomí. Napínavý příběh, krásná hudba, dojemný konec a sice malá, ale překvapivá rolička Teda Raimiho, ztřeštěného Joxera Velikého ze seriálu Xena. Z naprosto nehororového pohledu mě na filmu zaujalo to, že slečna na začátku podprsenku vůbec nepotřebuje a přesto ji má a ta na konci filmu je nahoře bez a kdyby si zaskákala přes švihadlo, pravděpodobně si vymlátí zuby.

Tak tohle se s originálem vůbec nedá srovnávat. Patricia Tallman v roli Barbary jedná jako žena činu, má jiskru a není to odevzdaná, leklá ryba s pohledem retarda, jako žalostně ohyzdná Judith O'Dea. Tony Todd sice není takový fešák jako Duane Jones, ale mnohem lépe hraje a role organizujícího Bena mu padla jako ulitá. Naprosto geniální byl Tom Towles jako sobecký záporák Harry. Kolikrát ani nebylo třeba slov a stačil jen jeho pohled. Zombíci skutečně vypadají jako oživlé mrtvoly, maskéři se na nich více vyřádili (resp. v původní verzi snad ani žádní nebyli, protože jediný rozdíl mezi zombíky a lidmi byl v jejich rychlosti a pohledu dementa ... takže by se Barbara dala snadno přeřadit do jejich týmu) a i když se pohybovali abnormálně pomalu, šel z nich strach. Mělo to spád, napětí a neusínala jsem u toho nudou, jako při příšerné předloze z roku 1968. Byly tu dost zásadní rozdíly v ději a tato verze se mi líbila mnohem více než ta původní.

Jeden z nejtrapnějších pseudohororů, co jsem za poslední dobu viděla. Ze zombíků vůbec nejde strach a vypadají spíše jako drogově závislí, nebo pacienti, co prodělali lobotomii. Herci byli nepříjemní a prkenní, hudba mi naprosto drásala uši. Mysteriózní horor si rozhodně představuju jinak. Jsem ráda, že se mi zase uvolní místo pro nějaký hezký film a tenhle příšerný shit letí do koše.

Narozdíl od originálu z roku 1974 jsem se u remaku dobře bavila a stejně jako ve "Smrtelném zlu" tu bylo několik scén u kterých jsem se, navzdory jejich brutalitě a nechutnosti, musela smát (což podpořil i poťouchlý hudební doprovod), ale zároveň tu nechybělo ani napětí, které jsem v původní verzi tak postrádala. Líbilo se mi, že jsme se mohli podívat do Billyho minulosti a seznámit se s jeho roztomilou maminkou. Maniakální vraždící dvojka byla každopádně zábavnější a akčnější než vyšinutý honibrk na horké lince. Ti dva by si dobře rozuměli s Tříprsťákem z "Pachu krve", ten si dával oči a lidské maso taky moc rád. Do jedné z hlavních rolí byla obsazena Andrea Martin, která si zahrála i ve verzi ze sedmdesátých let a kromě ní se tu objevila spousta krásných, mladých hereček. Nejkrásnější byla rozhodně Ágnes v podání Deana Frisse, který stál za kamerou v "Nezvratném osudu 3", kde hrály Mary Elizabeth Winstead a Crystal Lowe, zde jako Heather a Lauren.

Tohle a mysteriózní horor, jo? Nevzpomínám si, kdy naposled jsem se u filmu tak příšerně nudila! Od prvních pár okamžiků je díky hlasu v telefonu jasné, kdo vraždí a shodou náhod je to v dabované verzi ten samý jako ve Vřískotu a protože volá o pěkných pár let dříve než jeho následovník, tak pochybuju, že je tomu jinak i v originále, protože nemá žádnou hračičku, co zkresluje hlas. I přes psychopatické pitvoření musí být znát, kdo je na druhé straně drátu. Z chování je také naprosto zřejmé, že ten kluk je prostě magor. Postavy byly stejně všechny na pěst (ať už trapně slizká nymfomanka, nebo bába s chlastem ukrytým po celém bytě, takže dobře jim tak. U tupé a uřvané Jess mě vážně mrzí, že ji nedostal (i když možná, že ano a herečka jen neuměla zahrát mrtvolu), protože za popadnutí pohrabáče a výběhu do schodů domu, o kterém ví, že je tu vrah, by si zasloužila kulku do hlavy. Část filmu jsem se nudila, dokonce jsem u něj i na chvíli usnula a rozčiluje mě, že se tahle vyčpělá hovadina považuje za horor. To už byl podle mě lepší i "Pátek třináctého", který má na konci alespoň vysvětlení. Je mi fakt fuk, že je to klasika, já bych se snad radši podívala i na epizodu "To je vražda napsala" a to už je co říct.

Tak je tu další Emily, její vymítání a zase to americké, brutální trhání zubů jako v propadáku "Nebojte se tmy", nebo v "Saw 3D" (nestačí jim Zoubková víla, oni ty tesáky prostě musí rvát všem - ne nadarmo se říká "zuby, pohroma huby") Také tu máme šeptající Pandořinu skříňku (i když tohle byla vlastně spíše skříňka Abizina) a můry, které mají v okultním symbolismu význam lidské duše, která hledá novou inkarnaci. Gnostikové v motýlech viděli symbol nečistého ducha a "anděla smrti". Chvilka poezie: S půlnocí můra vstává, prokletí přivolává. Bavila jsem se, ale neměla jsem ani z poloviny takový strach jako například při Sinisteru, nebo Insidious, kdy jsem měla vážně staženou řiť a několik dní přes noc rozsvícenou lampičku. Byl to zajímavý a napínavý horor, ale kromě scén v nemocnici mi tu nějak chyběla stísněná a děsivá atmosféra. Herci byli skvělí, hlavně pohodářský, židovský reggae hudebník Matisyahu v roli vymítače (Marleyho "Rastaman Chant" na těch schodech vystřihnul fakt parádně), velký sympaťák Jeffrey Dean Morgan (řekla bych, že je hodně podobný Javierovi Bardemovi) a Natasha Calis v roli posedlé Em. V malé, ale klíčové roli se objevil Jay Brazeau, který otce posedlé Em, coby zasvěcenec, správně nasměruje. V "Oni přicházejí" byl zase naopak racionálně uvažujícím psychiatrem, který už vzhledem k nevysvětlitelným jevům na konci o svém přesvědčení váhá. Po shlédnutí filmu jsem mírně znepokojená, ale šťastná, že mám všechny zuby a z krku mi neleze ruka, nebo můra.