Noc oživlých mrtvol

Naprostá klasika, která mě strašně bavila i na druhé zhlédnutí po letech. Chápu výtky mnohých, které zde čtu, jako například že se většina postav zombíkům takřka nebrání (a celkově se nechovají příliš logicky, s výjimkou černocha) a že samotní zombíci nevzbuzují příliš respekt, ale podle mě to ty lidi hodně hodnotí dnešním pohledem, což je škoda. Ten černobílý obraz podle mě nemá chybu, stejně tak výtečný soundtrack, a v mnoha momentech to je fakt strašidelné, což se o spoustě současných hororů říct nedá. Samotné vysvětlení původu zombíků je zde sice k smíchu - ve filmu doslova zazní, že veškeré dohady se točí kolem satelitu vypuštěného k Venuši, který se na Zem už nikdy nevrátil, dlouho kroužil kolem Venuše, dokud ho NASA dálkově nezničila; vědci zjistili, že vydává záření velké intenzity a toto záření je nakonec zodpovědné za probíhající vraždění, protože dávka záření z vybuchlého satelitu byla tak silná, že v daných podmínkách mohla pravděpodobně vyvolat mutace - ale i nad tím velkoryse mávnu rukou, protože mě ten film svým drsným závěrem znovu dostal, podobně jako když jsem ho viděl kdysi ve Varech na půlnoční projekci. (12.08.2019)

Dlouhá léta mě zajímalo, jestli prapůvodní černobílý zombie horror měl nějaké smysluplné příběhové zarámování. Teď už můžu říct, že má, a k mému údivu fungující líp než u řady soudobých žánrových souputníků, kteří už se kolikrát ani nesnaží cokoliv vysvětlit a jenom vrhají proti přeživším lidem sprintující nemrtvé, nejlépe po desítkách. Sice to platí jenom v kontextu doby, ale právě tenkrát to musela být neskutečná pecka, protože sci-fi se za oněch časů psalo v tomto duchu, a to, co nabubřele nazýváme dobýváním vesmíru, přinášelo tehdy aktuálně velkou spoustu překvapení. Takže jaký je problém s podivným druhem radiace z vesmírného bordelu sesbíraného jakousi sondou?:) Mělo to zkrátka něco do sebe, a mělo to nemalé společenské přesahy, ale v mém světě jsou živáčky na kusy trhající umrlci předurčeni výhradně k tvrďácké zábavě:) Chápu, že je to taková klasika, a vzdávám velký Respekt na úkor Zacka Snydera a spol., protože už mi nepřijdou tak originální v "řešení" snižování počtu přeživších, a vidím je už jen téměř výhradně jako klipaře a rekvizitáře bez nějakých myšlenek. Což ovšem neznamená, že mě jejich filmy nebudou bavit. 80% za nečekaně komplexní zážitek. (19.11.2011)

Velká klasika na mě nezapůsobila nijak oslnivým dojmem, ale i tak musím uznat, že své specifické kouzlo to rozhodně má. Především stojí za zmínku stupňující se atmosféra a perfektně zvolené prostředí odlehlého statku, kde pohled na zvyšující se počet lopotných zabijáků nevěstí nic dobrého. Navíc Romero byl vyloženě zrozen pro zombie žánr a umí s ním skvěle pracovat, takže i pomalu se potácející a chabě namaskovaní herci dokáží vyvolat stejný pocit znepokojení, jako moderní sprintující příšery. Co mě ale hrozně dráždilo (kromě příšerného dabingu), bylo naprosto nemožné chování hlavních postav, kdy pouze jedna jediná byla schopná racionálního uvažování, zatímco ostatní jen naříkali nebo zkameněle koukali do stěny. Ale jak jsem se prvních dvacet minut jen nechápavě usmíval, nakonec se z toho opravdu vyklubal velice slušný a napínavý horůrek :) Hodnocení je přesně mezi 3 a 4*. Ke 4* se přikláním hlavně proto, že se jedná o nepopiratelný skok v daném žánru a koneckonců stále i o jeden z jeho nejlepších zástupců... (09.04.2013)

USA päť cólov pod zemou. Americká zástava hrdo veje nad pustým cintorínom. Prázdnotu naruší pomätený, násilnícky chlap s vykazeným chrupom, napadajúci súrodenecký párik. Odkiaľsi vyliezajú mŕtvi, pretože unifikácia nie je ešte dokonaná. Začína zdanlivo bezdôvodné násilie na tých, čo sa ešte stále pohybujú na Zemi a nezaradili sa do poslušného radu. Krvavé kúsance a prijatie časti tela jeho zjedením zaraďuje všetkých živých do zástupu mechanických bábok (akási zvrátená forma svätého prijímania). Trhané, pomalé pohyby, vyprázdnené pohľady, mechanické naprogramovanie slúžiace jedinému cieľu. Všetky úkony mlčanlivých, zvláštne chrochtajúcich zombíkov mi pripomínali viac než čokoľvek iné práve robotov a zvuky ich hrkotajúcich mechanizmov. Brániaca sa menšina však vďaka zmäteným ženám a mužom neprekonajúcim svoje ego tiež nemá na ružiach ustlaté. No a záver ? Genocídu premeny tela uhryznutím strieda genocída automatických strelných zbraní. Na citlivé skúmanie odchýlok sa nehľadí. Romerova vizuálne podmanivá čiernobiela jazda od prvopočiatkov v sebe obsahovala filozofický podtext. Možno dobovo šmrcnutý vojnou Ameriky z Vietnamom, mne osobne utkvelo najmä vyššie uvedené. Je niečo horšie než smrť? Áno, niekedy je to život. (24.02.2008)

Presvedčivosť príbehu vyplýva z absencie humoru. Ak sa Peter Jackson diví, prečo sa toľko hororov berie vážne ("robiť tak Hellraisera, Pinheada by som otrepal o múr, až by sa mu tie ihly zapichli do hlavy celé"), odpoveď je prostá - najúčinnejšie je sebarešpektovanie. Čierny humor je síce fajn, no len čo vstúpi na scénu, podráža nohy tomu, čomu má slúžiť. A "Noc živých mŕtvol" je legendou práve preto, lebo sa rozumne vyhýba jacksonovským "zapichovačkám". Ja netúžim vidieť zombi, ktorá obeti najprv predloží menu vo francúzštine a zacituje z neho. Chcem vidieť to, čo Romero ponúka v prvých cca 13-tich minútach (mimochodom, geniálny tieň, ktorý sa objaví na skle predtým, než Barbara vystúpi z auta akoby dával na známosť, že tu nebudeme mať do činenia len s hrôzou, ale i ozajstnou filmárčinou). Film má kultové parametre i z iného dôvodu. Povedal by som, že medzi "Nosferatu" a "Night" nebol žiadny skutočný horor. Najprv Nosferatu, potom dlho nič, resp. roztomilé opusy štúdií Universal a Hammer a odrazu... Ak si po spomínanej úvodnej 13-minútovke neučešete vlasy, zostanú vám stáť na hlave až dovtedy, kým vás na to neupozorní kolega v práci alebo sluha menom Igor. Hudba, anticipujúca Carpenterove tóny Halloweenu a Hmly (videl som verziu na DVD od firmy Oracle z roku 2002) je príliš skľučujúca než aby sa dalo na film pozerať častejšie, ale to je v podstate kompliment, však. Niektoré zábery evokujúce fašistický alebo vietnamský (b je správne) holocaust by pre určitých ľudí mali byť znamením toho, že horor zrejme nebude tak obsahovo vyprázdnená záležitosť. Vďaka Romerovi tu teda máme tzv. absolútny horor, ktorý odnaučí slušnému zvyku chodiť na pohreby. Éra kvetinových detí tu končí a začína éra detí voňajúcich fialky odspodu. Ak po zhliadnutí tohto filmu nebudete mať nočnú moru, potom ste Jack Rozparovač, George A. Romero alebo zombi. PS: Predtým, než sa rozhodnete pozrieť si farebnú verziu, uvážte, že čiernobiely look sa na konečnom sugestívnom pôsobení diela podieľa cca 40 percentami. Film je totiž aj nezastieranou poctou nemému filmu. (01.04.2005)