F.man

Zajímalo kdo mohl napsat takovou kravinu jako The Stranger. Tipuju to tak na zhuleného wrestlera po páteční show v šatně, protože tolik nesmyslů, kolik se v tomhle snímku na diváka valí, to je fakt neuvěřitelné (už první titulková scéna solidní úlet). Když k tomu přidám debilní kameru, ke všemu digitální, které už asi nepříjdu na chuť nikdy, huhňajícího 3:16 Stone Colda a další "herecké" výkony, máme tady po delší době odpad! jako vyšitý. Save yourself, save him. Do it!

Tak tohleto je vážně Úlet s velkým U, ve kterém záleží jen a pouze na divákovi, jak mu Wongova šílenost sedne. Buď ho totiž přemůže trapnost Hong Kongského huumoru, nebo se naopak bude všem těm situacím a vychytávkám celých 93 minut skvěle smát. Já skončil tak na půl cesty, zejména protože mi hodně dlouho trvalo než jsem na tuhle hru přistoupil. Pak to byl ale vážně zážitek a i když nebudu Městského lovce vyhledávat - pokud se mi namane šance jej někde znovu vidět - budu se těšit. City Hunter!

Těžko nějak komentovat snímek, který je v podstatě rozsekán na spoustu malých útržků a ve kterém jde spíše o dokumentární vykreslení jednotlivých postav, motivací či událostí než o děj. Samozřejmě že negativní vyznění je nakonec jasné a správné, ale plusem pro Smyczeka je fakt, že nesoudí primárně on, ale až divák, kterému jsou předkládany obě strany mince. My lístky nepotřebujem, rozumíš

Mluvit o snímku z roku 1916 jako o velkofilmu, může nezasvěceným připadat jako hloupost, ale kdo viděl Intoleranci, ví o čem mluvím. Griffithové megalomnství je zde patrné skoro z každého záběru. Navíc Intelerance není jen o velikosti, ale také má solidní přiběh(y), Griffithův rukopis montáže, spoustu dalších vpodstatě objevných technik jako je například systém narace. I po 90 letech velice dobrý snímek s rychlým spádem, který stojí za to vidět nejen cinefilům. Out of the cradle, endlessly rocking...

Parádní Godartová studie o úloze kamery na atmosféru a pochopení postav a jejích interakcí, samozřejmě postavena na silném příběhu Nany, žijící svůj život. Vpravdě technicky dokonalý snímek včetně několika velice zajimavých vychytávek se skvělou a nádhernou Annou Karinou. Další slova jsou zbytečné, protože tohle je jeden z oněch autorských filmů, pracujících v základu s divákem a jeho vnímáním. The more one talks, the less the words mean.

Ach, má dětská legendo! Hail to ČT za opakování

Opět skvělý materiál, převeden opět bravůrně, opět zachycená skvěle společnost, a atmosféra a opět parádní Toshiro Mifune a vykreslení postav. V podstatě film bez jakékolich chyby ať už technické, dějové či jiné a ještě k tomu s přesahem. Pět hvězd jasných. I'm not dying yet. I have to kill quite a few men first.

I mistr tesař se někdy ... nechá semlít velkým studiem či rancem peněz, aneb Alence 21. století nesluší. Celý snímek je totiž naprosto odosobněný od předlohy, popřípadě Burtonovy fantazie a pohybuje se v disniovském pozlátku CGI animace. Nebo jinak - studiový prefabrikát se spousto barviček, ale totálně bez duše. Nedávno jsem o tom psal v komentáři k Čarodějnému učni - temné pohádky mají oproti těm kladným něco do sebe. A Alenka byla vždy poměrně strašidelná záležitost. Jde i vidět v designu postav a určitých menších situacích, že i Burton to tak viděl, ovšem Disney zřejmě chtělo středoproudoval omalovánku. A tak od naprostého (asi ale jen mého osobního) propadáku to trochu zachraňuje Depp, H.B. Carter a (netušil jsem že to kdy řeknu) Anne Hathaway. Naproti tomu, i když budu proti většině, Mia Wasikowska místy solidně tápe, ale na druhou stranu je několik jejích momentů skvělých. Takže takový lepší průměr. Have you any idea why a raven is like a writing desk?

Variace na téma Job zasazená do trošku reálnějších bariér. Přívlastek "nedivákové", který se zde i v recenzích docela často objevuje mi moc nesedí, naopak, pokud divák pozoruje film se zapojením alespoň elementární empatie, je postava Larryho tak neuvěřetilně diváková, že snad nemůže nudit nikoho. Osud, se kterým musí Larry bojovat, jeho typické lidské hledání jakékoliv odpověďi, které se mu klasicky odnikud nedostává a jeho pouhé přijímání reality, prostě poměrně "divákovské" problémy (které sice jsou trochu posunuté, ale tvoří kompromis mezi Jobem a každodenností). Některé se vyřeší lehce, jiné složitě, ale pořád se objevují a běží. A konec? Vždyť o něm byl celý film. A hlavně první věta (moje poslední). Jinak samozřejmě vystavěno na typiky Coenovských trademarcích. Příjemný zážitek. "S přirozeností přijímejte vše co se vám přihodí. Rashi"

+1 paascha