nmarca

Velmi slušný, skutečně od prvních minut napínavý napínák (=thriller) s velesympatickým Liamem Neesonem, v zajímavém prostředí Berlína. A postarší hvězdy jako Frank Langella nebo Bruno Ganz mu jen dodávají zajímavosti. Samozřejmě, děj má své mezery, ale který thriller je nemá … Moc příjemný filmový večer.

Monumentální – monumentálnější než cokoli jiného. Přechod Rudého moře vyráží dech i dnes, v době digitálních filmových světů, přes 50 let od vzniku filmu. Monumentalita však je na škodu vlastnímu biblickému poselství, o hledání víry, jediného Boha, o touze po svobodě; jako všechny pomníky trpí přehnaností a nedostatkem pokory. Daní za rozsáhlost filmu je i nevyrovnanost jednotlivých částí – zlomem k horšímu je setkání Mojžíše s hořícím keřem, kdy kromě Božího jména obdrží ondulovaný účes s melírem; celkové vyznění má však nepopiratenou sílu. Na rozdíl od sošného a odhodlaného Charltona Hestona podává farao Yula Brynnera tragicky mizerný výkon. Ve své době to ale musela být bomba.

První vzpomínka: brněnský filmový klub, rok 1985, zjevení, kdy v hávu pop-rockové hudby, obohacené o prvky folklóru, v Jancsóovských skupinových scénách, se odehrává nevídaný příběh. Na plátně se nezakrytě objeví kříž jako symbol vítězství, otevřeně se mluví (nebo spíš zpívá) o křesťanství, středověký světec je kladnou postavou. Představa, že by u nás někdo napsal takový kus třeba o svatém Václavovi. Nemyslitelné! Druhá vzpomínka: 20. srpen 1987 v Budapešti, oslavy Dne ústavy, což je kryptogram pro svátek svatého Štěpána. Ohňostroj nad Dunajem v zeleno-bílo-červené za zvuků hudby z populární rockové opery. Závidím Maďarům jejich národní hrdost. Třetí a nejnovější zážitek: Setkání s maďarským nacionalismem, nekritickým vyvyšováním malého národa nad všechny ostatní. Ale … stejně jim závidím z našeho malého českého poraženectví! PS. Ano, ty bílé ponožky byly skutečně považovány za „cool“oděv!

Že by Peter Weir s přibývajícími léty ztrácel invenci? Jistě strhující, na skutečnosti založený příběh, zahraný skvělými herci, odehrávající se v fascinujících krajinách téměř všech klimatických pásem, podmalován úchvatnou hudbou, je sám o sobě dostačující k tomu, aby nenudil, vedl k zamyšlení nad smutnou historií střední a východní Evropy i nad silou lidského ducha, ale od Mistra režiséra bych čekala ještě nějaký bonus navíc.

Samozřejmě, nemůžeme na film hledět jednoduše dnešníma očima... ale je velmi povedený. Mnohovrstevnatému příběhu z yorkshirských vřesovišť sice líp sluší předlohou daný romantičtější konec 18. století než doba o pár desítek let mladší (soudíc dle kostýmů), vhodnější by byla i době vzniku méně poplatná hudba, ale jinak je Wylerův film jedním z nejpovedenějších přepisů jediného románu slečny Emily Brontëové. Dobrý, promyšlený scénář (jako mnoho jiných rezignující na druhou generaci příběhu), dokonale přesvědčivý a pohledný Laurence Olivier v roli Heathcliffa s temnou duší, s jeho jediným kladným citem - spalující láskou ke Cathy; labilní, náladová Cathy Merle Oberon; dobře obsazené vedlejší postavy ... Vyrovnal se mu jedině přepis s Fiennesem s Binocheovou z roku 1992.

Zvláštní. Zvláštní ve všem, včetně jakési jemné absurdity příběhu, včetně kombinace drsné válečné reality s kýčovitostí a naivitou, včetně podivné absence emocí, včetně nevšedního dětského půvabu hlavní hrdinky v kombinaci se zralostí několika křížků, která se jí zračí v očích, včetně toho, co s lidmi dělá válka... Zvláštní.

Pěkná slátaninka s zábavnými hereckými výkony, z nichž tradičně nejhůř působí Ben Kingsley, jehož dohání Kevin McKidd s vytřeštěnýma očima. Promiň, Coline, Ty za to nemůžeš...

Vlkodav se nějak zatoulal z boční line Pána prstenů, na niž Tolkien (a zejména Jackson) pozapomněli. Že by odpadlí Rohirové!? Takže - hlavní chybou je přehršle záběrů i hudebních motivů okopírovaných z LOTRa a občasné ruské "mrazíkovské" úlety. Jinak pěkný, ale dost předvídatelný příběh s velmi sympatickým ostražitým bodyguardem s pitomým jménem (ještě že se nejmenuje třeba bernardýn nebo pitbul!) v hlavní roli.

Příběh Jeana Valjeana mne fascinuje už dlouhá léta, o to přísněji hodnotím jeho filmové adaptace. Zde mě nesmírně rušily jak české exteriéry (revoluce na Hradčanském náměstí :-)), tak podivná politická korektnost (černoch jako Enjolras... nééé!) a pozměněný konec. Tahle negativa přebila i jinak výborné herecké obsazení a slušný scénář, který dokázal tohle literární veledílo zhustit do dvou hodin. V televizi film nepohorší, na plátně mě to spíš rozčilovalo.

Trochu zamerikanizovaný a zidealizovaný pohled na židovské partyzány, který stojí hlavně na výborných hercích. Zejména Daniel Craig potvrzuje, že má na víc než na agenta 007.