Recenze (149)
Kořist (1979) (TV film)
Výborné inscenaci plné skryté falše a zrady vévodí strhující výkon mladé Hany Maciuchové.
Příliš osobní známost (2020)
Ta hvězdička je pouze za Elišku Balzerovou a Griega s Dvořákem!
Případ mrtvého nebožtíka (2020)
Trochu moc kávy! Na Bláznivou střelu to nemá ani náhodou.
Dokonalá lež (2019)
Pro mě velké překvapení! Bohužel zároveň zklamání z amatérismu překladatele i tvůrců dabingu. Za tu Brandenburskou bránu (dvakrát za sebou) bych vám nezaplatil. Ale kdo si toho dnes vůbec všimne, že...?
Hvězda severu (1982)
Čekal jsem krásný zážitek, místo kterého jsem dostal dvouhodinové úmorné tlachání u stolu. Tady byly nůžky potřeba jako sůl!
Šarlatán (2020)
Takových filmů, které se vnímavým divákům dostanou až do morku kostí, se točí bohužel málo, a proto jsem za jeho vznik nesmírně vděčný! Paní Agnieszka je královnou evropských režisérů. Na její film se vyplatí jít, aniž byste o něm cokoli věděli. Dva diváci v polovině opustili sál, ale to je jejich problém. Asi čekali dalšího Bouráka... Děkuji za nepopsatelně krásný zážitek, který mě na dvě hodiny přikoval do sedačky. Věrní fanoušci paní režisérky možná zaznamenali i ten letmý dotek Verlaina a Rimbauda😉👍💚 Bravo!!!
Julie pod balkonem (1978) (TV film)
Výborná nadčasová inscenace, kde více září už tehdy výjimečná Simona Stašová, než její televizní sestra Sylva Sequensová, která má hlavní roli. Velký prostor zde dostala také Nataša Gollová v roli babičky. Role chápavého tatínka se skvěle zhostil ale i Jiří Vala a samozřejmě starostlivá maminka Věra Galatíková. Její krásný méně obvyklý účes na plese, to musíte vidět... Překvapila mě také jímavá hudba Petra Mandela. Opravdový archivní skvost, kterých z té doby zase tolik není!
Polibek od Beatrice (2017)
A proto miluji francouzský film. Délka byla naprosto v pořádku, protože za 90 minut se často nestihne sdělit vše potřebné. A filmy, které mají duši a mají co říct, tuto stopáž potřebují, aby mohly během vyprávění dostatečně uzrát. Aby se divák s postavami dostatečně ztotožnil a mohl je lépe poznat. V porovnání s kýčovitou americkou produkci působí francouzský film stále jako balzám na duši. Děkuji za něj!
Vzpomeň si (2015)
Dlouho jsem neviděl tak silný a kvalitní film. Naposledy mě takto zasáhlo v 90. letech taktéž výborně obsazené drama Hrací skříňka, které se tomuto filmu vlastně hodně podobá, i když není tak komorní.
Situace je vážná, nikoli však zoufalá (1976)
"Chováte se k mé snaše poněkud intimně...!" Výborná neokoukaná bláznivá komedie, v které jsem se po počátečních pochybách rychle zorientoval. Kdybych mohl, dám ještě jednu hvězdu za vynikající dabing (L. Lipský, E. Jiroušková, A. Vránová aj.)