Tomyfrok

Historie je mojí oblíbenou vědou, a pokud je navíc servírována tímto způsobem, nemám problém připoutat se na osm hodin k televizi, abych zhlédnul, jak to s tím papežem Alexandrem VI. vlastně bylo. První série se věnuje přibližně letům 1492-1497, jak jsem vysledoval z odehraného dění. Ano, odsledoval, jelikož to je jedna z mála neřestí tohoto seriálu - čas letí jak přetočením kouzelného časoměřiče z Harryho Pottera. Od počátku jsem si říkal, jak je možné, že ráno vyrazí na cestu a k večeru jsou na druhé straně Itálie. Jenže seriál si opravdu vybírá jen ty zajímavé střípky z minulosti nechvalně proslulého španělského rodu a skládá je za sebe za účelem vytvoření zajímavého a poutavého svědectví v příběhu starém před půl tisíciletí. A ono se to daří, jen se občas až trochu moc tlačí na pilu, takže si člověk ani neuvědomí, že uběhl další rok. Každopádně seriál určitě stojí za zhlédnutí, jelikož je opravdu na co se dívat (ať už skvělého na Jeremyho Ironse či celkem půvabnou Holliday Grainger). O vraždách a intrikách se není třeba zmiňovat, tak to opravdu bylo, a seriál Borgiové je jich plný. Těším se na druhou sérii, jelikož zde by se dle dějin mělo odehrát několik velmi podsattných událostí. (75 %)

Zbožňuji hračkářství a miluji Natalii Portman, jenže tohle byl přešlap jako Brno. První polovina Říše hraček oplývala tak dokonalou nudou, že jsem měl tendence ji vůbec nedokoukat. A u hodinu a půl dlouhého filmu je v takovém případě sakra něco špatně. Bohužel nemůžu říct, že by mě tohle bavilo třeba i jako dítě, vážně ne. Ta myšlenka, kterou se nám autor snaží předložit, jen vskutku prostinká, jenže podaná zbytečně opisovaně a schématicky, přičemž každému divákovi je po pár minutách jasné, oč tu běží. Děti věří, dospělí již nikoli (omluvte ten kazofilmový spojler), toť vše, oč tu běží. Každý má nějaký svůj úlet a herecky nešlo o žádné propadáky na Zlaté maliny, nicméně víckrát ne, Natali a pane Hoffmane. Děkuji. (40 %)

Zajímavý příběh a především život jedné americké legendy FBI. Bohužel se Clint Eastwood do celého toho vyprávění trochu zamotal a výsledných 137 je poněkud zbytečných a zdlouhavých. Časté prolínání dějových linií bych odpustil, dalo se v nich díky perfektnímu namaskování Leonarda DiCapria poměrně dobře orientovat, ale ono to celé skončilo pouze u toho vyprávění, které jako by postrádalo pointu. J. Edgar prostě nepřinesl nic, co bych si ze zhlédnutí filmu odnesl, co by mě přimělo se nad ním zamyslet, pamatovat si jej... dokonce jsem jej skoro i zapomněl hodnotit, jak rychle se mi vypařil z mysli. DiCapriův výkon je špičkový, o tom žádná, a bezpochyby táhne celý snímek, a ani zpracování nebylo nikterak zlé. Jenže bylo to nějak málo a na chybě je už možná samý námět, možná to celé pojmout trochu jinak... těžko říct. Každopádně tohle bylo trochu málo. (70 %)

Jak se již dneska stává tradicí, je základem překousnout prvních pár dílů, aby se vám seriál otevřel a našel si u vás své místo. Zooey Deschanel, kvůli které jsem New Girl začal sledovat, paradoxně není tím nejsilnějším článkem ze sestavy čtyř spolubydlících a jedné kamarádky modelky, které v tomto potrhlém seriálu vystupují. Zpočátku mi to nepřišlo, ale když jsem během tří dnů zhlédl na dvacet dílů, jasně mi došlo, že chci vidět další a těším se na ně. Postavy se zdají na první pohled poněkud jednoduché, jenže opak je pravdou. Každá z nich je poměrně detailně propracovaná a tím pádem přináší do téhle party svoji špetku humoru, který je víceméně dobře vyvážen od toho hloupě pitoreskního až po pořádný sarkasmus. Nedovedu si dnes představit, že by New Girl mohla utáhnout víc než tři čtyři série, ale zatím mě nadmíru baví a jsem mile překvapen, takže směle do červených čísel. (70 %) Zlom přišel bohužel dřív, než jsem čekal. Uprostřed druhé série tak výrazný pokled kvality, že bohužel. (60 %)

Film s notnou dávkou nadsázky, který je opravdu spíše teenegerskou komedií než čímkoli jiným, a i v tom vtipu by potřeboval ještě trochu přikořenit. Riskantní podnik dal ale tehdy jednadvacetiletému Tomovi Cruisovi obrovskou šanci a on se k ní postavil čelem, chopil za pačesy a z filmového plátna se již neodlepil. Tímhle snímkem se Tom zapsal u mnohých mladých fanynek a jen o pár let později natočil hity typu Top Gun nebo mojí největší srdcovku Rain mana. Příběh tohoto filmu je úsměvný a tenkrát herecky o nic zkušenější Rebecca De Mornay vypadá celkem k světu. Přesto své role zvládli oba protagonisté hlavních rolí s dostatečným přehledem. Jo, s postitutkou by se doopravdy asi nikdo netahal a bordel doma také nedělal. Ale filmy nejsou vždy kopiemi dramatických životních situací. (60 %)

Marně jsem se snažil hledat nějaká jiná pozitiva než jen celkem pohlednou Jennifer L. Hewitt a nakonec jsem uznal, že ze všeho nejlepší byl v tomto případě námět. Jenže ten sám o sobě není filmem, a v tomto podání jím není ani The Client List. Od špatných hereckých výkonů přes režisérem zpackané scény... chvílemi jsem měl pocit, že koukám na odpolední seriál pro mladistvé. A ono se není čemu divit, Eric Laneuville skoro nic jiného než seriály ani netočí. Ve filmu je třeba každou scénu procítit, ne pouze nakousnou a jet dál. Zasloužil by si mnohem víc surovosti, trochu živelnosti a větší drive. Ač je třeba uznat, že jisté předpoklady má, a když přimhouřím své kritické oko, může nenáročného diváka (pokud neusne) asi i uspokojit. Stejně ale nevěřím, že ještě někdo točí filmy tímto způsobem. (25 %)

Nepopsatelně silný vnitřní pocit, který se dostavil se závěrečnými titulky, mě donutil hodnotit možná více, než bych ještě pár minut před skončením filmu zamýšlel. A o tom filmy jsou. Velmi si vážím řežisérů, kteří dokáží na téměř dvě hodiny zaměstnat můj mozek takovým způsobem, že ještě pěknou chvíli po skončení filmu stále pracuje a rozjímá nad právě zhlédnutým. První slabá půlhodinka není ničím zajímavá, ale jakmile odplyne, jste plně zakořeněni v ději a nastává to pravé drama. V Zakletý v čase se střídají slabší místa s těmi silnými, ale ty na mě zapůsobily natolik, že byl výsledný dojem velmi radostný. Přestože se jedná o poměrně složitou hru s časem, autor má vše pečlivě promyšlené a pozorný divák by se neměl ztratit. Popřípadě se může vždycky podívat znova. Já to asi určitě někdy udělám. (80 %)

"Jsi jen bláznivá nezaměstnaná učitelka středního věku," zakřičí v jedné ze scén malá Ann na svou matku. A není daleko od pravdy. Adelle August ztvárněná úžasnou a pohlednou herečkou Susan Sarandon dala své filmové dceři Natalii Portman tu nejlepší školu. Život teenagera není jednoduchý, zvlášť tehdy ne, pokud je vaše matka nezodpovědná věčná puberťačka, která má jediný cíl, a to žít co nejdál od všeho fádního. Jenže na to příliš nemá jak svou osobností, tak finančně, a pro svou dceru je místo vzoru spíše přítěží. Ann touží ze všeho nejvíc o tom, že jednou uteče, jenže pouto matky a dcery není něco, co můžete jen tak přetnout v zápalu jedné hádky. Kdekoli, jen ne tady ničím příliš nevyčnívá, ale jde o kvalitní film a osmnáctiletá Natalie Portman zde dostává po boku velezkušené Susan Sarandon možnost filmově vyrůst, což, jak dnes víme, se jí povedlo brilantně. (60 %)

Jsem milovník tučňáků a císařských zvlášť. Vždyť je tak kruté, že jako pták nemůžou nikdy roztáhnout křídla a svištět mrazivým vzduchem desítky metrů nad zemí. Oni ale mají svoje ledové království na jižním pólu a výborné předpoklady pro plavání, potápění a tak vůbec pro přežití v drsných antarktických podmínkách. Dokument Putování tučňáků je něco víc než jen strohým popisem a výtahem z přírodopisu. Dneska už se takové snímky snad ani netočí. Tenhle film nabízí nádherný příbeh, který je podkreslen pro mě jedním z nejpovedenějších sountracků francouzské zpěvačky Émilie Simon. Díváte se tak na jeden rok v životě tučňáčí rodiny uprostřed kolonie, který snad někomu může jen zkazit jakýsi dabing třech hlavních ptačích hrdinů. Ale tím je film právě jiný a otevírá se všem divákům od dětí po ty nejstarší. Nikdy neomrzí. (95 %)

Po jedničce přišla dvojka, můj minimaratón z dubna 2012, a hned byl svět veselejší. Je až neuvěřitelné, jak se sedm let podepsalo na kvalitě zpracování dle hodnocení současně jednoho z nejlepších akčních filmů vůbec. A samozřejmě je to všechno především o penězích a Arnoldovi Schwarzeneggerovi. V rámci žánrů se tedy dle mého film opravdu stává nadprůměrným a je na co koukat. Horší je to už s dalšími podstatnými složkami, kterými jsou především vedlejší postavy a sci-fi příběh. Malej klučík John Connor ztvárněný Edwardem Furlongem mi lezl chvilkami až na nervy a jako největší kámen úrazu vidím ono putování časem. Jde o tak tenký led, který pokouší fantazii nejednoho tvůrce, že by si každý z nich měl dát sakra pozor a takový příběh mnohem lépe propracovat a vystavět, abych se nemusel neustále ptát "proč?". Omlouvám se fanouškům, pro mě nejde o srdcovou záležitost. (70 %)