Tomyfrok

Přes tisíc hodnocení a stále červená čísla? Někdy si připadám jako v hodně zvláštním světě, těžká kocovina, možná to nebyla Kirsten Stewart, kdo si něco šlehnul a celé to dvouhodinové utrpení jsem si jen vysnil. Kéž byl. Tenhle sníměk trpí od začátku až do konce. Herci, zpracování, realističnost, scénář... to vše je špatně. Ve filmu se navíc vyskytuje tolik logických chyb a nesmyslných scén, že jej činí v podstatě stupidním. Omlouvám se, že jsem se nenechal oblbnout animovanými králíčky, kytkami, lesními leprikóny či jelenem se stromem na hlavě. O roli Sněhurky ani nemluvě. Když pominu, že jsem chtěl po jejím odříkání otčenáše opravdu opustit kinosál, není přece možné, aby herečka, která vypadá oproti roli prostitutky ve Svět podle Mallory pouze jako umytá, hrála nejkladnější a nejčistčí postavu celého filmu. Co přijde příště - Angelina Jolie jako popelka? Halle Berry jako zlatovláska? Jediné plus za námět, jelikož postava lovce vysloužila Sněhurce hvězdu. Furt chci dát víc, jenže stále mě nenapadá za co. Ukrutná otrava. (30 %)

Famózní koncert v podání bezchybné Heleny Bonham Carterové a jen o špetku méně skvělým Aaronem Eckartem. Dopředu otevřeně přiznávám, že je mé hodnocení trochu nadsazené, jelikož jde o snímek, který jsem si už po prvním zhlédnutí doslova zamiloval. Rozhovor mezi mužem a ženou není nic víc ani nic míň, než co název filmu vypovídá. Precizně vystavěné dialogové drama dvou "starých známých" je nabité emocemi, životem, lidskostí, je realistické, ale zároveň i humorné. Je třeba uznat, že podobné snímky nemohou chytit každého, ale já patřím k typickým divákům. Těžko dohledávám detaily, které bych vytknul. Perfektní scénář i působivé zpracování o dvou kamerách, které dává možnost si ještě více vychutnat výkony dvou skvělých herců, u nichž jako byste si mysleli, že to snad ani nehrají. Pohled ženy a pohled muže je prostě rozdílný, byť se může zdát, že v základu je cosi společné. (90 %)

Zvláštní vnitřní rozpor v tom, že se těším na další díl, ale zároveň velmi zklamán tímto Zrozením. Hned zkraje přiznávám, že jsem dříve žádnou planetu opic neviděl, což by ale dle mého mělo být v důsledku spíše plus, jelikož nemám s čím srovnávat. Přestože má snímek pouhých 105 minut (a titulky jsou zde velmi podstatné), přijde mi celkově dosti rozvleklý. Sledovat hodinu a půl digitální opice? Chvíli je to sranda, ale po čase se to prostě okouká. To je však problém spíše scénáře, který ve výsledku nebyl až tak špatný. Co však oproti mnohým přispěvatelům odpustit nedokáži, je to obrovské množství logických nesrovnalostí a nesmyslů, které film nabízí. Vypisovat je nemá smysl, stejně o nich všichni vědí, ale na věrohodnost filmu já jsem prostě pes a bez ní si jej nedokážu dokonale užít. Zrození Planety opic tedy neurazí, ale rozhodně nenadchne. (65 %)

Nádherně podmanivý snímek, který vypráví o jednom drogovém dealerovi trochu nezvykle, osobněji, lidštěji. Tažnou silou 25. hodiny je pomalost a propracované dialogy. Jediný, kdo někam spěchá je Monty Brogan v podání Edwarda Nortona, který má poslední den před nástupem do vězení, aby si naposledy užil. Ve dvou hodinách poznáme s trpělivostí celkem slušně podstatnou část Montyho osobnosti. Nikdy nikoho nezabil, nebyl zlým člověkem, "pouze" prodával drogy a nyní přišel čas zúčtování. I on má svou lidskou stránku. I on má rodinu a přátelé. Musím souhlasit s mnoha příspěvky, že ústřední trojice Norton - Hoffman a Pepper hraje perfektně a především díky jejich výkonu má film svoji kvalitu. Jediné, co mi příliš nesedělo, byly dvě scény: "Fuck you" a "pohled do budoucnosti". Samy o sobě výborné, jenže v kontextu celého filmu mi trochu nepadly. Každopádně velmi povedená záležitost. (80 %)

Jak se film zpočátku solidně rozjíždí, nastalo už někdy krátce po půli obrovské zklamání. Dokonce jsem si říkal, že i Jessica Alba se ukázala, že umí hrát, ale se závěrem filmu padá i její výkon. A už vůbec nemluvě o nudících rádoby retrospektivních záběrech. Abych byl konkrétní: Nastane klasická situace, kdy se bohatý mladík zamiluje do chudé holky, nikdo o tom neví, hlavně ne matka, a aby toho nebylo málo, mladík může každou chvíli umřít na slabé srdce. Úvod bychom měli. Nastane příležitost operace, mno a co se nestane - nic není tak, jak by kdokoli čekal. I když kdokoli - zápetka je rychle prozrazena a ani mladíkově matce prý nic neuteklo. Nechci tu vyzrazovat příběh, páč právě ten zřejmě poslal Probuzení do červených čísel, ale tak nějak všichni zapomněli, že nejzajímavější by na tom filmu byla další nenatočená hodina, která by detektivně mohla řešit soudní spory, nastalé vztahy, hru citů aj. Shrnuto podtrženo, zajímavý námět, který byl ovšem velmi prostínce převeden do podoby scénáře a posléze natočen. Tolik nevyužitého potenciálu, až mě bolí "u srdce". (60 %)

Tak co, řekl jsem si, kouknu se na francouzskou romanťárnu, která má v názvu "pornografický" a Djkoma se nad ní s maximálním hodnocením rozplýval. A ono to vyšlo. Je to příliš zvrácená představa, že si dva cizí lidé domluví přes inzerát sex, nebojí se v tom pokračovat a po několika měsících, když vyvstanou první city, se vše začne komplikovat, ale proč ne, oni se snaží navzájem konečně poznat. Celý snímek je vedený v jakémsi dvojinterview, kdy nám jej oba aktéři popisují retrospektivně. To dává Pornografickému vztahu střídání napětí a vypjatých scén s těmi klidnějšími, s nadhledem. Film je perfektně zvládnut po psychologické stránce postav, velkou sílu představují dialogy, které maximálně podporují fantastické herecké výkony Nathalie Baye a Sergi Lópeze. Málokterý snímek si dokáže na tak malém prostoru, který dvojici herců nabízí jedna kavárna a hotelový pokoj s přilehlou ulicí, vytvořit tak podmanivou atmosféru. I vzhledem k tomu, že jsem si celý příběh ještě dvacet minut poté rozebíral v hlavě, jsem byl na vážkách se stoprocentním hodnocením, ale zatím si jej ještě ponechám a všem film doporučím. Těch 80 minut uteče jako nic. (90 %)

Fakt jsem si nemyslel, že mě takhle bláznivý námět může chytnout, ale už po deseti minutách bylo jasno. Za všechno bych vyzdvihl jednu hlášku, která se vyskytuje také ve filmu (byť trochu křečovitě), a to "Peníze, nebo život?!" Co když totiž právě život je to, co je směnitelné, a to jediné, čím se můžete vykoupit. O tom je právě Vymezený čas. Místo peněz lidé platí vteřinami, minutami, hodinami... svého života, aby si obstarali jak základní životní potřeby, tak i třeba nějaký ten luxus navíc. Každý má přesně určeno, jak dlouho tu bude, ale čas lze i získat. Ve výsledku je zajímavé, jaké priority se najednou dostanou do popředí. Musím uznat, že zde vidím i mnoho nedokonalostí, jenže se mi v nich nechce moc hrabat, protože mě snímek překvapivě hodně bavil. A zvlášť jsem si užíval Justina Timerlakea, hraje líp a líp. Přestože samý příběh je trochu schematický, má film myšlenku a dá se říci, že i poslání - čas je drahý, ač klišé, tak žít každý den naplno. (70 %)

Nádherná a zárověň děsivá průprava historií o 16 století zpátky. Není třeba, aby takový film zachycoval přesnou realitu, ostatně kdo vám dneska zaručí, že to, co je zapsané v moudrých knihách, tak opravdu proběhlo. Důležité je, že náboženství hrálo prim, a to jak v politice, tak v běžném životě. A křesťanství má za staletí působení na svědomí mnoho životů. Je až děsivé, jaké analogie si člověk z Agory může přinést do současného světa. Snad i proto tak vysoké hodnocení. Sama Hypatie v podání Rachel Weisz, o které tento snímek vypráví, není ani tak tím hlavním a její snaha o poznání fungování vesmíru je zde, byť zřejmě reálně, nadnesená spíš ke kontrastu ku víře v Boha/y. Agora ukazuje, jak je i náboženství nestálé, vrtkavé a především, jakým je nástrojem moci ať už jste politikem či fanatickým vyznavačem. Z obou stran zní jediné: "Kdo není s námi, je proti nám. Jediný trest - smrt." Na ateismus nebo jen vlastní poznání nebyl v jistých dobách brán ohled a slovo "tolerance" v tehdejších slovnících nemělo místo. Donutí k zamyšlení. (70 %)

Občas je i oddychovek třeba, protože jinak bych musel přemýšlet nad významem vzniku tohoto snímku a k ničemu bych se nedobral. Tohle je válka se tváří už od traileru jako akční podívaná s dvěma agenty, kteří bojují o jednu holku. A ono to tak i je, jen té akce najdete hodně poskrovnu. Kdyby dva hlavní hrdinové nebyli agenty, klidně by mohli být pekaři, doktory nebo taxikáři. Krom toho, že by nemohli používat nejmodernější sledovací a odposlouchávací zařízení, si dovedu představit stejně "zajímavý" scénář, který by na dané téma mohl vzniknout. Reese Witherspoon hraje navíc docela tupku, která jakože dá na každou radu své kamarádky, a tak se dostane do vztahu se dvěma muži, kteří jsou kolegové a nejlepší kamarádi. Ch-jo, už jen když to píšu, přijde mi to děsně hloupý. Ale co, v rámci očekávání to asi představy splnilo, jen já osobně takových filmů tolik nepotřebuji. Méně je někdy více. (50 %)

Dlouho jsem neviděl něco tak přeceňovaného, jako Warrior. Nejen, že jsem měl pocit, že se dívám přes dlouhé dvě hodiny na špatně natočený dokument o bojovém umění v rámci jednoho turnaje MMA, ale především jsem se nedkutečně nudil, jelikož jsem u každého ze soubojů odhadl nejen vítěze, ale i celkový průběh zápasu. O to trapnější bylo výsledné finále. Mno co, nebudu tu spoilerovat, ale vážně jsem zklamaný. Když si vzpomenu na Fightera, není s čím srovnávat. Ten film ve mně něco zanechal. Z Warrioru si bohužel neodnesu ani tu kocovinu, jelikož příběh kolem dvou bratrů byl zatraceně mizerný a nemohl jsem se ubránit i takovým výrazům jako "zelenej mozek" atp. Ne, nevadí mi zápasnický snímky, v rámci sportu mě i baví, ale vše má svý hranice a ve filmu bych čekal, že se třeba i bude něco dít. Tahle povídka mě teda sakra nezaujala a postavit to celé na nenávisti k otci a potřebě financí pro rodinu... oh, OuKej, ale s jedinou odpovědí: "Znovu, a lépe!" (50 %)