Tomyfrok

Kamarád zde píše, že patřil mezi ty exoty, co se jim jednička líbila víc než pokračování. Já zase patřím mezi ty exoty, kteří Terminátora viděli poprvé v roce 2012. A troufám si tvrdit, že v tom bude největší problém. Chybí nostalgie a pro mě, jako náročného diváka, perfekcionistního rýpala a milovníka silných příběhů, prostě nemohl být Terminátor ničím objevným. Tenhle film dneska patří již takřka ke klasice - soudě z mnohých narážek a parodií v jiných snímcích či nekonečných debat mých filmofilních přátel. Chápu, že nejpodstatnější věcí jsou u akčního filmu peníze, kterých bylo evidentně tak na dokument o prachu, ale potom po mně prosím nechtějte, abych ujížděl na té prastaré animaci, kterou dokáži hltat tak možná u Cesty do pravěku. Ano, měl bych to možná brát očima 80. let, ale já se chci bavit dnes. (55 %)

Přijde mi s podivem, že se žádný z předchozích tří filmů nedostal do červených čísel a American Pie: Reunion má v době psaní tohoto komentu neuvěřitelných 86 %. Samozřejmě to objektivně neodpovídá kvalitě filmu, ale spíš jistému sentimentu, jelikož jediné, co se u nových Prciček změnilo, je, že jsme o deset let zestárli. A v tom je možná ten problém. Vtipy, které jsem jako náctiletý ještě celkem žral, mě dneska už jen tak vnitřně pobavily, ne často, ale i jsem občas zakroutil očima, jak jsou některé scény přehnané. Školní sraz se drží svého klasického humoru, ztrapňování, erotických narážek menších i větších a všeho, co k Prcičkám od roku 1999 prostě patří. Tenhle film je průměrný, na čtvrtý díl série úctyhodně ukoukatelný a dokonce s náznakem možnosti pokračování. Za všechno vyzdvihnu jediné, a to obsazení: každý kdo v prvním American Pie měl nějaký štěk, se zde objeví, a za to režisérům velký dík, to se jen tak nevidí, to mě bavilo. (65 %)

Jelikož jak jsem na začátku filmu jakštakš tušil, o co autorovi jde, v samém závěru jsem byl totálně mimo mísu. Tyhle nekonečný nekončící záběry podkreslený podrývavou melodií jsou klišé jako prase, co víc, tady to vůbec nefunguje a člověk jen čeká, kdy se konečně začne něco dít (a já to fakt nemám rád). Dějové scény jsou zase jako vytržené z reálného života s absolutním přepisem na jednu statickou kameru. Jako sorry, ale tohle fakt ne. Chápu mnohé nadšení a nikomu to neberu, ale pro mě bohužel jedno velké zklamání. Holt nejen se Stevem McQueenem nemám v tomhle případě pramák společného a dokument o jednom "deviantovi", který nemůže prožít běžný vztah, se dá podat dle mého mnohem záživněji. (40 %)

Každý okamžik můžeme prožít jenom jednou. A i když dostaneme druhou šanci, není to totéž. Můžete ztratit vzpomínky, ale nikdy nezměníte, co cítíte, čím jste, svou povahu... jen to chce trochu času, aby se to mohlo opět probudit. Nemluvím tu o osudu, tenhle film je především o síle okamžiku. Channing Tatum mi je vcelku ukradenej, slyšel jsem, že je hroznej, stejně tak že úžasnej, a musím uznat, že roli v týhle romanťárně zvládnul docela s přehledem. Příjemně herecky zapůsobila i Rachel McAdams. O hodně větší průšvih byl však zbytek její rodiny. Všechny scény s jejich obsazením byly jak vystřižené ze špatné komedie, a člověk jim nevěřil ani pozdrav. Přehnané záporáctví nebylo na místě. Každopádně je to ukoukatelné a ani námět není k zahození. Čert vem, jestli se to stalo nebo ne, já koukal na film a ten nebyl zlej. (70 %)

Velmi kvalitní zpracování seriálového prequelu, které za Okresním přeborem ani nezaostává, ani jej nepřevyšuje. Poslední zápas Pepika Hnátka je zase jeden film do malé české kasičky. Nejde o žádnou stár a samému by bylo jasné, že na film letos nejspíš podruhé do kina nepůjdu. Příběh není tak silný, ale jako seriálového fanouška mě velmi mile potěšil a nejednou upřímně rozesmál, což se zase jen tak někomu nepovede, a proto tento pocit přebije vše ostatní. Kdo zná seriál, musí být spokojen se všemi postavami a ani role Ondřeje Vetchého mi nakonec nepřišla tak přehraná, jak se mi na první pohled zdálo. Vše do sebe skvěle zapadlo, a to včetně hlavního protagonisty Miroslava Krobota, který se vyznamenal skvěle odvedenou prací a zvlášť ve scénách se svou ženou (Jaroslava Pokorná) se kinosál bořil smíchy. Pro fandy seriálu povinná záležitost, pro ostatní povedená a vtipná oddychovka, která určitě nezklame. A to rozhodně nemusíte být fanoušky fotbalu. (75 %)

Přesně ten typ filmu, které mám rád, příjemně pohladí a ještě naladí na tak dobrou náladu, že se doteď usmívám. Na prvním místě je zde přátelství a díky němu znovuobjevená radost ze života. Ostatně právě ta a prostý humor bez obalu, dělají z Intouchables v dnešní době tak výjimečný snímek. Nemám rád francouzské komedie a i zde jsem byl, přiznám se, zprvu poněkud skeptický. Jenže když po pár minutách rozjede Omar Sy své divadlo, řechtal jsem se na celý byt jak pominutý. Vlastně ani nevím, o kom byl tenhle příběh víc, zdali o Drissovi, či o Philippovi, kterého skvěle ztvárnil François Cluzet. Oba herci se skvěle doplňovali a vytvořili výjimečný pár. V paralelních a vedlejších dějových liniích Intouchables poněkud pokulhávají, ale vzhledem k celkovému zážitku, který nabízejí, se to dá s klidem odpustit. (75 %)

Psychicky narušená osobnost dokáže narušit víc než pouze svůj život a filmařsky jde o vděčné téma. Tohle se pokusil předvést poslední dobou čím dál častěji obsazovaný Ryan Gosling. A nešlo mu to nejhůř, jenže nezazářil. Film bohužel trpí značnou nevyrovnaností, která tak proniká mimo hlavu hlavního protagonisty. První půle si hraje na drama, ve druhé snímek sklouzne k poměrně ucházejícímu thrilleru. Jenže časté vyprávěcí vstupy, které mají odkazovat k onomu nevyřešenému případu vraždy a v závěru se snad stupňují, kompaktnost a průběh filmu ještě více narušují. Dá se říci, že nejlépe se představila manželka hlavní postavy v podání Kirsten Dunst. Ostatní z plátna v mysli asi neutkvějí déle jak do konečných titulků. Ač tedy nejde o nějak extra špatný film, mohl autor se slušným námětem naložit lépe. (55 %)

Rachel McAdams alias "žába k zulíbání" herecky příliš nepovýšila, ale od některých herců prostě velké role nečekáme. Oproti tomu Harrison Ford patří mezi filmovou špičku a jistě si může vybírat mezi desítkami scénářů ročně. Ve výsledku se ale nedá říci, že by v tomto případě udělal přešlap. Role nedoceněného moderátorského bručouna mu celkem sedí a proč si jednou za čas neoddychnout u něčeho nenáročnějšího. Trochu zklamaní mohou býti možná fanoušci Diane Keaton, která dostává prostor opravdu pouze jako druhořadá moderátorka a nic víc nemá možnost předvést. Ale berme to tak, že jde o opravdu průměrnou komedii. Drama zde nevidím ani za mák co v jiných filmech podobného typu a o romantice taky není příliš řeč. Že některá zaměstnání vztahům příliš nepřejí, téma je, ale je třeba ho rozvinout, což zde postrádám. Nicméně když jste dobře naladění, párkrát se u Hezkého vstávání upřímně pobavíte, což není zase tak zlé. (55 %)

Být to seriál, hltám díl po díle a nemůžu dospat dalšího týdne. Neujíždím na sci-fi, nehltám akčňáky, už vůbec nepatřím mezi fanoušky reality show, které mi přijdou zvrácené a dekadentní. Tahle má ale něco navíc a rozhodně nejte jen o ni. Je zde zajímavý příběh a skvělá Jennifer Lawrence. Film sám je jakýmsi obloukem. Začíná úplně při zemi, postupně nabírá a vtahuje do děje, aby mohla začít povedená honička o život, kterou její účastníci zdaleka nemají jen ve své režii. Nadhozené téma opravdu stojí za zamyšlení, protože je až děsivé, že i smrt může být masovou zábavou. A věděli to už dávno kdysi v Římě... Hunger Games ke konci negraduje, jak by možná mohl, ale na druhou stranu se nádherně vrací k tomu, co započal, a proto je to nejen odpustitelné, ale i žádoucí. I přes změnu v pravidlech hry, která je po 75 letech existence trochu absurdní, je to solidní podívaná. Ani by to bez ní prostě nemělo smysl, jelikož závěrečnými titulkami nic nekončí. Nakonec může vyhrát stejně jen jeden. (80 %)

Tři věci: Mám rád Jima Carreyho, zbožňuji Zooey Deschanel a nenamítám nic proti romantickým komediím, zvlášť, když mají originální scénář. Pokud je vám něco z toho protivné, raději Yes Mana vynechte, jelikož všechny tři jmenované aspekty jsou zde ve své podstatě typické. Jim Carrey (Carl Allen) je zde sice poněkud méně střeštěný, ale dohání to jeho spolupracovník Rhys Darby. Jeho gagy jsou stejně jako on tak hloupé, až se nikdy neudržím a musím se smát. Dokonalostí jsou pak tematické filmové večery. Další a mnohem podstatnější postavou je již samozřejmě Zooey Deschanel (Allison). Tahle kráska na sebe strhává podstatnou část pozornosti. Přestože vypadá v každém snímku skoro stejně, nikdy se neokouká. Když k tomu přidáte, že bude hlavní postava po většinu filmu říkat na všechno "yes", je to super - lepší, než se může na první poheld zdát. (75 %)