Tomyfrok

A: "Jasně." > B: "Fakt?" > A: "Ne!" Tři slova dialogu, která v podstatě vystihují celé Cugar Town. Je to jakýsi recept na vtip, kterému já říkám "poinťák". Od začátku jej totiž poznáte a víte, co přijde, když se ale povede, může být přesto celkem humorný. A to se v tomhle případě i docela daří. Nepadáte sice smíchy ze sedačky, ani vám nezaskočí brambůrky a už vůbec na sebe nevylijete víno, ale u Města žen neusnete a příjemně si odpočinete. Neřeší se zde žádné vážné problémy či životní peripetie, a když, stejně to nakonec sklouzne k tomu, že si někdo z někoho udělá srandu. V seriálech pak očekávám víc než pouze příběhovou kontinuitu, a proto jsem vždy vděčný za opakování epizodních a postavy charakterizujících gagů, kterými jsou zde např. "pistolky" hlavní hrdinky nebo všeobecný tanec sebedůvěry (ač jich není mnoho). Čímž se skokem dostávám k postavám. Těch pravidelně vystupujících je v seriálu sedm a kupodivu si každá našla své místo. Tím hlavním motorem je minimálně zpočátku zajisté Jules Cobb v podání Courteney Cox, ale postupem času jako by se vyrovnaly všechny vás baví. Za sebe vystihnu snad jen Christy Miller jako Ellie Torres, mou nejoblíbenější ze všech, která je sousedkou Jules a nejen že má kouzelný úsměv, ale taky super škodolibý smysl pro humor. (65 %)

Patřím mezi ty, kteří tvrdí, že na světě není nic, čemu by se nedalo zasmát. Sacha B. Cohan jako diktátor Aladdin mě ale v mém úsudku předčil rodílem třídy a musím se přiznat, že i já jsem si během hodinky a půl - ano, tak krátký film opravdu je - stačil několikrát zauvažovat, zda už to není tak trochu moc. Poté, co jsem zhlédl oba trailery, obával jsem se, abych neviděl všech sedm hlavních vtipů, a tím nebyl odsouzen k zábavě bez smíchu. Opak byl pravdou. Diktátor je tak nabitý vtipy a gagy, že je ani nestíháte vnímat. V podstatě nebyla jediná věta vyřčená vůdcem Aladdinem, kterou by nešlo vyložit dvojsmyslem, někoho neurážela či nedělala z něho samého totálního idiota. V tomhle kýblu vtipů však zazněly i takové, s kterými se těžko smiřuji, avšak musím uznat, že je to celé jen o jisté hranici smyslu pro humor - stejně tak jako bude někdo schopen odsoudit film celý. Diktátor je vskutku výjimečná komedie, jednoduchá, úderná, točená pro prosté Američany. Sacha B. Cohan se u mě ale pohyboval trochu na hranici, a přestože byl jeho výkon víc než dobrý, také si jistou hranici udržím a ponechám snímek v modrých barvách. (70 %)

Film, který nikde začne a ve stejném nikde skončí. Vytvořená atmosféra, kterou jsem i já chvilkami zaregistroval, mi připadala mírně vynucená. Po celé dlouhé dvě hodiny jsem přemýšlel o tom, zda je Kathy Nicol (Jennifer Connelly) duševně narušená, či se jen prostě nedokáže smířit s "něčím" z minulosti, ač nám o tom nechce nikdo říct. Co víc, stejně mimo působí i její filmový přítel, strážník v podání Rona Eldarda. Vědět, že někdo takový pracuje v mé čtvrti, raději se odstěhuju. Celkem mi došlo, že Dům z písku a mlhy chce především poukázat na bezvýchodnost některých situací, které se mohou kvůli chybě někoho na úřadu udít, a také na rozdílné vnímání odlišných kultur, které může i v dnešní době v liberální Americe způsobovat problémy. Ale vlastně se mi ani víc psát nechce. Nejde o nějak špatný snímek, jen se prostě dle mého minul cílem a tak úplně se mu nepodařilo předat, co autor zamýšlel. (60 %)

V rámci žánru sympatická podíváná, jejíž největší finanční zátěží musely být platy dvou výborných herců a možná ještě tak cesta do Maroka (místa natáčení). Lov lososů v Jemenu nepřináší ve své podstatě nic příliš inovativního. Uvidíme staršího muže, lehce vyšinutého, mladší ženu, krásnější než všechny ostatní, která je v jistých věcech jeho opakem, mno a potom nesrovnalosti v manželství ve středním věku a nějakou tu klasickou zápletku romantického dramatu. Všechno jmenované je navíc ve filmu zobrazeno poněkud ploše. "Lososi" mají ale přesto něco navíc, a tím jsou dle mého hnedka tři věci. Přestože jde v žánru romantických komedií o schématický děj, příběh je vcelku netradiční a dokáže vtáhnout. Když už vás nechytne snaha vysadit severoevropské ryby uprostřed pouště, vždycky tu budou oči Emily Blunt, která odhodila svou nevraživou tvář a ukázala se v tom nejlepším světle. Závěrem bych vyzdvihl i humorné pasáže, které mně přišli kolikrát přehnané, ale v rámci srovnání s předlouhou jsou filmově celkem povedené a neurazí. Evan McGregor mě rovněž příjemně překvapil a takovou postavou, která mi příliš neseděla byl onen šejk, který byl sice slušně zahraný, ale nepříliš věrohodný. Všehovšudy příjemný film, který neurazí. (65 %)

Srdcovka a absolutní vrchol hereckého umění. Nebýt tohoto snímku, asi bych se nikdy nepobláznil do Toma Cruise a neviděl všechny jeho filmy. Ač hlavním tahounem je v Rain Manovi nepřekonatelný Dustin Hoffman, logicky, mnohem starší, zkušenější, vyzrálý, desítkami filmů prověřený. V oskarové roli autisty jej Tom Cruise dopňuje bez jakékoli bázně a jako jeho mladší bratr herecky dospívá. Tehdy teprve šestadvacetiletý klučík vtrhl na stříbrné plátno s takovou grácií, že se mu otevřel celý filmový svět. Rain Man se mi hrozně těžko popisuje, jelikož jde pro mě opravdu o vrchol filmové tvorby a zároveň neutuchající zábavy. Moc dobře vím, že jej uvidím ještě mnohokrát, a pokaždé, když spustí úvodní scéna v přístavu, vykouzlí se mi úsměv na tváři a začnu si broukat známou Iko Iko. Hanz Zimmer a kol. svou první hollywoodskou hudbou jen podtrhují perfektní příběh a dodávají mu na dramatičnosti. V žádné jiné sestavě by to nemohlo dopadnout lépe. (95 %)

Novinářské řemeslo je sakra těžká práce. A tím spíš, pokud jste investigativec. Jenže když se k tomu připlete chlápek, co vraždí po městě, trocha politiky, obchody s vojáky a různé další maličkosti, stává se z toho téměř neřešitelný problém. To však neplatí pro Russella Crowea. Jako roky odvědčený investigativní novinář jednoho washingtonského plátku se pouští do objasnění velmi zapeklitého případu, který je pro něj spíše příběhem, protože tak to novináři mají, a který je spojen s jeho dlouholetým přítelem v politice. Crowe je skvělý, ostatně jako vždy, Rachel McAdams nemá prostor, tudíž spíš jen tak doplňuje opačné pohlaví na plátně, ale jde jí to. Trochu slabší mi přišel výkon Bena Afflecka, jehož role kongresmana působila důvěryhodně opravdu pouze místy. Celkem byl film Na Odstřel velmi dobrým, ale ničím příliš neoslnil a asi na něj po nějakém čase zapomenu. Což je škoda, ale prostě tomu chyběla ona pomyslná špetka koření, a klasickou pointu s přeřekem prostě taky neodpustím. (65 %)

Tímhle snímkem se mi vryli definitivně do paměti jak Russell Crowe tak Ridley Scott. Úžasný velkofilm, kterému nechybí snad vůbec nic. První jmenovaný ztělesňuje generála Maxima, který se po smerti Marcuse Aurelia stane "nežádoucím" a přijde doslova o všechno, co kdy v životě miloval. Jediné, co mu tedy zbyde, je pomsta a touha opět spatřit své milované. Cesta započne a vede skrze arénu, tj. velkolepé koloseum. Už jen když píši tento komentář, mám nekontrolovatelné nutkání si Gladiátora hned pustit, jen na to bohužel nemám zrovna čas. Jeden z mála filmů, u kterého nemám slov pro jeho dokonalost, kterou jen podrhuje stejně úžasný sountrack od Hanze Zimmera. Tři jména, tři mistři ve svých oborech. Tenhle film je moje top a věřím, že tomu tak bude ještě hodně hodně let. (100 %)

Seriál, který je dle mého originální a nápaditý, propojuje svět lidí s tím pohádkovým a vskutku se to daří. Jenže kromě povedeného a promyšleného scénáře, který musel stát pěknou řádku hodin práce, je Once Upon a Time čirý průměr. Do této role jej staví hned několik atributů. Sebelepší scénář nevylepší rozvleklost, s kterou zde musí divák, zvláště pak v úvodních dílech, bojovat. Vzhledem k velkému počtu postav je problém také s jejich hereckými výkony, které jsou značně nevyrovnané a asi tři čtyři pohádkové bytosti převyšují o třídu všechny ostatní. A co mě ještě leze na nervy, je filmový syn Jennifer Morrison (jehož jméno teď ani nemůžu najít), který absolutně neumí mluvit a zvládá jeden nebo dva poheldy, s kterými si vystačí po celou sérii. O tom, že by seriálu neškodilo více peněz se zmiňovat moc nebudu, to je častý problém. Každopádně je to ukoukatelné, ač znova se na to asi nikdy dívat nebudu. (60 %)

Těžko něco vytýkat, jelikož Třináct dní je natočeno velice věrohodně, a pokud ne třeba zrovna dialogy, odehrává se vše pravděpodobně přesně tak, jak tomu bylo na podzim roku 1962. I po padesáti letech běhá mráz po zádech z toho, jak blízko jsme byli tomu, abychom tu vůbec nebyli. Celý film má pak asi jen tři drobné neřesti. Začnu hned s Kevinem Costnerem, který hraje perfektně, ale právě kvůli tomu trochu vyčnívá nad všechny ostatní, na což jsem si chvíli zvykal. Tak trochu mě provokovalo ono neustálé stavění Kennediho na piedestal. Přestože jsem si vědom, že to byl právě on, kdo se zasloužil o vyřešení krize, tady je za hrdinu trochu zbytečně od počátku filmu skoro jako superman. Mno a pak už jen ta politika... Kvůli ní totiž Třináct dní není pro každého. Film je jí nadupaný, neustálé intriky, dohody a porady střídají různé šarvátky a napětí Příliš akce tedy neuvidíte, ale milovníky historie nemůže urazit. (70 %)

Tenhle film má snad téměř úplně všechno a chybí mu do dokonalosti jen jakási špetka něčeho, co ani sám neumím popsat. Brad Pitt předvedl dle mého jasně oskarový výkon v roli Billyho Beaneho, který dokázal změnit konzervativní americký baseballový svět. Jsem velkým fanouškem sportovních snímků, sportu samého a všech jeho aspektů od zákulisí přes onu hru až po články v novinách či televizní přenosy. Netroufl bych si skoro až filozoficky spekulovat, zda Billy Beane touhle revolucí vlastně dosáhl jakéhosi vítězství, přestože si jeho tým na pohár nesáhl. Nicméně, ač to pravděpodobně není hlavním cílem filmu, Moneyball mi pouze podtrhl moji myšlenku o leckdy přemrštěných financích ve sportu a astronomických částkách, které jsou za hráče v různých jeho odvětvích vynakládány a které dělají ze sportu trochu něco jiného - především byznys. Tenhle film je ale úžasnou podívanou i přesto, že je převážně o zákulisí stadionu s telefonem, kalkulačkou a mnoha miliony. Málokterý film si pustím znovu tak brzy po návštěvě kina. Moneyball za to ale určitě stojí. (90 %)