Borgiové

Po dlouhé době seriál, který mi působí radost. HBO se v poslední dost vytáhla, a po Římě a Tudorovcích opět sáhla po historické tématice, ano - opět se dostáváme do Říma, ovšem není už to Řím antický, nýbrž ten středověký-vatikánský. A opět uvidíme zajímavé příběhy vznešeného rodu, slavné Tudorovce vystřídali Borgiové. Pompézní kostýmy a kulisy, perfektní výkony herců (nejen Ironse), chytlavý scénář, dobrá režie a kamera, dokonalá titulní hudba a poměrně i slušné přihlédnutí k historickým údálostem činí z tohoto seriálu, který měl hrát původně druhé housle "Hře o trůny", seriál velkolepý. Jedinou chybu vidím v reklamě a propagaci, zdá se mi, že málo lidí ví o tom, že byl natočen (a stále se točí) takovýto skvost, což je samozřejmě škoda. Věřím, že s třetí sérií příjde i lepší reklama. Mimochodem, nemůžu se na ni už dočkat... (25.06.2011)

29/29 Nikdy jsem neměla v úmyslu sledovat všechny módní historické seriály, ale čas od času není od věci změnit dobu děje toho či jiného formátu a seriály ze Showtime vedu v patrnosti vždy jako lepší volbu. Co je ale skutečným překvapením, je tvorba Neila Jordana, který pro mě i nadále zůstává nevyzpytatelným tvůrcem. Dodnes miluju jeho Interview s upírem, ale většina jeho ostatní tvorby má úplně jiné přednosti, oslovuje jiné diváky. A do přehlídky takových titulů jako Dům veselých duchů, Hra na pláč, Snídaně na Plutu nebo Byzantium nyní patří i Borgiové? Pokud bychom toto analyzovali, zřejmě bychom došli k poznání, že neviditelnou nití těch prvních bouřlivých let papežství za Alexandra VI. je téma panchartů. A to už je téma pro Neila přímo tradiční, zpracovávat látky o těch na okraji společnosti, o jejich ambicích a pocitech. Skrze tuto optiku je to pak trefa do černého. A mohu tedy doporučit všechny 3 řady plné renesanční morálky, módy a touhy. (24.06.2019)

Kanadská verze historických událostí staví do centra dění papeže v naprosto nevýrazném pojetí mdlého Jeremy Ironse, jehož postava, papež Rodrigo Borgia, vzbuzuje nějakou záhadou respekt, strach a celkově oplývá dojmem mocného člověka, ačkoliv sám o sobě se chová jako nejistý slaboch, který se na papežský stolec asi dostal omylem. Pozornost tak na sebe strhává především jeho syn Cesare, který vzbuzuje sympatie svým osudem papežova syna, díky čemuž nikdy v životě nepozná strádání, ale zároveň musí být duchoním. Další postavy, které jsou obdařeny alespoň nějakým náznakem psychologie, je nájemný vrah Micheletto; Lucrezia má hlavně ke konci seriálu docela dost prostoru, a samozřejmě francouzský král. Jenže jako celek zůstává seriál nemastný neslaný, příliš nevýrazný, a samozřejmě papež až přilíš nesympatický, než abych se s ním chtěl ztotožnit. Kromě toho považuji za určitý nedostatek, že události cca 3 let seriál prezentuje způsobem, jako že se vše odehrálo během dvou tří týdnů... _____ Věřím, že evropská verze, která se točila v Česku souběžně s touto, bude mít mnohem charismatičtějšího papeze (John Doman), a bohatší dějové linky. (06.06.2011)

Rodina Corleonů v 15. století. A funguje to výborně. Hry o moc jsou rozehrány, jedna intrika stíhá druhou, mrtvol přibývá a nad tím vším mocný Španěl a Svatý otec Rodrigo Alexander VI. Borgia drží svou ochrannou ruku. A Irons ho vystihl neskutečně, jeho výkon je neskutečný. Ostatní členové rodiny, at už jsou to další manipulátoři (Arnaud v roli nebezpečného Caesara) nebo manipulovaní (mladičká Lucrezia je opravdu líbezná, skoro je mi ji líto, a chápu, proč se z ní stalo to, co se stalo) jsou taktéž zobrazeni velmi věrohodně a musím říct, že i přes všechnu svoji zášt a zločinnost k nim divák musí mít nějaké sympatie. Ale tak to už v médiích bývá. Ten, z jehož pohledu se všechno děje, zákonitě získává víc pozornosti a větší pochopení než ostatní, kteří můžou být i menší zlo, ale divák k ním nemá vztah. Úvodní intro je velmi povedené a hned na úvod navádí tu správnou atmosféru a tak si seriál jde velmi pěkně užít. Za zmínku ještě stojí výborný assassín borgiů v roli Michelleta. Ten chlap má talent.. Závěr je pak jak z renesančního obrazu a dělá důstojnou tečku za 8 hodinama zkaženého Říma. Těším se na další sérii, kde se to snad rozjede ještě víc. Po vizuální stránce na seriál slušné, davové scény a jedna dvě bitvy taky ujdou, i když to samozřejmě není nic moc. Ale tenhle seriál o otevřeném boji nikdy neměl být. Tady se ze zásady bodá do zad a to ještě rukou někoho jiného. Obraz Církve v praxi (15.09.2011)

Těšil jsem se na seriál podobný Tudorovcům a popravdě jsem dostal ještě o něco lepší. Seriál má oproti nim daleko intezivnější a nahuštěnější děj, což je sice místy na úkor historický faktů, ale to se dá omluvit. Tvůrcům se podařilo navodit skutečnou atmosféru renesanční Itálie, k čemuž přispívá i povedená hudba. Herci jsou všichni bez výjimky na jedničku a to dokonce i Jeremy Irons, kterého mám sice rád, ale jako papeže jsem si ho nedokázal představit. Ale byl jsem vyveden z omylu. Edit: Už dlouho mě předčasné ukončení seriálu nenasralo tak jako tady. Ukončit seriál, který je naprosto skvělý a navíc s každým dílem ještě lepší a lepší, to je vážně na zabití. Alespoň že posledním dílem byly uzavřeny některé příběhové linie a neskončilo to žádným cliffhangerem. K dokonalosti už chyběl jen Ezzio Auditore da Firenze. A když už jsme u toho: Young Cesare, I heard him say / he could not be killed by man. / So I tossed him through the air / to see where he might land. .... Cesare, Oh, Cesare / A man of great depravity / He thought himself immortal / 'til he had a date with gravity. .... Fair Lucrezia could not sate / her appetite for lovers / But I suspect she would be fine / with two or three more brothers. (Copyright - Ubisoft) (16.10.2012)