angloumene

No teda větší slátaninu jsem už dlouho neviděla! Všechny postavy se tam chovají tak strašně hloupě, až je to k neuvěření. A to pozor, to jsem nároky na nějakou psychologii postav snížila úměrně tomu, že se jedná o akčňák... Navíc je všechno tak strašně cool, sexy popř. drsné, že už je toho prostě moc a ve výsledku to působí spíš naopak. Kdybych se na Divochy dívala jako na oddechovku, tak mě stejně zklamou, protože je tam až moc věcí co mi neseděly a chvílemi až moc násilí. Takže celkově to je film, který mě prostě nezaujal ani v jednom směru v kterém by mě zaujmout mohl a navíc jsem přesvědčena o tom, že kdyby se nějak podařilo zatajit, kdo seděl v režisérském křesle, většina zdejších uživatelů by srazila hodnocení tak o dvě hvězdy.

Moc navíc než že se jedná o další z řady parádních kyberpunkových nářezů ze série Ghost in the Shell se říci nedá, no ale pokusím se... Tak tedy tehle díl spatřuji jako méně filosofický v porovnání s ostatními. Možná to je ale tím, že mi probírané téma sedlo méně, než v ostatních filmech (přeci jenom otázka duše stroje, která je zde samozřejmě také nakousnuta, je trochu víc obecná). No a co se tady vlastně řeší? Jak název napoví tak je to smějící se muž zejména jako individuum, takže výše zmíněné filosofické úvahy se ubírají právě jeho směrem - no ale ve výsledku je přesah myšlenky daleko rozsáhlejší než by se při analýze jedince mohlo zdát, což se samozřejmě odkrývá v rámci perfektního vyvrcholení. Z mého pohledu je trochu na škodu, že se zde moc neobjevuje Togusa, který je v záplavě kyber-všechno příjemným osvěžením.

Až příliš jasně slabší než předchozí dva bráchové. Hlavně kvůli tomu musím ohodnotit třemi hvězdami... Celkově 68 %.

Pravdou je, že jsem ještě neviděla příjemnější vyložení života zkrachovalé existence, která má dost sil jen na to točit se pořád dokola a plivat ostatním do obličeje, zatímco ti jdou někam dál. V nitru Llewyna Davise není film, který by dokázal ohromit, ale krom báječné hudby přináší trochu jiný pohled na svět a to je fajn.

Mám tak trochu pocit, že být Američan určitě by mě Den zrady bavil víc. Naštěstí jím ale nejsem, tak můžu s klidem konstatovat, že to byla celkem nuda. Všechny postavy jsou během filmu čím dál tím víc a víc nesympatické, což byl jistě záměr, ale v kombinaci s nezájmem o rádoby skandální přiblížení politického dění v USA z toho vychází 60 %.

U Turn je slabá a sexistická verze Kafky, kterého navíc v dětství musela znásilňovat máma. Světlou stránkou filmu představuje automechanik. Celkově ale ne víc jak 60 %.

Tehle film stojí o stupínek výš, než jeho jasně prvoplánový bratranci. Nahoru ho posunul zejména výkon Andrewa Garfielda, který podal své objevování nového světa opravdu přesvědčivě. Jenom škoda určité předvídatelnosti. Za mě 70%.

Velká nádhera určitě není pro každého, někoho snad i urazí a pobouří, ale většinu bude prostě nudit. Příběh zestárlého muže, který se ohlíží za svým životem a přitom se snaží hledat nebo alespoň poznat sebe sama, je seskládán spíš do jednotlivých epizod, než do celistvého vyprávění. Každopádně jako celek podává velice příjemné zamyšlení, ze kterého vám bude pár okamžiků ještě dlouho ležet v hlavě. Podle mě za návštěvu kina stojí i kdyby vás nic z děje nezajímalo, protože tak překrásné ztvárnění Říma se jen tak někde nevidí (snad to musí být i lepší, než být tam doopravdy!) a k tomu skvělá hudba...Prostě stojí to za to.

Mocný vládce Oz je příjemný, povedený a hlavně pohádkový. Nejvíc mě asi bavila ta nevtíravá hravost a opravdu pěkně ztvárněný fantastický svět.

V rámci poměrně složité problematiky je výsledný popis finanční krize 2008 maximálně srozumitelný, podrobný, logický a názorný. Pro hlubší nahlédnutí do tohoto tématu mohu jedině doporučit.