gicous

Těžko hodnotit něco tak složitého jako námět Lůna. Vztah matka-syn-milenec je zde předložen nejprve jako působivé romantické drama, jenž se postupně přenáší do psychologické studie rozkladu tohoto vztahu končící činem, ke kterému celý film vlastně nevyhnutelně spjel. Ať si to přejete nebo ne. Rebecca je celý příběh rozpolcená mezi láskou k synovi a touhou k milenci. Její závěrečné selhání jako matky nelze vykoupit láskou k milenci. Nakonec selhává na obou frontách. Nedokáže být dobrou matkou svému dospělému synovi ani dobrou milenkou svému milenci. Chladná atmosféra a perfektní herectví pro mě naprosto nesympatických postav dotváří celkovou dokonalost tohoto emočně prázdného díla. Milovníci podobně chladných studií ať si připočítají libovolné číslo. 6/10

Nichols znovu použil jako light motiv čistě komerční žánr. Tentokrát si pomohl s thrillerem o uprchlém vrahovi skrývajícím se na opuštěném ostrově. A znovu ho používá pouze jako základ k rozehrání mnohem složitější hry, v nichž nejde prvoplánově o akci či napětí. Hraje se tady o několik podob lásky, z nichž ani jedna nedojde naplnění. Selhává jak láska v rámci rodiny, tak i láska první a stejně tak i láska celoživotní. Nabízí se několik vychodisek, jenž film nabízí. Pro mě je nejschůdnější to, že důležité je poznat, kdy je konec. Uvědomit si ho a pohnout se dále. Kromě lásky je film prolnut také krizí rodiny, jenž jednoho z chlapců hlouběji uvazuje k Mudovi a přiměje ho věřit ve skutečnou a trvalou lásku mezi mužem a ženou. Je pro ní ochoten obětovat velmi mnoho a o to více je bolestnější probuzení do reality tohoto světa. Mud je dílo režiséra, který přesně ví, co chce sdělit. Dokáže rozebírat složité témata, na něž není jednoznačná odpověď. Nadto to umí natočit poutavým audiovizualním stylem a vše doplnit pečlivě zvolenými herci, kteří pod jeho taktovkou předvadějí plnohodnotné výkony. Od plného hodnocení mě tentokrát odradil akční závěr, který se do filmu z mého subjektivního pohledu nehodil. 8/10

Poprvé jsem viděl tenhle film krátce po jeho uvedení. Líbil se mi, ale přešel jsem ho bez nějakého většího zájmu. Tehdy jsem více vsázel na akci. Nicméně, člověk se mění, stárne, mění se názory, pohled na svět. A stejně tak je to i s filmy. Některé z filmů, co pro vás nic neznamenaly, se najednou mohou proměnit v díla, která do vás promlouvají, chytnou vás za srdce a ukážou svou opravdovou sílu. Master and Commander se pro mě stal takovým filmem. Když se na závěr posádka loučí se svým mrtvými a kamera přejíždí z tváře na tvář, jakoby odcházel někdo koho jste důvěrně znali. Je to krásný film, chytlavý, citlivý, myšlenkově hluboký, strhující a dojemný. Je to film, kde je všechno technické naprosto dokonalé, ale nikdy se to nesnaží přebít lidský faktor v příběhu. Protože jsou to právě ty postavy a jejich herci, co vytváří tohle dobrodružství a číní z něho nezapomenutelný zážitek. 10/10

India s příchodem strýčka otevírá svoji temnou duši. Vražda je pro některé členy rodiny Stokerových jednoduchá jako lusknutí prsty. A strýček svoji neteř bezchybně uvede na tu správnou cestu. Uchvatný vizuální styl tentokrát naprosto převalcoval všechno ostatní. Jednotlivé záběry, úhly kamery, rozestavení herců v prostoru, střih - to všechno dělá z filmu zážitek, který se jen tak často u americké produkce nevidí. Absence přimočařejšího příběhu jako u Oldboye mě opravdu mrzí, protože nebýt jí, vzniklo by něco opravdu nezapomenutelného. 6/10

Berte nebo nechte být. Tohle je De Palma se vším noir, co k němu patří. Buď to ho máte rádi a nebo ho nesnášíte. Nejprve nám tu neservíruje dvě silné ženské postavy. Christine je nebezpečná, všehoschopná, bezskrupulozní mrcha, která jde přes mrtvoly, aby dosáhla svého. Isabelle je talentovaná, sympatická, ale postrádá drive a ostré lokty, jenž potřebujete k cestě nahoru po firemním žebříku. Nejprve jsou kamarádky, potom sokyně. Isabelle zkusí s Christine bojovat jejími zbraněmi, ale bohužel na ní nemá, a tak se rozhodne přitvrdit trochu jinak. Když se tak stane, změní se i celé ladění filmu. Od dramatu s thrillerovými motivy se přeneseme do světa snů a nočních přízraků. Děj se začne zamotávat, vodítek a náznaků začne přibývat. Na konci už je těch snových sekvencí a zvratů příliš moc. Přes trochu přepálený závěr má Passion několik es v rukávě. Výborná atmosféra především díky bezchybné kameře. Skvělé ústřední duo McAdams-Rapace. Dobrý scénář a dobrého režiséra. Spokojenost. 7/10

Gosling se dívá na ruce. Gosling se dívá na masturbující prostitutku. Gosling se dívá do zrcadla. Gosling se dívá na zkrvavené ruce............Pansringarm jde pomalu ulicí. Pansringarm jde pomalu ulicí. Pansringam jde pomalu ulicí........Refn točí s modrým odstínem. Refn točí s červeným odstínem........Nepopírám, že to má nějakou hlubší poetiku a význam, skrytou kdesi pod povrchem, kterou já nechápu. V Drive mi k tomu aspoň pěkně hráli, tady se mi dostalu jenom plno falešného thajského zpěvu. Musím sám sebe pochválit, že jsem to tu hodinu a půl vydržel. 3/10

Znovu jsem potkal pana Zombieho. Tentokrát moji schůzku s tímto panem domluvila moje spřízněná duše mat.ilda. Ani podruhé mě nezklamal a dokázal, že v tomto žánru zřejmě nemá konkurenci. Ďábelská road movie satanské trojice jištěná z druhé strany "spravedlivým" poldou v podání řádně psychopatického Williama Forsythe je nezapomenutelná jízda na poli pokleslé béčkové produkce. Zombie dokáže natočit scény vražd a všeho co s tím souvísí s nenapodobitelnou dávkou intenzity a znepokojení. Pak už stačí napsat jednoduchý scénář, vybrat herce-psychopaty nebo psychopaty-herce, to je v tomto případě jedno, sehnat galony krve, natočit řízný soundtrack a je to uděláno. Ubohému divákovi už potom nezbývá nic jiného než čumět s otevřenou pusou a trochu nedobrovolně si užívat výborně natočenou zábavu. 8/10

Kdysi byli možná šťastní a zamilovaní. Teďka žijí v domově, kde vládne násilí. Otec, pro něhož je jediným cílem chlastání s kamarády v hospodě popřípadě doma. Sem tam si to vyšperkuje zbitím a znásilněním manželky. Nezajímají ho děti, práce ani manželka. Jake je prostě a jednoduše typ, kterému se raději klidíte z cesty, aby vás neubil k smrti. Beth dlouhou dobu přihlíží a neustále znovu a znovu vkládá do svého manžela naději, jen aby ji zase zklamal. Zlom příjde s tragedií, která se v rodině odehraje a konečně otevře nešťastné Beth oči. Kdysi byli bojovníky je působivý film, při nemž chvílemi mrazí v zádech. Zvláště v momentech kdy Jakovi ujedou nervy. Primitivnost, síla a ztráta kontroly dají průchod smršti násilí, která ničí chlapy, ženy i děti. U podobných filmů jsou alfou a omegou herecké výkony. Tady jsou hlavní herci a herečky vybraní typově neobyčejně citlivě a správně. Temuera Morrison je v roli surového otce perfektní. Jeho protihráčka Rena Owen je v roli milující matky velice přirozená a přesvědčivá. Film se lehce dotýká Maurů a jejich kultury, ale především je to film o domacím násilí. Díky čemuž je univerzalně přistupný všem. Chvíli mi trvalo než jsem si zvyknul na trochu odlišný způsob filmařiny, ale to je čistě subjektivní pohled. Sem tam jsem měl pocit určitě strojenosti a nepřirozenosti ve scénách, které se odehrávají mimo ústřední rodinu. To ale nemění nic na tom, že se jedná o velice působivé drama dotýkající se citlivých a ožehavých témat, jenž jsou společné všem národům této planety. 8/10

Neokázalý příběh poskytující prostor pro další herecký koncert Naomi Watts. Silná, emancipovaná a křehká žena platící vysokou daň za jednu chybu ve svém životě je přesně tou pravou postavou pro tuhle talentovanou Australanku. Vzhledem k tomu, že Norton v postavě Waltera nedostal stejný prostor jako ona, je právě Kitty emocionálním motorem v pomalu plynoucím ději, který je možná někdy až příliš zdlouhavý. I přesto je Barevný závoj zajimavé a nadprůměrné filmové dílo, které vypráví příběh dvou manželů objevující v těžkých podmínkách vzájemné city a umění komunikace k jeden druhému.7/10

Nenávist a zášť změnila staré válečné přátelství v otevřený a nesmiřitelný konflikt mezi dvěma rodinami. Nikomu nepřinesl nic dobrého. Vraždy, zabíjení a popravy si žádaly odvety, jejichž volání byli ochotni vyslyšet téměř všichni mužští zúčastnění. Ženám bylo souzeno pouze přihlížet a truchlit za své padlé manžely, syny a příbuzné. Díky neskutečně hojně rozvětvenému rodokmenu obou dvou rodin je v zásobě neustále dost adaptů na nebožtíky, jejichž počet s koncem třetího dílu naroste do značných čísel. Všem dílům jednoznačně kraluje Kevin Costner, jemuž byly role ve westernech prostě souzeny. S věkem zraje jako víno a je jen škoda těch promarněných let po Postmanovi, kdy si lízal rány. Mohly nám přinést mnohem více podobných nezapomenutelných rolí tohoto sympaťáka. Akce je ve všech dílech dost a je dostatečně kvalitní. Nicméně nemůžu se zbavit jisté strnulosti děje. Konflikt se rozhoří krátce po začátku prvního dílu a potom už jenom eskaluje. Vražda za vraždu, poprava za popravu, mrtvý za mrtvého. Tímto vzorcem je vyplněn celý film. Zřejmě věrně kopíruje skutečnost, ale někde v průběhu druhého dílu mě to začalo unavovat. Třetí díl jsem dokoukal s nervozním prstem na tlačítku posunu vpřed. Na jeden film by toho bylo tak akorát. Na tři je toho všeho až příliš moc. 6/10