gicous

Doufám, že se tahle série odebrala na věčnost a k životu se jí už žádný scénarista-dobrodruh neodváží probudit.

Brutální, krvavý, smutný, drsný, depresivní a bezútěšný western, v němž je jediné místo, které si zachovává alespoň poslední známky civilizovaného světa, a to je dům kapitána Stanleyho a jeho ženy. Na konci je i toto téměř svaté místo nemilosrdně smeteno. Co dodat? Hillcoat a Cave dali Proposition netradiční a zvláštní nádech. Na jedné straně nešetří brutalitou toho nejtvrdšího zrna, na straně druhé ukazují krásné a poetické obrazy nehostinné krajiny doprovázené tajemnými a pro mě těžko rozluštitelnými monology. Proposition je western, který může vzniknout pouze mimo Státy. Je to western, který je těžko stravitelný. Zároveň vás to netradiční pojetí a kouzlo nutí u něj vydržet až do konce.

Asi nikdy jsem neviděl film, který by zpracoval téma koncentračních táborů očima dětí. Velmi jednoduchý příběh je odvyprávěn prostřednictvím Bruna, pro něhož je svět černobilý - mezi zlem a dobrem je jasná hranice, nadherně dětsky naivní a až pohádkově dobrodružný. Právě touha po dobrodružství a snaha pomoct kamarádovi ho vede k osudovému rozhodnutí, které ho přivede k hrůznému vystřizlivění, poznání a krutosti dospělého světa. Osobně jsem nečekal tak děsivé rozuzlení příběhu obou kamarádu. Když jsem je oba sledoval vcházet do mistnosti, tak se mi tajil dech a kdesi uvnitř jakoby mě tížil převeliký balvan, kvůli kterému jsem se nemohl nadechnout. Neustále mám ty poslední minuty před očima a přemyšlím o osudu obou kluků. Není to jenom finále, které zdobí tenhle film. V průběhu příběhu dochází ke střetu dětského a dospělého světa, kdy Bruno nechápe nenávist svého okolí k Židům, nechápe cíle a podstatu nacismu, které se mu snaží vštěpit jeho učitel. Zároveň dochází ke střetu mezi oběma rodiči. Na pozadí tohoto se vyvijí velmi dojemné kamaradství obou kluků, Na jeden film je toho prostě dost. Vznikl citlivý, dojemný a kvůli konci také velmi znepokojivý a skličující film, který mě chytil za srdce, a na něhož jen tak nezapomenu.

Prvotřidní akční thriller, který zdobí skvělá zápletka. V momentě, kdy Wahlberg nastoupí na loď se děj rozjede na plné obrátky a nezastaví se až do úplného konce. Jeden dějový zvrat stíhá druhý, a ten druhý zase třetí a tak to jde pořád dál. Ve filmu je jediná akční scéna, ale ta je natočená tak perfektně, že musí potěšit každého fanouška tohohle žánru. Dávám 4+, vyhýbám se plnému hodnocení kvůli absenci zajimavých vedlejších postav a trochu umělému začátku, kdy mi přišlo, že ústřední problém kvůli kterému jde hlavní hrdina do akce, mu je postaven do cesty až příliš okatě.

Ani dokument ani regulerní celovečerní film. Jsou tam hlavní postavy, ale chybí příběh, který by to všechno spojil dohromady. Na dokument je to zase až příliš filmové a málo opravdové. Navzdory tomu je to ale i tak dost působivé a např. scény z jatek se zadřou hezky hluboku pod kůži.

Bohové arény nejsou tak vyborní jako první díl, ale i tak to je pořád setsakramentský nářez, kde tečou potoky krve, ruce, hlavy, nohy lítají vzduchem a v sexu se neberou skoro žádná tabu. Řekl bych, že Krev a písek měl více charizmatičtejšího hlavního hrdinu. Spartakus byl šílenec a pěkně paličatý hajzl. Gannicus mi připadal až moc uhlazený a průměrný. To je jediná malá výtka. Jinak Bohové arény obsahují všechno, to co šlechtilo Krev a písek - intriky a hlavně intriky, výborné typově vybrané herce, digitální cákance krve a skvělé souboje a spoustu přizemních a primitivních emocí. Nejlepší je poslední díl, kdy se všechný vztahy a dějové linky uzavírají a celý díl vrcholí megasoubojem v hořicím kole, který je prostě nezapomenutelný.

Celému filmu dominuje uchvatná vizuální stránka, která jej v mých očích posouvá k plnému hodnocení. Film se v podstatě odehrává na dvou místech, na Prometheu a v pyramidě. Obě místa byly bezpochyby vytvořena poctivou rukodělnou prací a na každém záběru to jde vidět a doslova cítit. Nejlepší pasáže filmu se odehrávají právě zde - mám na mysli objevování rozlehlých podzemních prostor, kdy se Prometheus svou tajemnou atmosférou nejvíce blíží prvnímu Vetřelci. Tady ale podobnost končí. Prometheus nenabízí nějaké zásadní odpovědi na otázky spojené s Vetřelci. Spíše se zaměřuje na témata spojená se samotným stvořením lidské rasy. Hledá odpovědi na otázky, kdo stvořil život na Zemi a jaké byly důvod těchto Stvořitelů. Rozporuplnost mezi sakrálním a ateistickým pohledem na stvoření života se zračí v rozporuplných názorech obou hlavních vědců. Ve druhé polovině film změní atmosféru a posouvá se spíše k akčnímu hororu, ale nečekejte žádné akční hody. Tato část filmu se mi taky líbila - nabízí několik nezapomenutelných scén a zároveň nesklouzavá k nějaké laciné vyvražďovačce. Úplný konec už byl trochu přepalený, ale vzhledem k tomu, že si tvůrci nechali otevřené vrátka k pokračování, to v konečném důsledku, může vyznít jako dobrý most k dalšímu dílu. Triky jsou bezchybné. Design Stvořitelů je skvělý, neokoukaný a moc inteligentní. Herci jsou bezchybní. Fassbender, Theron a Rapace jsou silné, zajimavé a dobře napsané postavy. Hlavně Elizabeth je neobyčejně odolná, silná, statečná a houževnatá postava, jejichž touha po přežití je uctyhodná (Tady se nezapře podobnost s Ripleyovou). Podle mě Scott natočil vyzralé a vybalancované sci-fi, které je v první polovině dobře tajemné a inteligentní. Druhá část je více akční a tím pádem i komerčnější a přimočařejsí. V mém případě to není nazávadu. Před návštěvou kina jsem čekal, že Prometeus bude navazovat více na prvního Vetřelce. Nicméně Scott to pojal jako jakýsi pokus vytvořit složitější svět se svými vlastními pravidly, kde jsou Vetřelci jen současti tohoto universa. Prometeus je tedy ambicioznější než jsem očekával a Director´s cut to může posunout ještě dál.

Lepší než dvojka, o něco horší než jednička a o jednu třídu níže než trojka. Výborné akční sekvence v Dubai a Indii, kde měla akce spád, byla výborně sestříhaná a doplněna neokoukanými nápady. Akční scény jsou určitě velké plus tohoto dílu. Vzhledem k délce filmu je jasné, že akce není v každé minutě. To co se děje mezi ní je největší slabina filmu a tady nejvíce zaostává za nejlepším třetím dílem série. Chybí mi tam postavy, které by mě dokázaly vtáhnout více do děje, všechno to je takové sterilní, neosobní a až moc profesorské. Postrádám větší osobní přístup, něco co by mě přimělo s herci soucítit - ztráta, pomsta, láska, přátelství, nenávist....Po skvělém třetím díle to je zklamání, ale špatný film to určitě není.

Andersonova filmografie pro mě začíná s Boogie Nights. Na Gamblera velmi rychle zapomenu a vracet se k němu určitě nebudu.

Výborný scénář, který má příběh, jenž se na první pohled zdá být obyčejnou detektivkou. Pod povrchem se ale skrývá téma iracké války a traumatu, která si sebou vojáci z tohoto konfliktu přiváželi. Filmu vládne Jones, který dokáže velmi citlivě zahrát rozpor mezi otcem-vojákem, vyznávajícím tvrdý drill a disciplínu a otcem-přítelem, který je synovi oporou. Tady ale Hank selhal a v klíčové chvíli se rozhodl pro první roli vojáka. Nejspíš proto cítí částečný pocit viny za synovu smrt. Elah hlavně ke konci nabírá druhý dech a například scéna výslechu a doznání je velmi skličující a tísnivě smutná. Film je možná až příliš pozvolný a pomalý, ale určitě stojí za strávený čas.