carl.oesch

Vidět se to dalo, měla to být první a druhá část několikadílného cyklu, v tomto případě nesporně kvalitní režisér Soukup skončil místo u takto drahých, ale celkem koukatelných filmů u Meixnerů a Dagmar. Škoda. Přitom i tohle dílko (líbila se mi zejména ona část, týkající se premiery Dona Giovanniho v Praze) je zajímavé, i když kvalit některých špičkových Soukupových děl nedosahuje (Záchvěv strachu, Pěsti ve tmě) nedosahuje. A nápad obsadit do role Casanovy Rosnera? Výborný. Nakonec tak démonický herec by byl býval mohl zahrát třeba i Rasputina a myslím, že tihle dva k sobě neměli až zas tak daleko...

Další trapnost, doufejme, že už je tím celá ta série ukončena. Ani první "provedení" někdy ze sedmdesátých let mě za srdce nechytilo (předloha), na druhou stranu srovnání s Vraždou před večeří založenou na podobném principu taky pro druhou jmenovanou vyznívá nepoměrně lépe. Tady zase máe duo dvou ….. ve fimech vždy neskutečně teatrálního Preisse, kterému toho policajta člověk nemůže věřit, ani kdyby byl sebevětším fandou divadla a jeho výkonů tam a ještě horšího nesnesitelnějšího Matáska, který parazitoval v Básnících a jinak nikde nic nepředvedl. Shlédl jsem, nesnáším kritiku něčeho, co nevidím, ale už nikdy více.

Tak takhle si představuji kvalitní a atraktivní historický seriál ze zajímavé doby a prostředí. Ti, kteří se rozhořčují, že je Lorenzo Nádherný až příliš kladná postava by neměli být líní a měli by si zjistit, co udělal a co po něm zůstalo. Leonardo, Michelangelo, Botticelli. A taky Machiavelli. Těm všem a mnoha dalším vytvořil tento muž background, aby navěky (alespoň co bude tahle civilizace jakž takž existovat) patřili k tomu nejlepšímu, co z lidstva vypadlo. Jistě, Lorenzo sice žádný beránek nebyl, ale poslední díl ukáže, kam až jsou schopni zajít lidé, kteří se nezřídka kdy dokážou ohánět veřejným zájmem, republikou, morálkou, vírou a poukazovat na tyranii druhých, ale ve skutečnosti jim jde jen o jejich sobecké zájmy a jsou schopni z touhy po vyhlazení nenáviděných Medicejských klidně Florencii potopit do papežského područí, jenom aby vládli...co mi to jenom připomíná. Je asi dobře, že scénář nepsali Italové a že na perfektním technickém pozadí se neodehrávají žádné sentimentálně teatrální scény, ale probíhá zde drama, takové, které nejrůznější fantasy typu hra o trůny nemůže nikdy překonat. Tohle se, jakkoliv to může někomu připadat neuvěřitelné takhle stalo. A na druhou stranu, to, co přišlo po osmém díle si snad taky zaslouží svůj díl série.

Žádná sláva, člověk se nestačí divit, co tady bylo všechno vykradeno, navíc zdlouhavé. Na druhou stranu o parník lepší než všechny ty slavné detektivky z dílny ČT s výjimkou Případů prvního oddělení a Kriminálky Ostrava. Na sračky podle scénářů madam Proškové, nebo Kriminálky Plzeň to nemá, přešpekulovaný seriál jako Princip slasti zase taky není nic moc, přes monstrózní produkci a jiné vykrádání a navíc, jsem rád, že tady Kristýna Nováková dostala celkem větší roli. Musím se přiznat, že jakákoliv byť sračka, kde se mihne někdo z tria Maurerová, Kajnarová a nebo Ježková prostě ode mě tu jednu hvězdičku dostane vždycky. A to i přes trapného Vaculíka, který je zde parafrází mého oblíbeného Jesse Stona, až na to, že tomu umírá pes a on jenom nezřízeně chlastá. Jenže jak detektivky, kde vystupuje Jesse Stone tak jeho představitel Tom Selleck jsou s Soukupovým hlasem je někde jinde, tak je někde jinde i dnes již prošedivělý "hezounek" s pasáže Vaculík. .

I když má adaben zejména co se týká toho závěrečného dílu pravdu, jedná se o hodně kvalitní dílo. Ona ta "současná" historie se vždycky nějak hodnotí hůř. Naproti tomu třeba padesátky až sedmdesátky jsou zpracovány prostě famózně. Pan Kisil umí a umí hodně. Jako režisér i jako scenárista. Skvěle vybraný je i hlasový podkast a kupodivu, jak nemám rád Ondřeje Havelka, tohle bylo snad (samozřejmě pro mě) jeho nejlepší průvodcovsko herecké vystoupení. Kisil má ohromný smysl pro paradoxy dějin, pády a vzestupy, každou věc (nejen divadla - viz jeho Obecní dům) dokáže perfektně zasadit do dobového kontextu a slovy Shakespeara:"..nastavit zrcadlo dějům světa, důstojnosti předvést, v čem spočívá ukázat směšný obraz drzé nafoukanosti a celé době, se vším, co s ní hýbe, odhalit její podobu a mravy." Lze od podbného dokumentu vůbec dostat víc?

Skvělé. Mám Obecní dům rád, ale tady to byla nenásilná přehlídka našich dějin (nejen pražských) se zcela famózními a dokonale vyvedenými průvodci, jejich dialogy psal člověk, který má smysl pro humor, nadsázku i schopnost prostřednictvím pár vět vyjádřit něco, co nevypotí banda čím dál tím dementnějších scenáristů tzv. zábavných, dramatických a uměleckých filmů, i kdyby se rozkrájeli. Když ale navrch tyhle dialogy v dobovém oblečení předvádí v krátkých etudách sympaticky kožený Martin Myšička, ale především nádherná a úžasná Jitka Ježková a doprovází je svými hlasy, člověk si řekne, že přece jenom občas ta ČT nějakou tu kvalitu přinese...a šel by zároveň dát pár facek něčemu tak odpornému, jako jistý Klusák s Remundou navrch.

Není divu, že se tady tlačí na pilu, až třísky lítají. Soudruh Polesný přece musí vytvořit "angažované" dílo. To, že doba je jiná, že trapné scénky, ukazující jak byli ti komunisté hrozní se tady předvádí jejich prostředky (třeba to, jak pohraničníci rozpářou malému Jirkovi kabát a ukradnou mu šperky, nebo jak se Igor Ozorovič změní před svojí ženou v podlézavého křiváka, když kolem jde ministr) vypovídá o scenáristovi a režisérovi víc, než si tenhle konjunkturální řemeslník dovede představit. Kdo shlédl skvělý dokument o Vinohradském divadle, musí se jen útrpně pousmát, stejně jako hysterická snaha "omluvit" a "vyvinit" jednu z nejodpornějších kreatur nejen z této doby a z tohoto divadla, Vlastu Chramostovou, nota bene ztvárněnou Lenkou zahradnickou. Problém českého filmu (kromě toho, co zmiňuje Malarkey) je dneska v tom, že tvůrci zastydli kdesi ještě v pozdním socíku a hlavně bez scénáře, kvalitního podkladu nikdy nemůže vzniknout nic dobrého. Jistě mizerný režisér, nekvalitní herci, špatný střih, mizerná kamera i třeba můžou zazdít dobrý námět (to tady rozhodně je) i kvalitní scénář (to tady není ani náhodou), ale ani Spilberg ani třeba Fellini z mizerného scénáře nikdy neudělají alespoň průměrný film. Zde bylo téma dobré, ale jeho zpracování přes třeba perfektní interiéry, exteriéry, dobová auta, některé herecké výkony (zrovna Ozorovič, Stivínová se dobře prala se svým zjevem, takže jsme jí tu démonicky přitažlivou Štěpničkovou i přes naprostý nesoulad se zjevem chvílemi i věřili), ale na kvalitní film (ani televizní) tohle prostě nestačí. Kdyby tak malé množství kvalitních dramatických filmových děl (lhostejno zda kino nebo televize) čili v v poměru k celkové produkci třeba v onom Hollywoodu, už by dávno "americký" film zkrachoval. A místní nuly budou dál díky nastavení systému tlačit jednu sračku za druhou a na diváky budou kašlat...a když se diváci ozvou nebo prostě nechodí, dozví se že to "nepochopili" a že jsou "hloupí" nebo "vidláci"...

Ostravak nám tady vysvětlil, že jsme hloupí, protože jsme to nepochopili. Co dodat. Takhle to totiž přesně vidí dnešní tvůrci. Oni jsou geniální, jenom divák je tupec, protože nevidí, jak je to skvělé, nebaví se tam, kde jsme se my váleli smíchy, když jsme to psali, režírovali nebo natáčeli. To, že to ení detektivka, pochopí každý fanda žánru, to že to není komedie taky. Že to není ani krimikomedie, je asi celkem jasné i oběma skupinám. Tak kde udělali setsakra soudruzi tvůrci chybu? Inu, pouštěli to blbým divákům. Je smutné že ze scánaristy Kosma nebo Comebacku vypadne takováhle nevtipná, nudná sračka. Když sympatičtí herci - Skopal, Medvecká, Adamczyk, Pidermanová, Němec, ale i Holub nebo Beretová hrají v něčem takhle ubohém. Svůj k svému je zde pouze ta vlezlá Slovena Kolesárová, proč tady proboha tyhle pindy z východu bývalého federálu straší v tak obrovském množství? Nicméně tvůrcům a jejich obdivovatelům bych doporučil, jak tu situaci s nepochopením řešit. Diváky je třeba vyměnit! Většinu a co nejrychleji.

Film by byl docela dobrý, Jiří Weiss si s tím vyhrál, kdyby tady nebylo několik kdyby. Překomplikovaný scénář a snaha být originální za každou cenu - aha, vždyť je tady zase konjunkturální řemeslník Pavel Kohout se svojí divadelní hrou. Zase sem cpe svoje zklamání z rozpadu vztahu s Alenou Vránovou a obtěžuje s tím stejně jako ve filmu Letiště nepřijímá. Je pozoruhodné, že i tady si musel Vladimír Ráž zahrát onoho nemorálního svůdce, stejně jako v Letiště nepřijímá. Druhou vadou na kráse je Marie Tomášová, která nehraje, ale vzdychá a trpí v přímém přenosu, Ale na druhou stranu, proboha, co má vlastně hrát? Směšný je svými brýlemi Svatopluk Matyáš, proč proboha? Notabene, když je z každého záběru vidět, že v nich nemá dioptrická skla. Další, co mi vadí je to, co tady někteří jedinci nazývají noblesností, ale podle mého názoru ta úporná snaha mát všechno dokonalé, oblečením počínaje, přes interiéry až po exteriéry, což je hodně falešné. Mám radši filmy, ve kterých je vidět, jak to tehdy vypadalo. To tady není, navíc ty kombinace hokej proti koncertu v Rudolfinu jsou prvoplánově hloupé. Mimochodem, záběry na led jako takové naopak super (aspoň vidíme, jak se hrál hokej na nejvyšší úrovni na přelomu padesátek a šedesátek), ale chování Matyáše v hledišti a opět utrápená Tomášová to zabíjí. Prostě, když je mizerný námět a slabý scénář, nedá se nic dělat. V tom Letiště nepřijímá to bylo nakonec mnohem zajímavější díky prostředí, jinak osoby a děj - stejná bída. I když byla Marie Tomášová kus, hrála vesměs idiotské role (třeba Anna proletářka) a do filmu její divadelní herectví rozhodně nepatřilo. To třeba s Irenou Kačírkovou se mohla možná srovnávat vzhledem, ale hereckým projevem ani náhodou.

Skvělý koment Mathos. Jiráska nemám rád, jeho vlastenecké pojetí je dost užvaněné a primitivní a tím rozhodně (na rozdíl od řady intošů) neshazuji naše dějiny a naše významné osobnosti. Bohužel, Jirásek to psal tak, že s tím ideologičtí poskoci soudruha Josefa Goebbelse - tedy pardón - soudruha Zdeňka Nejedlého - po Smetanovi a před Pekarovou Adamovou nejznámějšího litomyšlského rodáka neměli až zas takový problém to patřičně překroutit a upravit, aby to vyhovovalo raným padesátkám.Co se týče literatury, stačí si Jiráska porovnat třeba s H. Sienkiewiczem na straně jedné a s naším Václavem Kaplickým na straně druhé (Kladivo na čarodějnice). Ve filmu se mi nicméně líbilo pár věcí, tak se na něj občas rád kouknu. Především je to historický film, natočený s patřičným rozpočtem, takže třeba i dobové reálie a především oblečení je odpovídající a neděje se tady to, co je vydáváno ve Vláčilových filmech za "umění" (viz. Markéta Lazarová). Dostalo mě naprosto realistické oblečení vojáků, takhle skutečně vypadali na konci sedmnáctého století včetně těch dlouhých světle šedých kabátů pěchoty a kyrysů a přileb kyrysníků a nesmírně zábavné je, jak všichni místní mluví "chodsky", až to rve uši. Laminger je vykreslen jako démonická postava, Kopecký jako dokonalý křivák. No, a co mě štvalo? Především fakt, že takhle to prostě nebylo. Žádná monstrózní bitva na závěr, žádný dav Chodů v Plzni, žádný Lomikar prchající před hněvem lidu. A k tomu příšerná muzika soudruha E.F.Buriana, bolševika, který na scéně Vinohradského divadla (tehdy divadla čs. armády) dirigoval herce z pozice režiséra v plukovnické uniformě. Jeho synáček se nicméně kultůrou živí dodnes. Ale zpět k té hudbě, kde jsou v náznaku použity motivy z Kdož sú Boží bojovníci, je to hudba stejné úrovně jako to, co zplodil jistý vyháněč sovětských vojsk Kocáb k poslednímu filmovému (televiznímu) zpracování Husa. No a na závěr, on ten Laminger byl sice pěkný hajzlík (zase jenom předobraz dnešních podnikatelů, včerejších komunistů), ale ono do roka a do dne je vymyšlené - Kozina byl popraven 28.listopadu 1695, ale Laminger zemřel 2. listopadu 1696, tedy řádné do roka a do dne. Celá ta pověst je stejná báchorka jako třeba o hrdinném povstání sedláků a jejich konci u Chlumce. Ne vždy je všechno jinak, ale tady to prostě jinak bylo. Navíc Chodové se přeli s vrchností dávno před Lamingerem (s Švamberkem, s městem Domažlice) a pořád si žili svůj sen o svých "právech". Nakonec, popraven byl jenom Kozina, a to až na Lamingerovu ostrou reakci pro mírné tresty, které ostatní obdrželi. Tolik historie. Je strašně fajn, když historický film nebo kniha skutečně odpovídají historii a nejsou přehlídkou "bájí a pověstí". Jenže většina historických filmů ať už amerických, francouzských nebo rusko sovětských jsou stejné "povídánky".