GilEstel

Zlatá horečka na Aljašce aneb jak se stal tulák Charlie milionářem. První z řady dlouhých filmů, se kterým Chaplin prorazil. Ve své době poměrně nákladný film, který si vyžádal řadu triků a velké množství komparzu. Viděl jsem delší verzi 95 minutovou. To byla asi chyba, protože film byl až příliš rozvleklý. Některé scénky si zasloužily zkrácení. Známá konzumace boty mě nedostala, stejně jako horská chatka v labilní rovnováze na kraji útesu. Šmrnc mají romantické pasáže lásky beznadějného losera k bohyni Georgie. A co mě dostalo nejvíc, byl tanec s houskami. Mistrná pantomima spojená s loutkovým divadlem v dokonalý celek. Chaplin byl vskutku mimořádný a originální komik. 64%

„Není důležitý, za jakýma ženskýma chlap chodí, ale ke který se vrací.“ Tak zní jedno z životních mouder, které se nám Vejdělek snaží sdělit. Lehce promiskuitní film, který využívá uvolněnosti mravů současné společnosti. Laciné body pro průměrný film s cílovou skupinou mladší a střední generace. Prostřednictvím značně nepravděpodobného příběhu podaná vztahová tragikomedie s řadou známých a v českých poměrech již poněkud okoukaných tváří. Hlavní slabinou filmu je krom myšlenkového vakua málo uvěřitelný motiv konání většiny postav. To jsou ale chybky, které v rámci tohoto žánru odpouštíme. Díky několika vtipným scénám nakonec dostáváme při troše dobré vůle průměrnou komedii na jedno shlédnutí. Pokud to chcete brát vážně, odečtěte si minimálně jednu hvězdu. 55%

„Dnešní muži už snad ani muži nejsou.“ Poválečné Německo. Země miliónů vdov. Žádná perspektiva. Hlad, chudoba, smrt na každém kroku. Osamělost, beznaděj, přetvářka. Fasbinderův intimní pohled do duše mladé ambiciózní ženy, je velmi kritický k poválečnému ekonomickému zázraku. Neb nic není zadarmo. Německo koncem 40. let objevilo mnoho svých Marií. Nakonec to nebyl muž, ale žena kdo zemi znovu postavil na nohy. Marie bezcitně kariérní, chladně pragmatická. Žena, která je svou krásou a odhodláním nebezpečná všem ve svém okolí, nejvíce však sama sobě. Žena, jejíž životní energie je spojena jen s nadějným očekáváním a vírou v nemožné. Hana Schygulla v jedné ze svých nejlepších rolí. Osamělá postava ztracená v mužském světě, bojující proti všemu a všem, hledající svůj ztracený vysněný život. Nenaplněný život, který už navždy zůstane překryt zubem času. Ten život, který se již nedá žít a nově přináší pouze iluzi šťastných zítřků. Zítřků, které se ve skutečnosti nikdy nevrátí. Vlastně tu nikdy ani nebyly. 84%

Aronofskyho celovečerní prvotina π byla kladně přijatá kritikou, leč z pohledu diváků šlo o poměrně náročný film. Když jeden z nejtalentovanějších režisérů posledních 20ti let přišel s tímto svým drogovým requiem, získal si krom kritiků i nehynoucí podporu davů fanoušků. Divácky mnohem snáze uchopitelný film, který stále těží z pulsující atmosféry koktejlu originálního střihového přístupu a kamery, podpořené Mansellovým soundtrackem, dokázal nemožné. Zboural zdánlivě nepřekonatelnou bariéru mezi nezávislým filmem a mainstreamem. Emotivně budované drama, které se nebojí prvků jako rozdělený obraz nebo scény halucinací, zároveň poskytuje velmi prozaický děj. Vážné společenské téma narkomanie dokázal režisér vypíchnout nikoli pomocí propracované dějové linky, ale pomocí série obrazů hrůzy, která se v mistrně vybraných detailech promítá znovu a znovu se stále silnější intenzitou. Postupný duševní i fyzický rozklad všech hlavních postav se projevuje od nevinných a naivních začátků až po hořký konec. Předností snímku je též to, že neukazuje pouze očekávatelné závislosti jako heroin do žíly, ale i ty běžnější méně čekané a o to zhoubnější. Heslo: Neberte drogy! tak není jediným poselstvím filmu, jak by se mohlo leckomu zdát. Vše je vztaženo k lidským slabostem, lidké závislosti v širších souvislostech. Málokterému filmu se podařilo předat tak silnou emoci ohledně bezmoci člověka stojícího tváří v tvář svému lidskému úpadku. Jak bezmocný je člověk vůči droze, která zabije i nejhlubší lidské city.

Čtyřdílný dokument o světově nejznámějších a nejužívanějších drogách. Dozvíme se zde o celé dlouhé cestě od výroby, přes dopravu pomocí drogových kartelů a pašeráků, až po uliční dealování v nekonečném odbytišti Euro - Amerického trhu. Určitý prostor je věnován i práci policie a dopadům na některé konkrétní uživatele. Snímek se snaží především objektivně mapovat situaci, nehledá žádná východiska a nedává výchovné apely. Zkrátka, pokud se chcete o drogách dozvědět něco víc, a to jinou cestou než praktickou aplikací, tento dokument nemusí být špatná volba.

Netradičně pojatý film, který mísí mnoho žánrů. Najdeme zde romantiku, komedii, krvavou akci, obscénní scény i teenagerské motivy. To vše ve stopáži, která může trumfnout některé známé ságy nebo historické eposy. Přes velkou šíři záběru na mě snímek tvoří dojem nenáročné zábavy, určené primárně pro mladé asijské publikum. Zdárně aplikovaná zápletka, kdy si dva mladí lidé k sobě obtížně hledají cestu, nenabízí drama ale nadsázku. Dramaticko – společenské měřítko, které nabízí vedlejší zápletka v podobě vlivu církve, víry a vymývání mozků, je též hnáno do absurdna. Vcelku pohodový film, který by mohl vyhovovat hlavnímu proudu, se nakonec utápí v přetažené stopáži a přehnaném závěru.

Dosud nejlepší CSFD premiéra. Film, který překonal očekávání. Výborně vystavěné kriminální drama, které krom pozvolného začátku snad nemá slabiny. Ačkoli nejde o můj oblíbený žánr, už dlouho jsem se v kině tak nebavil. Daniel Craig na chvíli odhodil Bonda, aby mohl předat akční party svému protějšku, skvělé Rooney Mara. Této herečce, jež dosud nebyla moc ve známosti, se nyní nabídky jistě jen pohrnou. Snad nebude znít přehnaně, když řeknu, že tohle je hlavně její film. Craig se k ní skvěle hodí, nechává jí totiž prostor vyniknout, což je schopnost, kterou dokonale předvedl již v Casinu Royal s Evou Green. Kombinace seriózního ustrašeného novináře a mladé gotik drsňačky funguje na výbornou. Komický rozměr této dvojice je umocněn řadou vtipných dialogů, což občas příjemně uvolňuje neustálé napětí, kterým je film prostoupen. Fincher potvrdil svůj talent pro detektivní výstavbu děje. Pro mě jeden z jeho nejlepších filmů. Ve výsledku 158 minut uteče jak voda a člověk už se nemůže dočkat pokračování. Tohle je svěží švédský vítr, který zavál do zatuchliny hollywoodských stojatých vod. 83%

První 3D film, na kterém jsem byl v pražském IMAXU. Krátký výlet do historie i současné atmosféry populárního amerického závodu. Pro evropského diváka to sice není to, co pro Američana, ale ve své době bych to mohl označit díky trojrozměrné projekci za nadprůměrný zážitek. 40 minut bylo tak akorát. Z dnešního úhlu pohledu, kdy se s 3D projekcí dávno roztrhnul pytel i pro celovečerňáky, už nemá film opravdu téměř co nabídnout, pokud nejste fanoušek NASCAR. 40%

Taková malá žánrová revoluce, díky které už Tarantino nikdy nepřekročil vlastní stín. Jeden z nejprovařenějších filmů vůbec. Já jen vyjmenuji soundtrack, propletená časová souslednost, dialogy, herecké obsazení. Zároveň film, bez kterého by byla naše mládež slušnější (vtip). 95%________ Ezechiel 25:17. „Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty, neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh…“ (Jules - Samuel L. Jackson)

Snímek s artovými ambicemi, těžící z herecké ekvilibristiky Vannessy Paradis a Daniela Auteuileho. Černobílá kamera nechává díky hře světla a stínu vzpomenout některá klasická díla francouzské nové vlny. Krom nečekaně neromantické podoby lásky mezi mužem a ženou, se nám film snaží vsugerovat dva klíčové poznatky. ____________ 1) Skok z mostu není dobrý způsob sebevraždy. ___________ 2) Házení nožů poskytuje větší vzrušení než orgasmus, a to jak z pohledu vrhače, tak z pohledu terče. :-)______ Film je navíc vybaven kvalitním hudebním doprovodem např. I´m Sorry od Brandy Lee (u nás Přenosilová - Roň slzy). 59%