GilEstel

Humphrey Bogart. Filmový elegán klasického Hollywoodu. Asi to byl osud, že právě on vstoupil do historie herectví zfilmováním detektivky Dashiella Hammetta, které se později dodatečně stalo zakládajícím kamenem žánru filmu noir. Literární předloha spadá do doby Velké hospodářské krize. Motiv získání bájné sošky Maltézského sokola bylo tehdy mocné fluidum působící na masy nezaměstnaných chudáků v městských ulicích. Film vznikal až za války a síla samotného námětu již byla v době natáčení do značné míry překonána. Přesto. Hodnotit dnes tyto filmy je problém. Doba je jinde, točí se jinak, hraje se jinak. Chce to vcítit se do dob minulých a vnímat minulost s pokorou. Jako odměna se vám pak může dostat nejen kvalitní detektivní příběh, ale i poznání radostí světa našich dědů a babiček. 73%

Dva světy. Dvě ženy. Dvě těla. Ale duše je jedna. Jedna neklidná trápící se duše, milující hudbu a žijící ve stesku osamění. Snad teprve až zemře naše alter ego, můžeme začít znovu žít. Kieślowski nám předává svou hlubokou osobní zpověď, když nechá zemřít své polské Já. Krakovské Já prožívající období životního rozpuku, ale bez hlubšího smyslu. To musí být ukřižováno, aby se zrodilo něco nového. Jeho Pařížské Já, které se vylíhne jak motýl z kokonu housenky. Nyní může milovat, může žít. Až se nakonec pomocí metafory loutkaře dobere pravdy, co vše ho to stálo. Co jsme museli zaplatit. A tak se vracíme znovu na začátek. Do těžké skepse o neexistenci štěstí. _____Kdo má rád hloubavé filmy a rád hledá vzkazy v náznacích, zde si přijde na své. Kieślowski totiž natočil film, kde můžeme v každém záběru hledat skrytý vzkaz s neochvějnou jistotou, že ho najdeme. 83%

Studentský film jako revizorská parodie na Sedm statečných? Proč ne. Co by mě na tom zajímalo víc než film samotný (Který považuji spíš za špatný.), je to, jak vznikal, a jak se tu sešlo tolik známých herců, kteří se v 90. letech vypracovali v hvězdy. Nejlepší je zde jednoznačně Dejdar. Fakt hustej týpek. Bart Simpson s Travoltou v jednom. No a Vašut? To je furt stejná guma jako tenkrát.

„S nalezencem zacházíme podle zkušeností s mláďaty jiných živočichů. 92 oktanový benzín je to nejlepší, co máme.“ Originální myšlenka, na jejímž základě by šlo natočit i celovečerní béčkové sci-fi. Záběry povrchového dolu a zdevastované krajiny dodávají filmu punc přidané hodnoty. Kvalitní absolventský film.

Na tomhle jsem byl v kině, když to přišlo úplně nově. Ohlas byl veliký. I já se od srdce zasmál. Dnes po letech už se ale nesměji vůbec. Film totiž neuvěřitelně zestárl a ukázalo se na něm, že byl spíš spotřební zboží na jedno použití, než kultovní kreslená pohádka – role co mu byla přisuzována. Ty nekonečný parodický scénky na filmy, co tenkrát frčely (Spiderman, Pán prstenů, Mission Impossible, atd. atd.) jsou jen jednorázový efekt, který zakrývá vlastní obsahové nedostatky. No a pak samozřejmě celkové pojetí, kterým se naváží do Disneyho klasiky. Jak směšné. Jelikož Disney na rozdíl od Shreka s časem téměř nestárne. Shrek se snaží být originální svou nemotornou vulgaritou a drzostí, se kterou kope do mnoho desítek let zažitých stereotypů. Dělá to ale zcela samoúčelně a zbytečně. Film nelze doporučit pro malé děti a pro velké tak na jedno kouknutí a pak zahodit. Tři dávám jen za ten první zážitek z kina. 50%

Jelikož pracuji v oboru stavebnictví, nechtěl jsem si nechat ujít dokument o výstavbě francouzských fotbalových svatostánků pro MS2016. A jaký je můj dojem? Jde vesměs o vizuální prezentaci díla architektů. Boj o přízviska jako největší, multifunkční, ekologický. Ale pokud jde o technickou stránku, nedozvíme se prakticky nic. Např. Pohyblivá zatahovací střecha v Lille je sám o sobě obrovský fenomén. Kolejnice střechy je uložena na dva příhradové nosníky. Není ale řečeno jakou mají výšku, ani jak řešili napojení přídavného předpjatého lana při spodní přírubě. A takto je to se vším. Pak deset minut posloucháme, jak se kropí a seká trávník. U žádného stadionu nám ale neřeknou nic k založení. Je jistě rozdíl zakládat na pláži v Nice a v Paříži na říčních sedimentech nebo na skále. Holt co na stavbě není vidět, o tom se raději nemluví vůbec, ačkoli je to zásadní věc. Stačí jen v rychlosti prolistovat příslušnou odbornou publikaci a člověk má víc informací než z celého dokumentu. Svůj popularizující účel film asi splní dobře, ale to by měl potvrdit spíš někdo nezaujatej. No a přihlouplý název dokumentu mluví taky sám za sebe.

Mimořádný film jak po stránce silného motivu, tak zejména neotřelým experimentálním provedením. Začátek je jak Kafkův K z Procesu. Na něho navazuje Jihokorejský Hrabě Monte-Christo 21. století. A pak se pomalu přes kriminální zápletku posouváme k závěrečnému vyvrcholení, které je tak překvapivě epické a hrůzné, že si v ničem nezadá s prvním dílem legendárního filmu SAW. Zařazení stěžejních partitur vážné hudby do dramatických scén připomíná Kubrickův Mechanický pomeranč. Např. Vivaldiho Čtvero ročních období ve scéně trhání zubů páčidlem nemá chybu. Chan-wook Park zvolil velmi odvážný novátorský přístup a vyplatilo se. Posunul korejský film o další kus dopředu a potvrdil jeho světovou úroveň. 80%

Belmondo. Herec pro něhož člověk může milovat Francii. A člověk pro něhož můžeme milovat film. Vřelý životní testament velkého herce a člověka, který nám předali jeho přátelé kolegové a rodina. Vroucná vzpomínka a společné ohlédnutí za úžasnou hereckou kariérou, která se stala po 4 desetiletí jedním z pilířů evropské a částečně i světové kinematografie. Bebel se už dávno stal víc než jen hercem. Stal se vzorem a ideálem. Jakýmsi prototypem správných chlapů. Druhu, co je dnes na vymření. Takový zůstane navěky v srdcích miliónů lidí. Tento dokument je důstojné sic zoufale krátké zakončení celé jedné filmové epochy. Mohli bychom mít desetidílný film a stále by to bylo málo.

Afektované dialogy a sarkasmus na hraně únosnosti. Bizarní leporelo Vorlova uměleckého know-how. Jeho síla je v realističnosti vzdor absurditě provedení. Dokonalé panoptikum komunistického průmyslového velkopodniku a života v něm. Stará dobrá garda sklepáků v nejlepší síle. Dnes už taky legendární film.

Vesmír. Hluboký tichý a temný. Svět nekonečného poznání, tajemna a očekávání. Tam kdesi daleko, dál než si dovedeme představit, číhá cosi. Cosi dokonale zrůdného a mocně nebezpečného. Člověk by nebyl člověkem bez potřeby odhalit kouzlo nepoznaného. Jen strach nám může stát v cestě udělat další krok. A strach má různé podoby. Strach z toho co bylo, strach z toho co bude. Strach z neznámého, strach o přežití. Ale co by byl lidský život bez strachu? Jen nudný vzdech v nekonečnosti času. Jen strach z nás dostane to nejlepší, co v nás je. Nutí nás překonávat sami sebe. Hrát tu hazardní hru buď všechno nebo nic. Ridley Scott nám vtiskl do myslí svou hru, do které dal vše, po čem lidská duše touží, a co se jí bytostně dotýká. Nevyřčený sen, co se stane noční můrou. Stvořil mistrné dílo. 97%