GilEstel

Stála na balkóně vysoko nade mnou, téměř v rouše Evině. Plavé vlasy, dlouhá šíje. Stála tam jako socha antické bohyně, jako anděl v kryptě kostela. Vyzařovala z ní prazvláštní magická moc. Jakési mocné fluidum, které vás pohltí naráz a provždy. Dívala se na mě všeprostupujícím pohledem. Připadalo mi to, jako bych to byl já, kdo je nahý. Nezmohl jsem se na slovo, až ona sama přerušila ticho „Mohu Vám nějak pomoci? Zrovna jsem se opalovala.“ Abych řekl pravdu, Keyesi….. Od té doby mě vůbec nezajímalo prodloužení pojistek nebo pan Dietrichson a jeho dcera. Myslel jsem na tu ženu nahoře na schodech a na to, jak se na mě dívala. Chtěl jsem ji vidět znovu zblízka, bez toho hloupého schodiště mezi námi. Později řekla tím nejlíbeznějším hlasem na světě: „Waltře. Jsem do tebe zblázněná. On mě drží na vodítku tak pevně, že ani nemohu dýchat. Rozvod by mi nikdy nedovolil. Je na mě moc zlý. Pokaždé, když si koupím šaty nebo boty, může se ukřičet. Nenechá mě nikam jít. Přitom pro něj nic neznamenám. Waltře, já ho nechci zabít. Nikdy jsem nechtěla. Ani když se opije a udeří mě do obličeje.“____ Nechcete se pojistit, pane Dietrichsone? Mimořádně povedený film. Záběr na Phyllis tvář při vraždě a samotný závěr patří k mým největším filmovým zážitkům. 90%

Ano 11. září přineslo řadu změn, bezpečnostních opatření, omezení osobních svobod. O tom se vědělo a mluvilo se o tom. Ale až po aféře Snowden vyplulo na povrch, co vše se za tím skrývá a k čemu dali lidé svůj tichý souhlas. Co vzali jako nutné zlo v rámci boje proti terorismu. Bushova "kovbojská" válka proti terorismu. Je pozoruhodné, jak americké vládní kruhy už mnoho let toto označení nepoužívají, ale zpravodajské služby se ho drží dál jako posvátné berličky, která jim dává křídla. Holt svět není tak krásný, jak se zdá. O tom, že pokrok ve vývoji občanských práv silně zaostává za technologickým vývojem společnosti, asi netřeba mluvit. Tento dokument je alespoň určitou nadějí, že věci se pomalu posouvají k lepšímu. A potvrzuje, že investigativní žurnalistika má své nezastupitelné místo pro chod společnosti. Osobně bych ve filmu ocenil více technických detailů o sledování a shromažďování dat, o fungování systému. Sledování dalšího vývoje po zveřejnění identity Snowdena žádný závěr nepřináší. Ať už se bavíme o reakcích v Brazílii, Německu nebo Evropském parlamentu, řeči právníků. Poslední půlhodinu všechno vyšumělo do ztracena. Ale možná je to jen můj názor.

Westworld je z části JURSKÝ PARK, z části BLADE RUNNER. Je to TERMINÁTOR ve futuristickém westernu. A hlavně je to film, který předběhl dobu o 10-15let. Skvělý nápad leč provedení pokulhává. Z potenciálního etického problému a osobního postoje hrdinů se dostáváme k lacinému honu za úchylnou a málo uvěřitelnou adrenalinovou zábavou. Ta když se vymkne kontrole, jsme v pevně zajetých kolejích klasického béčkového žánru. V kolejích ze kterých se už nedá sjet a dovedou nás k očekávatelnému konci. Stojí to za vidění, ale asi si to sotva někdy pustíte znovu. Pro mě největší plus celého filmu představuje Yul Brynner. Jeho vizáž Chrise je v kontextu zápletky opravdu mrazivá. Znovu potvrdil, že je pan herec. 60%

Jsou 3 zásadní věci, které mi chybí k tomu, aby byl HLUBOKÝ SPÁNEK dokonalý film. 1) Martha Vickers měla dostat rovnocenný prostor jako Lauren Bacall. Svou postavu dokázala vystihnout naprosto skvěle. Pravděpodobně aby nezastínila hlavní hrdinku, byla nevhodně upozaděna. Tohle mělo být Humphreyho sólo a proti němu 2 harpyje. Přihlouplá psychicky labilní nymfomaka, drogově závislá Carmen. Nebezpečně protřelá a vychytralá hazardní hráčka a alkoholička Vivien. 2) Alespoň jedna scéna se mohla věnovat shrnutí logických aspektů vyšetřovaného případu. I divák potřebuje chvíli vydechnout a ujasnit si, co se děje a vnitřně si odůvodnit chování jednotlivých postav. Bez toho je to příliš zběsilé. 3) Marlowe se sice zamiluje do Vivian. Ale měl u něho nastat vnitřní rozpor a nakonec se nepřiklonit na ničí stranu, jelikož Vivian je úplně stejná ne-li horší mrcha co všichni ostatní. ____ Věčná škoda, že tyto 3 body film postrádá. Některé dokonce ve filmu v původní verzi byly, ale kvůli různým zájmům a bulvárním tlakům s ohledem na románek Bogart - Bacall došlo ke změnám. To jiskření mezi touto dvojicí, tu tolikrát citovanou „chemii" já ve filmu nevidím. Spíš mi to přijde jako chladná hra, kdy oba čekají na příležitost získat převahu a vrazit druhému kudlu do zad. I proto se mi závěr filmu nelíbí. Přítomnou autocenzuru explicitního obsahu bych ani nevyčítal. I tak byl film pro dobové strážce morálky hodně přes čáru. Navíc většina byla alespoň naznačena a divák se mohl dovtípit, což má samo o sobě své kouzlo. Když to shrnu, i přes psané výhrady, je pro mě HLUBOKÝ SPÁNEK silně nadstandartní noirovka s vynikající atmosférou, kterou si kdykoli rád pustím. Bogart potvrdil, kdo je králem 40. let. 82%

Těžký to měli evropští immigranti ve Spojených státech začátkem století. Jen bída, hlad a boj o přežití. Chaplin uměl vystihnout bolesti a přání své doby jako málokdo. Osud tuláka Charlieho přijíždějícího k Soše Svobody s nadějí nového začátku, sledoval soucítěně každý. A jak už to v Charlieho filmech bývá, tento osud má dobrý konec. Krátký nenásilně vystavěný příběh s množstvím groteskních sólovýstupů, jenž se dotýkají vrcholu svého žánru. Ohromného číšníka v restauraci, kde nemá Charlie na zaplacení, hraje Eric Cambelll - tradiční záporák raných Chaplinovských filmů.

„Drobný človíček pronásledovaný obrem vzbuzuje vždycky sympatie" To bylo Chaplinovo motto v začátcích kariéry. Zde je to jasně vidět na konfliktu s hromotluckým velitelem hasičského sboru. Film se většinu času pohybuje v klasických mantinelech grotesky s pády a kopanci. Pro Chaplina jsou to stále začátky jeho slibně se rozvíjející kariéry. Už zde se ale objevje jeho tradiční motiv lásky k dívce svého srdce. Hasičské zásahové vozidlo z roku 1916 je opravdu stylové. Jo tenkrát ještě hasiči zachraňovali lidi při požárech. Dnes už je to spíš o stříhání plechů při autonehodách.

Tak tohle je nesmrtelná klasika. Telefonické hovory ohledně přípravy koncertu jsou sice o ničem, jakmile si ale kamera všímá atmosféry na festivalu a koncertních vystoupení, můžeme si užít parádní atmosféru konce 60. let s výbornou hudbou a Stouny v nejlepší formě. Jako bonus tu máme Tinu Turner, co málem vykouří mikrofon. Vtipný je pes, co se projde na stagy před Jaggerem. To jsou ty momenty, co pozvedají film na vyšší level. Byl to tam ale pěkný chaos a bordel. K té době to prostě patřilo. Není se co divit, že měli problémy, když si jako pořádkovou službu najali gang motorkářskejch vypatlanců. Ten maník, co se vrhne na Jaggera při Honky Tonk Women, to je fakt na palici. Dnes už je zabezpečení podobných akcí úplně na jiné úrovni. Ostatně jsem měl možnost se o tom přesvědčit osobně při turné Forty Licks.

Paulova teskná lyrická píseň o lidském osamění. Hudební klip je převzatá pasáž z animovaného filmu Yellow Submarine, pouze přehrána v původním tempu, což je hudbě ku prospěchu. V klipu se objevují osamělí lidé v městských ulicích, kudy proplouvá žlutá ponorka. Animace je i na svou dobu velice jednoduchá. Text písně je o dívce jménem Eleanor Rigby, která uklízí svatební rýži na schodech kostela. Sama však zůstává opuštěná jen se svými sny. Jméno si Paul vypůjčil z náhrobního kamene na jednom hřbitově v Liverpoolu. V poslední sloce dívka umírá. Původně měl Paul pro píseň jméno Miss Daisy Hawkins. Jelikož potřeboval skutečnější jméno a uvěřitelnější příběh, rozhodl se nakonec pro starou osamělou dámu jménem Eleanor Rigby.

Tahle překrásná Paulova sólovka z Bílého alba je jedna z mých nejoblíbenějších. Asi jediná od Beatles, kterou jsem se naučil na kytaru podle originálních tabulatur. Ačkoli osobní vztahy mezi Lennonem a McCartneym už byly v tu dobu velmi špatné, John kvalitu této písně nikdy nezpochybňoval. Naopak jí v pozdějších rozhovorech vyzdvihoval. Paul sám uváděl píseň jako příklad toho, že nejlepší věci se skládají tak nějak sami. Najednou se prostě objeví a jsou tu. Krásné a jednoduché.

Skvělá skladba z autorské dílny Lennon/McCartney. Vyšla jako single společně s We Can Work it Out. Je to hlavně Johnovo dítě. Paul pomáhal dokončit text. Většinou hlavní autor zpíval první hlas. Zde je to kvůli vyšší tenorové poloze obráceně. Lennon zpívá druhý hlas. V refrénu se připojuje do trojhlasu i Harrison. Základní hudební riff je inspirovaný skladbou Watch your Step (1961) od bluesového kytaristy Bobbyho Parkera. Podle některých dobových názorů se pod výrazem Day Tripper skrývá metafora výletu po užití LSD.