GilEstel

„V čele svého bojového sledu doprovázel Rommel rozhodující průlom Afrikakorpsu. Bojový sled, který podléhal osobním Rommelovým povelům, byl ideální forma rychlé bojové jednotky, která vyrostla z války v poušti. Byl přibližně o síle praporu a skládal se z tankové roty, ze smíšené roty protitankových a protileteckých děl a samohybných lafet. Dále četa průzkumných vozů a radiovozů. S touto jednotkou zasahoval Rommel do bojů vždy v ohniscích bitvy. Na křižovatce u Tobrúku byl vidět starý minový specialista Rommel, jak vlastnoručně se svými vojáky vyhrabává tankovou závoru, aby uvolnil cestu pro svá vozidla. A tak se naučil i vojín Kurt Kind u Tobrúku od svého vrchního velitele, jak se musí vyhrabávat ďábelská vejce z písku." Citát přejat z knihy Paula Carella - Lišky pouště.______Dokument je natočen s patřičným nadhledem a nechává prostor se vyjádřit všem zúčastněným stranám. Kvalitní obrazově bohatá práce o jednom z nejlepších velitelů 2. Světové války. Jedom z mála, který zůstal zásadovým vojákem a neušpinil se, aby byl pak nakonec sám zabit svým vrchním velitelem, kterému slíbil věrnost. Lidí s jeho osudem bylo ve Wehrmachtu víc. Ale Rommel je nejznámější. Válka plodí zlo a nenávist stejně tak jako výjimečné lidi se smutnými osudy.

Bolek měl z jistých (pravděpodobně finančních) důvodů velký zájem na natočení druhého dílu památné komedie Dědictví. To je dost ošemetná věc vzhledem k tomu, že první díl je něco jako národní poklad lidové komedie. Je úctyhodné kolik lidí se snažilo Bolkovi pomoc alespoň účastí v epizodní roli (Lasica, Veškrnová, Donutil, Gott,.....) Žel výsledek je chabý. Ačkoli Polívka je pan herec a i z ničeho dokáže vytvořit zábavu, film jako celek selhává. Neforemný slepenec většinou chabých scének. A ta ze "Stardance" mi vysloveně zabrnkala na nervy. Já se vyhýbám těm přiblblým estrádním soutěžím se škrobenými projevy poroty jak čert kříži, a oni mi to nakonec strčí i do filmu. I s Borhyovou. Kdyby to tam alespoň rozbalil a poslal je s tou soutěží do prdele. Ale to ne. Udělali z toho nejdebilnější scénu celýho filmu. Bolku Bolku, tohle se nepovedlo. Nechci jen hanit. Mělo to i světlé okamžiky. Snad až na tu debilní scénu film není vysloveně zlý. Jen je prostě špatný. Promiň Bolku. Asi sis měl najít lepšího režiséra. 45%

Když jsem poprvé viděl MD, byl jsem naštvaný. Film jsem vůbec nepochopil. Nebyl to ani tak problém nepochopení, co mi vadilo. Je to natočený v příjemně pomalém tempu, je možné si všímat detailů. Většinou mám takové filmy rád. Byl to spíš takový nepříjemný pocit z toho, že režisér si se mnou pohrává. Pocit, že každým záběrem blíže konci se mě snaží více a více zmást a tak trochu se tím asi baví. O filmu a jednotlivých scénkách jsem pak ještě hezky dlouhou dobu přemýšlel, ale na nic nepřišel. Film jsem odložil a na nepříjemný pocit z něj jsem postupně zapomněl. Uběhlo 10 let, než jsem se k filmu znovu vrátil. Tentokrát už s jasným záměrem film pochopit. Po předchozí zkušenosti jsem věděl, že k dosažení tohoto cíle budu potřebovat přípravu. Klíčem k pochopení díla bývá většinou pochopení jeho autora. Tj. v tomto případě poznat důkladně Lynche. Jeho život, filmové přístupy, zdroje inspirace, zájmy a touhy, víru. Číst knihy a rozhovory. Pak jsem si ale uvědomil, že i s touto teoretickou přípravou budu muset pravděpodobně film skouknout vícekrát, aby vše do sebe zapadlo. V tu chvíli jsem si řekl dost. Ten film není tak úžasný, abych se hodiny hrabal v této hromadě střepů a lepil z nich předtím úmyslně rozbitou vázu. Jednoduše jsem mrknul do Googlu a nechal si pomoc od těch, kteří toto martýrium podstoupili přede mnou. A tak nyní i já pochopil děj. O kriminální zápletce ve stylu starých noir filmů, o rozsekání a časové provázanosti scén, o propojení snu s realitou kdy sen je zhmotněním přání, o záchytných bodech a nápovědách. Zajímavé. Originální. Dává to smysl. Pak jsem znovu shlédl film. A nyní mohu definitivně shrnout své dojmy. Viděl jsem originální vizuálně poutavé dílo se skvělou hudbou a tajemným skrytým příběhem, který dává smysl. Geniální dílo? Kdepak. Znovu ten starý nepříjemný pocit co před10ti lety. Proboha proč? Důvody jsou úplně stejné jako poprvé a nemají nic společného s pochopením nebo nepochopením děje. Vadí mi přístup, kdy tento film byl natočen tak, aby byl nepochopen. Aby divák luštil hlavolam, který si režisér připravil. Představa jak těm "blbečkům", co na to jdou do kina cpou u vstupu lístečky s nápovědou v deseti bodech čeho si všímat, aby pochopili režisérova génia (Ano to se skutečně dělo.).....To mě vytáčí k nepříčetnosti. Já se nechci dívat na film jako na hlavolam a sledovat jestli je Betty opravdu Betty nebo je to Diana, jestli někdo hýbnul s popelníkem, zda jde o realitu nebo zhmotněnou tužbu co změnila podobu. Mě zajímá myšlenka, příběh, emoce, upřímná snaha něco osobitým způsobem sdělit. Z Lynchova přístupu v tomto díle je cítit nabubřelé pozérství, které je cítit nejen z tohoto filmu, ale je vlastní i řadě lidí co film obhajují a nekriticky obdivují. Ano, film má i svoje zjevné kvality. Ale způsob jakým chce režisér zapůsobit na diváka, je opravdu na facku. 50%

Clifton Webb to zahrál skvěle. Ten jeho egoistický samolibý postoj, pocit vlastní neomylnosti. To bylo něco úžasného. Na tom chlapíkovi vám hned přijde něco divného. Film je jako detektivní příběh ucházející, potěší několika překvapivými zvraty. Poněkud méně temný než třeba Maltézský sokol , ale psychologicky zvládnutější. Já jsem spokojen. A to oblečení Andrewse. Košile zapasovaná a kalhoty vytažený skoro až k prsům. Přesně tak to nosil můj děda. Teď už alespoň vím, proč se tak oblíkal. 76%

Přelomový film. V počátcích kinematografie bylo pohlíženo na filmaře jako na spolek podivínů s výstřední zálibou ve tvorbě pohyblivých obrázků. Pak přišla Velká železniční loupež. První film v USA který zaznamenal opravdu celostátní komerční úspěch. Kinematografie se pomalu začala stávat zábavou pro masy lidí. Dnes můžeme jen v němém úžasu sledovat její historii a dětské krůčky jejích průkopníků. A Porter průkopnický byl. Do svého dvanáctiminutového filmu zařadil 12 oddělených scének, které na sebe dramaticky navazují, což nebylo běžné. Prakticky vše je neustále v pohybu. Film je velmi akční. Přepadení, útěk, pronásledování. Střídání interiéru a exteriéru, jízda vlakem a na koni. Kamera je statická a má velký problém to vše zachytit. Ve scénce, kdy lupiči vyskakují z vlaku a prchají, nastává z dnešního úhlu pohledu humorná situace, kdy kameraman prostě nestíhá a herci se na chvíli dostanou mimo záběr. Nebo použití filmového triku, kdy lupič přemůže jednoho ze strojvůdců, následuje střih a z vlaku vyhazuje jeho figurínu. Inu filmové triky tu byly vždy a vždy budou. Jednoznačně největší ohlas měla a má scéna na konci, kdy bandita střílí přímo na diváka - do kamery. Tento film načrtnul základy westernu a motivoval stovky svých následovníků. Každý podobný film mě naplňuje ohromnou úctou a vděkem k lidem, kteří psali historii a zanechali o tom nesmazatelný důkaz. Důkaz, jenž je oknem do dávno ztraceného světa, o podobě naší minulosti.

Popelka. To je Julia Roberts v Pretty Women, Audrey Hepburn v My Fair Lady, Drew Barrymore ve Věčném příběhu. Popelka. To je tajný sen mnoha dívek zkoušených osudem, které čekají na svého prince. Popelka je příběh starý jako lidstvo samo. Kdo jiný než Disney se mohl koncem 40. let chopit prastarého námětu a natočit animovaný film pro děti? Odpovím si sám. Nikdo jiný by to tenkrát nesvedl. Disney se zhostil díla s důkladnou pečlivostí sobě vlastní. Z různých literárních předloh si vybral francouzskou verzi Charlese Perraulta z roku 1697. Je to ta varianta se skleněným střevíčkem a kouzelné víle, co promění dýni v kočár a myši v koně. (Pozdější adaptace bratří Grimmů je o dost jiná a drsnější.) Zápletka se zlým kocourem Luciferem je nejspíš hozená rukavice populárnímu Tomu a Jerrymu. Na filmu mě mrzí, že v konci hledá Popelku místo prince pouze pomatený sluha. Sice se tím posiluje vedlejší zápletka o despotickém panu králi, co by si přál vnoučátka, ale postava prince je tím pak o ničem. I přes tuto výhradu hodnotím film opravdu vysoko. I díky tomu, že už v dětství byl mým oblíbeným.

Krutě nedoceněný film. Snad nikde jinde na vás silněji nedýchne dusná atmosféra socialistického sídliště. Drobné lidské příběhy odvyprávěné takřka neorealistickým přístupem. Stísněný překotně budovaný anonymní svět Husákovy panelové džungle. A tam kdesi uvnitř bloudí fragmenty lidských duší. V tomto prostředí u nás vyrůstalo přes 3 miliony lidí. 81%

„Dospěli jsme do poloviny příběhu. Na začátku si vždycky přeju udělat hezký film. Když překonáme počáteční nesnáze, moje ambice se zredukují na to, aby se mi film podařilo vůbec dokončit. Začnu zpytovat svědomí a říkám si. Mohu pracovat líp, mohl si do toho dát víc. A teď už ti zbývá jen druhá polovina, abys to dohnal. Od toho okamžiku se snažím vložit do toho, co se objeví na plátně, co nejvíc života. Vypadá to, že natáčení filmu se dostalo na správnou kolej. Hercům jejich role sedí, štáb je dobře sehraný, osobní problémy jsme odsunuli do pozadí. Zvítězil film." ______ Truffautova osobní pocta a vyznání celoživotní lásky k filmařskému řemeslu. A provedl to po svém. Natočil film krásný svou obyčejností a zároveň film, který dovede říci vše, aniž by znásilňoval diváka. 84%

Není se co divit, že film vzbudil silné kontroverze. Oliver Stone si zde s určitou nadsázkou libuje v bezduchém zabíjení a doslova se vyžívá v krvi. Tím trochu fušuje do řemesla Tarantinovi (Otázka jak moc zase on ovlivnil scénář). Jak by řekla Honey Bunny „Vystřílet všechny až do posledního kreténa!!!“ Stone se to snaží udělat podobně, ale nemá to ten drive, co Tarantinovy filmy. Akční sekvence jsou spíš nudné a stylové dialogy chybí. Stone se snaží sílu dialogů nahradit řečí barev a světla. Jde ale spíš o chvilkové záchvěvy originality na pozadí chladně odměřeného příběhu, který je společenskou satirou na téma sériových vrahů a vlivu sdělovacích prostředků na veřejnost. Na tu část veřejnosti, pro kterou je Manson a jiní miláčkem a uznávanou celebritou. A jak to bývá u správné satiry, forma vítězí nad obsahem. Komu se zdejší forma líbila, viděl skvělý a výjimečný film. Bohužel nepatřím do této kategorie. Jen ten Tommy Lee mě bavil. Na tyhle psychouše měl vždycky talent. 55%.

Jiná země, jiné náboženství. Jiné hodnoty, kultura, tradice. Ale lidé v jádru stejní. Když se podíváme do Evropy 30. let zpátky, je to Indie let 40. v bleděmodrém. Národy co žily vedle sebe po stovky let v jedné zemi. Pak, jako mávnutím kouzelného proutku, přítel zabije přítele kvůli politickým štváčům mocenské kliky. A když se podíváme na konec 40. let k nám, je to stále ta samá písnička. Lidové milice s krví na rukou se chopí zákona a rozhodují o životě a smrti. Jen místo bratře, mají na rtech slovo „soudruhu“. Je znepokojující, kolik mají naši vlastní lidé společného s hinduistickými fanatiky a muslimskými štváči z Pákistánu. A že ten anglický lord udělal u nich i u nás stejnou medvědí službu. U nás lord Runciman, u nich Radcliffe. Obojí skončilo válkou. Lidé jsou stále stejní a nikdy se nepoučí. Film je skvělou sondou do indické společnosti bouřlivého roku 1947. 80%