Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Dokumentární
  • Pohádka

Recenze (93)

plakát

Aj Wej-wej: Bez omluvy (2012) 

Neotřelý umělec aktivista s mottem: "Nikdy se nevzdávejte, tweetujte!". Od roku 2009 má zablokovaný blog a tak si našel jiný způsob, jak veřejně sdílet názory a videa, fotky s pomocí Twitteru, který je normálně spolu s FB a youtube v Číně zakázaný. Aj Wej-wej, ale umí firewall obejít a pak už nemá internet nijak omezován. Fotky a videa používá jako důkazní materiály (např. svého napadení při domovní prohlídce). Smutné bylo, že po propuštění z vazby, ve které strávil 81 dní je Ai Wej-wej jak proměněný a rok na podmínce nechce a nesmí poskytovat ani rozhovory. Je mnohem víc uzavřený a ne tak ostrý jako předtím. Cenzura začíná autocenzurou, toho co sami pustíme ven a jak to naše okolí přijímá. Toto prospívá režimu více, než kdyby Aj Wej-weje zneškodnili. Snad se časem vrátí, do starých kolejí a bude tím rebelem, který dává sílu ke vzdoru i ostatním ukázat režimu prostředník.. ale kdo ví, čím si prošel a čím mu je vyhrožováno:(

plakát

Bahrajn - vstup zakázán (2012) 

Protesty jsou na denním pořádku od jara 2011. Demonstrace jsou potlačovány slzným plynem, který má na svědomí desítky obětí. Používané zbraně jsou z USA (Pensylvánie).Běžné zbraně jsou v rukou vlády a obyč. člověk se k nim nedostane (rozdíl oproti Sýrii), nejčastěji je používaný Molotovův koktejl (zápalná zbraň). Ústavu sepsal král, lidé chtějí konec monarchie a demokraticky zvolenou vládu, parlament a svobodu projevu. Premier je bratranec krále a u moci je 40 let. Ideálem by pro ně byly United Arab monarchies:( V zemi hraje velkou roli sektářství, je zde sice 75% šíitská většina, ale je utlačována kvůli své víře a propouštěni z práce. Doktoři byli vězněni i za to, že ošetřovali demonstranty. Lidé protestují také formou hladovky. Existuje zde Bahrajn watch, což je seznam osob (cca 22O), které mají zakázaný vstup do Bahrajnu kvůli kritice apod. Revoluce Arabského jara se vzájemně ovlivňují a doufají v podobný průběh a vítězství jako v Egyptě. Pro demonstranty je o to snadnější bojovat, když vidí podobné úsilí u sousedů. Podobná mobilita je v zemi už od 50.let, ale stále neztrácí naději a sílu, což obdivuji.

plakát

Mimo příbalový leták (2012) 

Jediné zklamání z Jednoho světa 2013. Čekala jsem kritiku farmaceutického konzumerismu, místo toho se nám dostalo chaotického, emotivního a neuceleného vykreslení zneužití antidepresiv v Americe. Kritika byla částečně zaměřena na obvodní lékaře, kteří předepisují prášky na symptomy nemocí a neřeší se jejich příčina u psychiatra. Množství prášků má navíc vedlejší účinky. Dále jsou ukázáni lidé, kteří se dali k dispozici pro výzkum, tzv. klinické testy, jsou zneužíváni ve své tíživé ekonomické situaci a vydělali si tímto způsobem např. na gambling, alkohol atp. Vadily mi dlouhé záběry a natahování emotivně vypjatých scén (výpověď matky, jejíž syn se brutálně zavraždil pod vlivem prášků). Placené zdravotnictví je evidentně více závislé na marketingu a farmako-propagandě než to naše. Dokumentu by určitě neuškodilo více strukturovanosti.

plakát

Prizmatem řecké krize (2012) 

Řecko před Olympiádou mělo šanci modernizovat. Nepokoje a demonstrace tu probíhají od prosince 2008. Po diktatuře v letech 1967-1974 se rozhodli jít cestou k ekonomické prosperitě, ale byl špatně a silně posílen veřejný sektor (na místo státu). Státní podniky jsou ek. silné a nepracují efektivně. Státní zaměstnanci jsou prakticky nepropustitelní. Řecké univerzity jsou zpolitizovaná doupata a jejich studenti se nechtějí stát např. podnikateli, ale právě státními zaměstnanci, aby měli jistou práci, ne příliš náročnou a nebo nejlépe stát se samotnými politiky. Řecko je teoreticky demokratická republika, ale chová se jako socialistická, podle hodnot které vyznává. Nikdy neměli imigrační politiku , i přes velké množství imigrantů , kteří zde hledají azyl a překračují hranici. V dokumentu bylo naznačeno, že bankrot a následné ozdravení by mohlo být nejlepším řešením, ale opravdu to chceme dotovat z peněz EU?!

plakát

Zpět na Tahrír (2012) 

Další z vlny Facebookové revoluce, která se inspirovala úspěchem v Turecku. Svoboda slova byla paradoxně nejvíc porušována až po svržení Mubaraka, kdy převzala moc armáda. Probíhají zde vojenské soudy, kdy nevíte za co vás zatkli a nemáte šanci se ani odvolat. Vězněným např. leptali tělo kyselinou. Propuštěným odmítali vydat občanku, aby je mohli prakticky kdykoli znovu zavřít. Bohužel půlka Egypta je negramotná a také proto snadno manipulovatelná.

plakát

Hořící keř (2013) (TV film) 

Hořící keř se po právu šplhá mezi nejoblíbenější seriály na CSFD. Doporučuji třetině lidí v ČR, co si myslí, že se za komunistů měli lépe.. Doufám v to, že Palachova památka nebude nikdy zapomenuta.

plakát

Zle, matičko, zle, Schwarzenberci zde! (2009) (TV film) 

Jsem ráda za tento dokument, který mi poodhalil zase o něco více o kandidátu na prezidenta, kterého bych si i vážila. Dokument jako takový se mi zdá průměrný, ale i tak zachycuje to podstatné ze života Karla. Kéž bychom s ním navázali a vrátili se zpět na vlnu Václava Havla..

plakát

Občan K. (2012) 

Propracovanější počin Ztohoven než ty předešlé, ale bylo poznat, že se bojí hranic systému, který se snaží krapátek nabourat a ukázat jako ne zcela funkční. Je fakt, že většina z nás by nešla ani k této hranici, ale s jejich performancí by se dalo očekávat více. Navíc téma v době s občankami s biometrickými údaji začíná být pasé a prostor si možná zasloužilo víc rozvést jen lehce naznačené "čipování" atp témata do budoucna. Ale abych jen nekritizovala, tak musím přiznat, že rozhodnutí soudu pro mě bylo překvapením a film dává podněty k zamyšlení, účel asi splnilo.

plakát

Říkání o víle Amálce (1975) (seriál) 

Jak člověk ztrácí iluze? Ve třiceti se dozví, že Amálku dabuje Hrzán:o) Ještě něco na Makovou panenku a je ze mě velká holka:)

plakát

Nedotknutelní (2011) 

Po dlouhé době film ve stylu Amélie z Montmartru, natočeno s obrovským citem. Rozebírat pravděpodobnost odehrání se příběhu v realitě a snižování vypovídací hodnoty filmu mi přijde dost povrchní. Souhlas s tím, že ať máme jakýkoliv handicap v životě, tak poslední co potřebujeme, je soucit..