LuccinyFilmy

Není těch seriálů o lékařích už dost? Pokud mluvíte o donekonečna omýlané, realitu zesměšňující české produkci, tak máte pravdu, ale Soderbergh ve svém dramatu z rozbřesku dvacátého století ukazuje, že nemocniční prostředí má ještě dost co nabídnout. Klasické schéma hlavního antihrdiny, jenž spojuje genialitu se závislostí na kokainu, a zástupu vedlejších postav, které pokud nepůsobí sympaticky, tak zajímavě rozhodně ano. Po zhlédnutí geniální sedmé a deváté epizody prohlašuji, že toto je zatím nejlepší seriál, co jsem kdy viděla. Scénáristé svoje postavy totiž vůbec nešetřili, a jak si kdo ustlal, tak si také lehl.

Po zhlédnutí celého seriálu můžu zodpovědně konstatovat, že lepší - který by tak skvěle vykreslil nejenom hlavní, ale všechny postavy, a který byl kvalitní konzistentně, ne jen na začátku a na konci - jsem pravděpodobně neviděla. Jsou tam zdlouhavé momenty i otravné momenty, asi to není úplně na maratonové sledování. S Heisenbergem a spol. musíte strávit nějaký čas, abyste si na ně zvykli a začalo vás zajímat, co se s nimi stane, kam se dostanou a jak se vyvinou. Kromě Walta Jr., asi nejhorší, protože nejméně využité postavy, se totiž vyvinou opravdu všichni. (A ještě teď se směju telefonu s Hello Kitty.)

Seriál vás provede šedesátými lety z pohledu vyšší konzervativní vrstvy, což není úplně nejtradičnější. Postavy se realisticky vyvíjejí a dostanou se vám pod kůži natolik, že vás začnou bavit i ty jejich každodenní starosti. V polovině šesté série ale musím konstatovat, že z Dona se pomalu ale jistě nestal ani tak antihrdina jako čím dál nepochopitelněji sobecký pokrytec, což je buď hodně odvážné nebo hodně nepromyšlené. Každopádně doufám, že se ho v sedmé řadě scénáristé nebudou pokoušet napravovat, jelikož jednou z nejzajímavějších myšlenek celého seriálu je, že se lidé v jádru nemění.

Seriál zachovává komplexitu knížek - i když aby vám konečně došlo, jaký je přesně rozdíl mezi Robbem a Theonem a co všechno Littlefinger způsobil a nezpůsobil, asi si je budete muset přečíst. Zobrazení žen bylo na začátku trochu problematické, neb se tvůrci zjevně řídili pravidlem 1) na světě jsou buď kurvy nebo panny a 2) co má prsa, mělo by je ukázat, ale musím říct, že se to zlepšilo. I když mě mrzí, že se scénář hlavně soustředí na ženy rebelky, které svou genderovou roli překračují (viz umělé vytvoření Robbovy lásky), když jsou v předloze i kvalitní postavy, které ji naplňují. Ještě připomenu, že díky Game of Thrones vznikl termín "sexpozice" - tj. vysvětlení základních dějových bodů na pozadí sexuálních scén.

Perfektní, vtipný i dojemný seriál z ženské věznice. Plejáda nejrůznějších postav a postaviček se naplno rozjíždí ve druhé sérii, kdy tvůrcům naštěstí došlo, že patálie trojúhelníku Piper-Alex-Larry nikoho nebaví.///Tak mám za sebou třetí řadu a okamžitě ubírám hvězdičku, protože OITNB se - překvapivě rychle - propadl do společnosti seriálů, které měly skončit dokud byly dobré. Třetí řada je sice stále koukatelná, ale hlavní postavy se v něm točí podle únavného schématu krátká málo uvěřitelná zápletka ve vězení + srdceryvný flashback. Repliky a chování vězeňkyň jsou navíc čím dál méně realistické (papírový idiot píše erotické romány, kosher jídla chtivá černoška konvertuje k judaismu, z Piper je hysterický gangster), jakoby jim scénaristé dávali do úst hlášky, které se k nim nehodí, jen aby byly řečeny. Navíc je zde cítit čísi potřeba prosazovat svůj sociální komentář.