plo koon

Bídníci (rozuměj muzikál) jsou přinejmenším problematickou látkou pro filmovou adaptaci. Divadelní verze je dosti velkolepá a na odiv dává především několik tragických linek příběhu. Aby se stihlo všechno zazpívat, bylo nutné Huga trochu krátit a ponechat jen to základní. Proto chápu, že můžou mít někteří diváci neznalí předlohy problém s orientací v ději a nechápat, proč se tak tlačí na pilu. S tragikou a jistou statičností samozřejmě souvisí i to, že nejde o žádný skočný muzikál plný pestrobarevných tanečních čísel, ale často o zpívané monology. S tím se museli filmaři vyrovnat a tak často postavy někde popocházejí a kamera je zabírá v detailu. Někdy třeba jen v jediném záběru, než odzpívají píseň a tak jde vlastně jen o bezprostřednější divadelní zážitek, ale zase bez elementu živého vystoupení. Přes všechny problémy ale mohla adaptace Bídníků jen těžko dopadnout lépe. Pokud víte na co jdete a necháte se vtáhnout do děje, tak do vás Hooper bude bušit tak, že jedno oko nezůstane suché. Velkým plusem jsou herecké a pěvecké výkony, které mě opravdu dostaly a takový Russel Crowe je v roli Javerta naprosto geniální.

Musím se přiznat, že jsem se po řadě negativních reakcí Prometheovi dlouho vyhýbal. O to větší bylo moje překvapení, že se mi film vlastně hodně líbil. Vizuálně je samozřejmě brilantní, ale asi scénář mě neurážel zdaleka tak jako ostatní a některé věci budou ještě třeba dořečeny v druhém díle. Chování postav není místy naprosto logické a filosofické povídání zase tak hluboké, ale to mě skutečně netrápilo. Film mě vtáhnul dostatečně, dostavil se strach i nechuť k viděnému a vzpomínky na Vetřelce opravdu ožívaly. Fassbender dokonalej. Nevim, jestli se toho dá chtít o mnoho více.

Technicky to nemá chybu. Jinak je to vlastně mile starosvětské klukovské dobrodružství, které se nebojí hrát na odlehčenou strunu, ale ani na komplikovanou mytologii. Někdy to trochu skřípe a jindy zůstává spousta věcí nedovysvětlená a dějí se prostě proto, že to po nich scénář chce. Třeba Johnovi hopsací schopnosti chvilku jsou a chvilku nejsou no. Nakonec mi bylo tvůrců vlastně docela líto, že do toho nalili tolik peněz a věřili, že to někoho bude zajímat. Za vtipnou pointu jedna nahoru.

Opravdu zběsilá střihová skladba. Pokud se chce někdo poučit, jak to nedělat, tak doporučuji. Jinak to opravdu za moc nestojí. O hvězdu navíc by si zasloužil, kdyby překlad názvu nezněl jako od Rosamunde Pilcher.

Pro mě tedy nejlepší český film všech dob. Netřeba nic dodávat. Třeba vidět a vychutnat.

Tak jo. Šel jsem do kina s očekáváním mnohého. Sice jsem se těšil, ale zároveň jsem se bál přestřelené délky a kdovíčeho, co zmiňovali recenzenti. Ale odcházel jsem nadšen. Přiznávám, že jsem fanoušek. Knížky i filmového LOTRa jsem projel několikrát, takže jsem dostal zřejmě přesně to, co jsem chtěl. Středozemě je pořád stejně krásná a magická a rád jsem se jí nechal unášet. Uznávám, že některé scény i postavy jsou v Hobitovi možná trochu navíc, ale to nezjistím, dokud neuvidím celou trilogii a nebudu si jist, co s přidanými liniemi scénáristé zamýšleli. Do té doby se spokojím s tím, že PJ skvěle udržel kontinuitu s LOTRem a zároveň vystihl pohádkovější a humornější linii v Hobitovi. To, že jde do jisté míry o film pro fanoušky, ale zpochybnit nelze.

Filmařsky i herecky je to bezpochyby zvládnuté na jedničku. Bavilo mě pozorovat stejné herce v různých úpravách. Střídání šesti časoprostorů a jejich vlastních postav, ale nutně diváka dostane do role, nezúčastněného pozorovatele, kdy na emoce není moc čas, protože se musí jít dál. Nejlépe tento prvek autoři využívají, když jsou dvě linie srovnávány v jasné paralele. Jinak jsou i kvalitativně rozdílné. Přinejmenším problematické je střídání žánrů, kterému jsou příběhy podřízeny. Komediální pasáž ze současnosti na mě působila snad až rušivě. Nejvíce jsem si naopak užil scifi svět Neo Soulu, u kterého jsem zatoužil po pořádném akčním sci-fi. Myšlenkově totiž film také není kdovíjaká paráda. A tak nechme zvítězit lásku a korektnost. (Střídání časoprostorů a několikajediných postav už myslím dávno lépe zvládl Aronofsky ve Fontáně i s láskou a smyslem života).... Byl jsem překvapen narvaným kinosálem a ještě více tím, že se během filmu nevyprazdňoval.

Příjemně to oprašuje staré videohry, což se může líbit dospělému doprovodu. Jinak je Ralf na můj vkus trochu moc pro děti a oproti některým moderním animovaným bijákům se u mně dostavovala, především v prostřední pasáži, trochu nuda. Celkově ale film více než potěší. A děti to baví a tak to má být.

Atmosféru padesátých let, troufám si tvrdit, zachytil Ondříček hezky. Nemůžu ani říci, že bych chvílemi nebyl napjatý. To co z toho ale vylezlo v posledních dvaceti minutách mě vážně rozčílilo. Scénář udělá z hlavního hrdiny dementa a celé se to rozplizne do nikam. Navíc Taclík jako machr z StB je fakt k smíchu. A nechápu, proč musí pořád hrát hudba. Když někdo jde jen tak po ulici zní k tomu tóny jako by se právě vyhrotil nějaký zásadní konflikt, ale ne...jen prostě tu ulici přejde. A konec s chlapečkem následován dojemnou anglofonní písní podbarvující titulky. Ble.

A Tomáš Vorel pořád umí a ne že ne. Cesta do lesa přidává trochu střízlivější pohled na život na vsi i s alkoholem, prací/neprací a závistí. Zároveň však kouzelné záběry přírody a lovestory jak má být. Možná, že vás může ta new age linie trochu štvát, Vorel ji však vždy tak nádherně shodí, že vlastně opravdu není co mu v tomhle ohledu vytýkat. Navíc se na to všechno nádherně kouká a legrace si divák užije také více než dost. Navrch jedna sice trochu otravná ale nádherná a upřímně uhrančivá rusovláska a je tu další skvělý český film.