GrungeChild

Přijde mi, že plný počet jsem další seriálové HBO perle nedal snad jen kvůli tomu otřesnému jižanskému přízvuku. Ale ne, jistě toho bude víc, musí být i další důvody. Možná, že je to místy trochu moc rozvleklé. Možná, že při přechodu z vyprávěné formy, kde se scénárista úžasně vyřádil, do té „přítomné“, ztrácí detektivové trochu šťávu. Možná, ale opravdu jen možná, mě závěr malinko zklamal. A taky možná, že vůbec ne. Asi to nakonec byl přece jen ten přízvuk. Chytlavá detektivní jednohubka, která uteče rychleji, než stihnete procedit skrz žvýkací tabák slovo „nihilismus“. Lepší 4*

„Exceptional nigga“ story se předminulý rok povedla rozhodně líp, než loni. To je asi jediné, co mám chuť na závěr filmu dodat. V seriózní verzi Djanga pod bičem otrokáře žel neexplodovalo tolik hlav, jako v té nespoutané, a navíc se nelze zbavit dojmu, že potoky slz a MonteChristovského pocitu křivdy, vyhnané filmovým zpracováním do závratných výšin, tu měly jediný, čtyřiadvaceti-karátový důvod. Bez znalosti Hladu, Studu či jiného z McQueenových pocitů mi nezbývá než konstatovat, že se mi tohle zpracování prostě nelíbilo. Jakási podivná směs klasického hollywoodského honu na zlatého otroka (rasisti!), a čehosi zajímavějšího, co ale nedostalo tolik prostoru, abych bez výčitek vyplázl hvězdu navíc. Konečné zdůvodnění, tedy kvůli tomu, „že je“, se kterým slíznul snímek Oscarovou bavlnu, chci říci smetanu, zatuchlé společenství Akademiků zadupalo zase o sáh hloub. 3*

Původně jsem měl v plánu k filmu napsat něco víc, ale posléze jsem seznal, že slečna lillien to vyjádřila líp, než by toho byl zřejmě jakýkoli muž schopen. Ovšem musím dodat, že právě z onoho (již řečeného) důvodu mě film bavil, a touha vidět "bod zlomu" mé zaujetí spolehlivě a bezbolestně protáhla celou dvouhodinovou stopáží. Přidávám tedy hvězdu navíc, a důrazně doporučuji, aby si před Nejvyšší nabídkou nikdo nečetl žádné komentáře ani obsahy (což už je v tomto bodě asi zbytečné, ale kdyby to snad někomu pomohlo...). 4*

Jo, kdyby takhle vypadaly dnešní televizní seriály, tak si tu bednu občas i zapnu, bez rizika těžké psychické újmy a vyklopení natrávené večeře. Výborně natočené a skvěle zahrané (jak jinak, s českou hereckou šlechtou v letech, kdy ještě uměli hrát), samozřejmě že normalizační, ale kdo v těchto seriálech vidí víc propagandy než výborné filmařiny, měl by se nad sebou zamyslet. A kupodivu to jde i bez ultradrsného zrzatého Horáce, roztřesené kamery a vybuchujících pražských monumentů. Rudla Pekařů, Krejcárek, Kamil a nejmladší benjamínek, parta, pro kterou si stojí zapnout youtube. 4*

Jak bylo již několikrát řečeno, nejlepší filmový počin s nenažraným Hopkinsem, s tím nelze než souhlasit. Někdo má, jak vidno, raději mlčící Judie, a nic proti jejím kvalitám, ale Edward je prostě Edward. Ať se rve v zatuchlých sklepeních s partou zpocených nihilistů, hajluje po amerických štrýtech či přesvědčuje doktora Lectera i diváky, že je tím geniálním detektivem, na kterého rozhodně nevypadá, je to prostě ono. Kompletní herecké obsazení Červeného Draka je bezchybné, a ať už film trpí jakýmikoli neduhy, jakože by se jich rozhodně pár najít dalo, ve výsledku jsem na ně beze zbytku a velmi rád zapomněl. Příjemné dvě hodiny poctivého kriminálního thrilleru, co víc od Hannibala chtít. 4*

Cesta do hlubin bubeníkovi duše je strnitá, pro normálního jedince těžko pochopitelná a jak vidno, občas vede i mimo zákon. Tato exkurze je více než zajímavým pohledem na problematiku hudební kriminality, a navíc obsahuje explicitní záběry na zcela odhalené metronomy! Své si v ní najdou jak garážoví hipsteři, nacházející umění v likvidování plechovek dřevěnými paličkami, tak jistě i uťáplá filharmonická smetánka, škála potencionálního publika je opravdu široká. Přesto bych Zvuk hluku, či hluk zvuku, doporučil jen skutečným hudebním dušičkám, které hluk i zvuk v celé své neomezené kráse rády vyhledávají, a překousnou bez újmy i nadbytečnou romantickou vtěrku na závěr. Ruce vzhůru, tohle je koncert! 4*

Vyděsit diváka není složité. Stačí k tomu vhodné nasvícení, hodně, hodně valící se mlhy, spousta vrstev make-upu a naprosto nesmyslně přezvučené lekačky. To nás naučil Hollywood (společně s disko klubem v centru, čestně přísahám, že už tam nepáchnu), a Insidious 2 pokračuje v jeho nejlepší tradici. Ovšem zabavit diváka na dvě hodiny, to už je očividně velký kumšt. Toliko zamyšlení na úvod. Shrnu to pouze tak, že jde o hloupoučkou, naivní a lacinou popcornovou lekací „zábavu“ pro celou rodinu, která mě otrávila natolik, že nemám ani náladu vymýšlet nějaké zajímavější bonmoty na Wanův účet, což plně nechám na fantazii ostatních. Všude tam, kde byla jednička cool, selhává dvojka na celé čáře, a čím více tlačí na pilu, tím víc člověk (já) nemá chuť se v příběhu orientovat, až nakonec upadne v sebe-parodické prvky při hrátkách s kostkami, (asi nechtěně) úsměvným podáním babičky Lin a humornými trapasy Čuka a Geka. Samozřejmě nezapomene v závěru otevřít vrátka pro další „čeptr“, která už nebezpečně visí na obzoru. Já na ní tedy rozhodně nepůjdu, a každému doporučuji to samé. 2*

Tak takhle to tedy tenkrát bylo. Asi, možná. Prý. Ale co na tom sejde, máme tu po dlouhé době osvěžující jízdu, která se svou všeobecnou „líbivostí“ zasekla na předních příčkách všech žebříčků a drží zuby nehty. A řekl bych, že si to i zaslouží. Poctivý požitek z dobrého herectví a kvalitní filmařské práce, jak vidno, lze uspět i bez „wow momentů“ a podobných komerčních kokotin. Herr Brühl jede jako dobře promazané BMW, australský Brad Pitt úspěšně udržel rozkošný kyselý ksichtík po celou stopáž filmu, a všechno šlape pohromadě líp, než převodovka Nikiho Laudy. Takže všeobecná spokojenost, jen jedna věc mi brání přidat tu poslední hvězdu… Znovu už bych to prostě vidět nemusel. 4*

Bez znalosti jakéhosi bizarního kultu, který způsobuje naprosto nesmyslné komentáře, překypující surrealistickými výjevy samozvaných mistrů volných asociací, se pokusím o na zdejší poměry nekonvenční, ale snad srozumitelnou formu, jinak mé mentální zdraví propluje do nenávratna, takže… Film byl minimálně o hodinu delší, než měl být. To mě nebaví. Měl zapůsobit, ale poškádlil pouze prst na spoušti myšítka, neúprosně číhajícího u progress baru. Obsazení bylo otravné, záměrně, ale mě to nebaví. Samoúčelný přehled národních úchylek je jak pro koho, ale osobně mě hra na fackovacího panáka prostě nebaví. Abych to pochopil, musel jsem googlit. A to mě už vůbec nebaví. Vševidoucí kritici prominou, a laici laskavě přejdou na mnohem zajímavější výblitky. 2*, protože mě to nebaví.

Melancholický Černý Petr, který svou vlnu rozhodně nezapře, ale povahou si tak nějak zazdil cestu k divákovi. Možná, že někdo tu zeď nakonec probourá ("Tady se všechno měří na cihly."), ale mně se to celou, příjemně strávenou intimní hodinku života a perfektní filmařiny, bohužel nepodařilo. V rámci šedesátkové éry za 3* a půl, k poměrům současné české kinematografie to pochopitelně nemá smysl vůbec přirovnávat. "Chce trochu trpělivost, ale zato je dobrej."