GrungeChild

Úžasný výlet do fascinující doby očima jednoho z mnoha (kdysi) velkých československých talentů. Porovnat tehdejší a dnešní filmy, herce, lidi, to prostě nelze. Nová vlna v celé své kráse, Nikdo se nebude smát, a "diskuze bude až potom"... 4* a půl

Kdyby lokomotiva v závěru používala jako palivo místo uhlí dolarové bankovky, zbytečně vyplýtvané na tuto utahanou, nezábavnou a naprosto tupou taškařici, plnou nespočetněkrát viděných amerických klišé, jsem si jistý, že by objela celé státy na jeden zátah a ještě by na dně pár drobných zbylo. Dvou a půl hodinová přehlídka mistrovství v líčení, naprosto nevtipných hlášek, obrazových filtrů, obsahujících všechny barevné spektra pravého prérijního bláta a nesmyslného CGI zaujme snad jen fandy mašinek a blockbusterové konzumenty, kteří si jdou do kina sežrat popcorn a chlámat se u každého Deppova výrazu. Ten nám už, chudák, začíná bohužel asi senilnět, jaká to škoda. A která ingredience nesmí rozhodně hollywoodskému kaťáku chybět? Pokud se nepodaří sehnat Morgana Freemana, tak jedině Helenka, přes to nejede vlak! Tu jednu umělohmotnou rangerskou hvězdu však přece jen zanechám, když si stáhnete nějakou zábavnou hru do vašeho přehnaně chytrého telefonu, jako kulisa k ní se Osamělý Jezdec vydržet dá, a ještě tím krásně nasere hned několik lidí v řadě za vámi. Pro příště bych ale doporučoval Gorovi zastřihnout rozpočet a nechat ho točit levnou kamerou nemrtvé dívenky v černé paruce, to mu jde beztak nejlíp. 1*

"Hjůstne, slyšíš mě? Tady Sandra, jsem úplně sama, a nemám si s kým povídat, ozvi se..." Vizuální orgie a hra několika hlasů dokáže ve ztichlém, skoro-prázdném sále s umělohmotnými brýlemi na nose vytvořit úžasnou atmosféru. Kamera a efekty jsou více než impozantní, předlouhé, nepřerušované záběry, černočerný nekonečný prostor a titěrnost člověka závislého na technologických hračkách, naprosto osamoceného a nekonečně daleko od domova, jeden by si skoro až vzpomněl na Kubricka, jenže... Do mistrovství vesmírného dramatu tomu chybí bohužel poměrně dost. Zdá se nefér filmu vyčítat vláčné tempo, v souvislosti s porovnáním, které jsem zmínil, ale nelze jinak. Nárazové monumentální exploze v ohlušujícím tichu jsou velmi působivé, ale jinak je stopáž zbytečně ubíjena občas trochu nezáživnými hereckými výlevy, a společně se slabším závěrem sice zavdává důvod k projekci v nejvyšší možné více-dimenzionální kvalitě, kterou můžu vřele doporučit, ale zároveň naprosto vylučuje jakoukoli motivaci zažít Gravitaci na vlastní kůži znovu. Příjemné a nevšední 4*

"Dojemný" příběh tří umělců (magorů) v pravém slova smyslu místo očekávaného dokumentu o indie hrách rozhodně moc nepotěší, tedy alespoň v mém případě ne, zvlášť když film díky své předlouhé stopáži nasadí tak vražedné tempo, že má člověk chuť přeskakovat scény už po první třetině, ale díky povedené řežii a scénáři (zvláště v poslední části) nemá divák až tak neodbytný pocit, že zabil 94 minut svého života koukáním na zarostlé geeky a poskakující příšerky. Zpracování provázanosti osobního a pracovního života, stejně tak jako osudů ve skutečné i virtuální realitě, je rozhodně zajímavý přínos, ale omezit indie scénu v očích diváka na tři skákačky, a nezmínit to obrovské univerzum úžasných počinů, když už film nese hrdě jejich jméno, je podle mě hřích, za který se bude jistě někdo smažit v pixelovém pekle. 3*

Lesk světových celebrit snad nikdy nevypadal mizerněji a více kýčovitě, což byl možná jeden ze záměrů zpočátku nadějně vyhlížejícím snímku o flegmatickém mladém fetišistovi a několika rozmazlených pipkách. Provokativní námět se však nepovedlo zpracovat úplně ideálně, snímek vás nenasere zrovna přehnaným deptavým pohledem na dnešní společnost, ale spíše nudou, naivitou a neutuchajícím pocitem, že "by se to rozhodně dalo udělat líp". Čekal jsem více nadhledu, kousavější prvky satiry, větší dopad na diváka, zajímavější myšlenky v závěru a velmi přeceňované herectví Emmy Watson, ovšem dostalo se mi pouze posledního. Ne vážně, kroutit se s vyplazeným jazykem umí asi líp než Miley Cyrus, ale jinak se jí nedá věřit absolutně nic, a nejmíň to, když hraje, že lže. Příště bych ocenil více prostoru pro po všech stránkách zajímavější Taissu Farmigu. I přes všechny výtky je ale Bling Ring natolik kůůl, že pod 3* jít prostě nemůžu.

Jo, s CGI se to holt čaruje, to se pak může kouzelníkem snadno stát třeba i oslizlý zakladatel sociálních sítí. Na "horsemany" se sice kouká hezky, ovšem nějak se z filmu vytratila veškerá prestiž, a postupem času je stále více patrné, že tvůrci nemají absolutně žádné eso v rukávu. Nehledě k hereckému obsazení, které je naprosto mimo (až mi přijde, že tvůrci sice najali vhodné lidi, ale nějakým nedopatřením je obsadili do špatných rolí - zamyslete se nad tím!), původně plánované grandiózní finále, kdy se má divák chytat za hlavu, a s debilním výrazem dokonalého prozření pátrat v paměti, jak jen ho mohli tvůrci takto ošálit, se promění ve vykonstruované bahno, kdy bylo evidentně potřeba mámení nějak zajímavě utnout. Snímek nenabídne divákovi žádné indicie, které si může skládat dokupy, žádné otázky, na které by se našly rozumné odpovědi, jen ho nechá sledovat hezky pozlacený nával amerických klišé, které rozproudí sem tam odhalení nějakého toho tríčku, ovšem ty největší špeky se z filmu bohužel vytratily. A aby toho nebylo málo, Morgan Freeman opět musí pronést pár svých šóšengských mouder, bez toho by se žádný správný AAA film prostě nemohl obejít. Pouze jako místy zábavná oddychovka, nic víc. 3*

Od prvních minut nepříjemné, jako pohled ze skalního výběžku do rozbouřeného útesu těsně před odrazem. Ovšem po dopadu do ledové vody nečeká rozhodně žádná úleva. Magic Magic provází pozvolna z jedné deprese po druhé, ale nadšení kupodivu stoupá, až do studené sprchy, která odezní přesně tam, kde má. Milé překvapení z nenápadného snímku, který ukazuje střízlivým pohledem to, kam je schopna se chorá mysl vydat. Paradoxně tím působí ale ještě víc znepokojivě. Pro mě tenká hranice mezi 4 a 5*.

Jak vidno, existuje v kinematografii více druhů logických nesmyslů. Máme filmy plné věcí, které okolo nás v naší době prostě neexistují, i když by teoreticky mohly, což je základ minimálně každého sci-fi, a je to s podivem, ale některým puritánským jedincům a většině populace nad 50 let už i tohle vadí. Pak tu máme nesmysly, které se tvůrci ani nesnaží nějak blíže vysvětlit, prostě divák musí přijmout fakt, že takhle to zkrátka funguje, a jet podle daných pravidel. Tento přístup je trnem v oku spoustě diváků z pro mě celkem zřejmého důvodu. Ovšem Source Code úspěšně dokazuje, že filmový nesmysl se dá povýšit ještě o úroveň výš, to jest v případě, když nám tvůrci řeknou, že takhle to prostě je, ovšem ono to nefunguje ani podle jimi vymyšlených pravidel, a my máme před sebou naprosto očividnou ptákovinu na všech úrovních chápání, což už, musím se přiznat, vadí dost i mně. Pokud jste tedy z těch, kteří u podobných snímků logiku zásadně vypouští z hlavy v jakémkoli směru, a nerušeně se kocháte vším ostatním, co váš vnímací aparát pojme, nejspíš se dá říct, že jde o celkem povedený sci-fi/thriller. Pokud se ale někomu zachce alespoň minimálně zapojit mozek, dosaďte si sem "Odpad!" a vyhněte se tomu širokým obloukem. Kompromis, za 2*.

Abych začal opět protichůdně k bodovému hodnocení, nemůžu se zbavit dojmu, že jsem od toho čekal malinko víc. Asi ten všeobecný hype dolehl už i na mě, a to jsem se bránil zuby nehty. Ovšem jinak film rozhodně zabodoval, škleb rozkošně ohavné panenky vidím za každým rohem, doma jsem stáhnul madla na dveřích skříní pevným uzlem a lahvičku podezřele zbarvené posvěcené kapaliny už nedám z ruky. V průběhu sledování jsem postupem času přestal vnímat, co všechno plave v tom démonickém kotli (zkoumavé očko se zastavilo u šesti velmi znatelných ingrediencí), ale každopádně se ho celý povedlo umíchat tak dokonale, že to může málokomu vadit. Po dlouhé době horor s výborným, přirozeně působícím obsazením, skvělou atmosférou od začátku až (téměř) do konce, a dle mého, v oboru exorcismu jasnou hvězdou posledních pár let. Zamrzelo jen, že výborný 70' look zůstal především ve vizuálu, zatímco zpracování jede v klasických moderních kolejích, kde velkou roli hrají zvukové lekačky, což mě osobně dost odrazuje od opakované projekce. Nakonec však Conjuring mou tělesnou schránku posedl natolik, že mu odpustím i ten závěr, a s klidným svědomím doporučím lepšími 4*.

Letošní poměr debilních vs. vtipných fórů dopadl vyjmečně ve značný neprospěch filmu, poznamenaného očividně velmi slabou režií a scénářem, ale občas se ten správný ScaryMovieovský feeling vynoří, a pokud máte v živé paměti snímky, do kterých se David Zucker strefuje, tak to musí nutně vykouzlit úsměv na tváři každého "retardovaného spoluobčana". Ze sálu bych asi odcházel těžce zklamán, ale pro gaučovou projekci to není žádné zlo. Pochroumané 3* za nejslabší díl série.