Judy24

Mám výhodu. Mě tohle všechno vždycky hrozně zajímalo a bavilo sledovat (taje výroby kde čeho), takže je to v podstatě pořad šitý mně na míru. Jinak spousta hrozně zajímavých informací a výborné porovnání velkovýroby a malovýroby v jednotlivých navazujících dílech. Jídlo s. r. o. mi pomohlo sebrat odvahu a shlídnout i všechny zvířecí porážky. Připadám si hned míň jako pokrytec. Přestala jsem jíst tavené sýry (a jednou se tam proplížím a vezmu jim celou tu kostku čedaru, než do ní dají tu tavící sůl). Po pár posledních dílech jsem taky přestala věřit chráněnému krajinnému označení (ano, předtím jsem to brala vážně), protože rostlinný tuk v pardubickém perníku a palmový olej v hořických trubičkách, mě dost zklamaly. Nic takového jako Jídlo s. r. o. tady do teď nebylo a byla to škoda.

Stream mě poslední dobou motivuje k překonávání strachu z kde čeho. Zvládla jsem shlédnout porážku všech možných zvířat díky Jídlu s. r. o. a Dělníci smrti mě zase nutí přemýšlet o něčem, čeho se tak nějak přirozeně bojím, jako skoro všichni. O což jim zjevně šlo. Mohli by jít trochu víc do hloubky, vůbec bych se nezlobila, ale zatím to podle mě zvládají velmi dobře. Balancují na hraně toho, co je vhodné a etické, ale během čtyř epizod jsem neměla pocit, že by přepadli na špatnou stranu.

Upravené okolnosti přesně tak, aby to bylo vtipnější, ostřejší a dojemnější? Zábava na fajn večer v dobré společnosti. Ty slzy ze mě ždímat nemuseli, ale většinu času jsem se fakt dobře bavila.

Idealistické, přeslazené a utopické, až z toho bolí zuby. Ta krizová situace, co je nám na začátku představena, se na můj vkus až moc rychle rozvíjí v geniální změny a řešení. Zejména změny chování některých rodičů jsou tak perfektní, že tomu nedokážu věřit, ať dělám, co dělám. Dokonalá americká rodinka hlavní hrdinky je jak vystřižená z Pleasantville a Stacy nemá asi tak ani jednu charakterovou vadu. Na druhou stranu je to Hallmark, tak co bych chtěla a Emily dělá, co může.

Sympatická ukázka, že i romantickou komedii s předvídatelným závěrem jde udělat vtipně, originálně, chytře a s nadhledem. Christian Ditter si bere od Cecelie Ahern maximum z jejích vyšperkovaných konverzací a situací a neobaluje to cukrovou vatou. Je to takové krásně...neamerické. Stárnutí postav by šlo udělat realističtěji, některým scénám by slušela delší stopáž a využít víc toho nádherného Irska by taky nebylo na škodu, ale v základě jsem spokojená, jako už dlouho ne. "Hello, I'm Dick." "Of course you are..."

Forma nic moc, Jarda bohužel většinu času vypadá dost znuděně a jeho závěrečné gesto mi přijde čím dál trapnější. Obsah ale stojí za to, jakkoli ho všichni odpůrci zábavně osočují, že "sám nic nedokázal, tak co kecá", tak je vidět, že ví, o čem mluví. Některé díly (třeba ten o 5Angels, nebo přifukování proma) jsou vážně skvělé.

Skvělý způsob, jak dát možnost dozvědět se, co píší v dTestu i těm, kteří jsou líní si ho kupovat (jako třeba já). Díl se Sexy game je špička.

Pan Smoljak vypráví nádherně, nicméně (jakkoli je mi to líto) mám pořád strašný problém brát vážně, to co říká, vidím za každým druhým slovem Cimrmana, Liptákov a nedoceněnou genialitu.

Trochu moc smutné a zdlouhavé, ale jinak zajímavé a sem tam se objeví i něco úsměvného. Na můj mozek při 35°C film tak akorát.

Strašné. Nevím, co je víc klišovité a hysterické - vtipy, umělý smích, nebo Elliot? Emily Osment navíc příšerně křičí, jako kdyby chtěla dát důraz na ty nesmysly, co má napsané ve scénáři. A vůbec nejsmutnější na tom je, že Young & Hungry je taková blbost, že se na to Američané budou s chutí koukat...au...