J. K. Lister

Myslím, že film Sedm patří mezi nejlepší thrilery, které jsem kdy viděl, jak ponurou atmosférou, tak i šílenou pointou velmi chytrého ale stejně tak fanatického šílence, který trestal, lidi, kteří se dopustili alespoň jednoho ze sedmi smrtelných hříchů, zapsaných v Bibli.

No, být sběratelem pasů cizinek, které navštíví Holandsko, to by mě nikdy nenapadlo, ale lidi sbíraj spoustu věcí a těmhle dvěma chlapíkům ženské pasy sloužily coby jako jejich skalpy, ženy, které dostali snadno do postele, a pak už je v životě nikdy neviděli. Problém nastane tehdy, když se zabouchnout, ani jim nevadí, že ta zrzka bydlí kdesi na Sibiři. Ale co Země je pro lidi malej svět, když víš, že se dostaneš kam chceš a máš s sebou kupu šitů.

Pro mne docela pohodová podvečerní oddychovka po těžkém dni, kdy potřebuju vypnout mozek. Nejvíc se mi líbí Raymondův dvoumetrový bratr poklidné povahy.

Je to docela dobrá pohodovka, u které můžete vypnout mozek, dvě potřeštěné ženské, matka a dcera, které ze všedních obyčejných věcí dělají z komára velblouda.

Většinou se stává, že naše deviza, nám někde fungují, a jinde jsou nám k ničemu. Můžete být jakkoliv sečtělý, ale když neumíte vzít vrtačku do roky, tak je vám veškerá beletrie v hlavě k ničemu, a tak je to i s panem Monkem.

Jak už jsem říkal všeho moc škodí. To filmařům nestačí natočit dvě tři série a svou ságu nějak pointovaně ukončit? Protože z devadesáti procent při dalším natáčení dílů obvykle klesá sledovanost seriálu, protože původní myšlenka je během několika dílů tolikrát překroucená, že z dalších dílů vzniká takový balast sračka, že se na to nedá dívat. Ale tak už to většinou u seriálů bývá jako (Pobřežní hlídka, Hvězdná brána, Prisonbreak,...). A teď k seriálu velice zajímavá napínavá seriálová mysteriózní tragikomedie kombinovaná současným realismem a současným pohledem na svět. Avšak po třetí serií najednou jednu postavu vystřídá další, místo, aby se seriál rozumně ukončil.

Ať už vidím takové klasické westerny jako Tenkrát na západě, Hodný, zlý a ošklivý, vždycky se mi vybaví hudba Ennia Moriconeho. Tenkrát na západě se mi film spíš stává takový zbytečně zdlouhavý, aby byl divák napnut na samotné závěrečné vyvrcholení filmu. A možná je to tím, že žijeme v uspěchané době a filmy kdysi působé se nám v neposlední době zdají rozvláčné, ale to už je můj názor, každopádně by se mohly i některé scény osekat (jako tomu bylo v Blade Runnerovi - celý film měl 240 minut a zkrácen byl asi o půl hodiny) a dát mu větší spád. U přespříliš protahovaných filmů v hodinách večerních pomalu usnu, obzláště, když přijedu domů z práce.

Z celého seriálu se mi akorát líbila úvodní hudba, jinak celý seriál podtrženo a sečteno u mne tvoří hrubý průměr. Většina dílů jsou průměrná, některá jsou propadáky a několik jich je mírný nadstandard. Není to seriál, který bych musel vidět jednou za rok, hudbu můžu vícekrát.

Magazín evropské ligy je zajímavý, obvykle se na něj dívám, pokud v něm hraje nějaký český klub, pokud ne, většinou je to pro mne pasé a přepnu na jiný kanál, obdobné je to i v Magazínu ligy mistrů.

Na český fotbal se nedá ani koukat - všechno nákopy na branku, málo kombinačních akcí, to už je opravdu nejlepší vidět sestřihy. Hokej, to už je však jiné kafe, a pravdou je, že je nejrychlejší kolektivní hrou na světě (alespoň se to tak říká, ale dneska už umí bruslit každý a jednotlivé hokejové tými se začínají vyrovnávat a ve fotbalo je to dvojnásob, pokud proti sobě nenastoupí Inuité proti polárníkům z Antarktidy či z maličkého zapomenutého ostrova v tichomoří. Byla by to senzace, kdyby si proti sobě zahrál tým Brazílie a fotbalový tým Tuvalu, Samoi nebo Kiribati na půdě neznámého outsidera... V hokeji by od nás a jiných předních týmů by Jihoafrická republika odjela s nejméně s dvacetigólovým debaklem. Ach, jak já někdy miluju extrémy.